Malý & Velký = Xiao & Da

16. října 2007 v 12:42 | qlarinka |  To se může stát jenom mně
Studium čínštiny člověka občas přivede k zajímavým úvahám.

Už začátkem loňského roku jsme byli ve škole poučeni, že Číňané si (vyjma nejbližšího rodinného kruhu) neříkají křestními jmény, ale oslovují se příjmením. Vzhledem k tomu, že ta jsou obvykle jednoslabičná, což se nehodí do čínské prosodie (rytmu řeči), přidávají si před příjmení ještě xiao (siao, malý), pokud je oslovovaná osoba mladší nebo stejně stará, anebo da (ta, velký), pokud je oslovovaná osoba starší nebo vážená. V podstatě to odpovídá českému tykání a vykání - dítěti ze školky budeme těžko říkat pane a naopak ředitele školy těžko oslovíme "kámo".
Abych si osvojila používání xiao a da, rozhodla jsem se začít titulovat všechny z mého okolí příjmením a patřičným "předdomkem" xiao nebo da.
Moje snaha zafixovat si jeden ze základů čínské kultury bohužel nebyla přijata s nadšením.
Spolubydlící na moje oslovení nereagují, Marťa tvrdí, že není žádná Tůmička, Káťa zas nechce mít nic společného s bleškami. Spolužák Lavička na oslovení "Malý Lavičko" reagoval velice podrážděně - prý není žádné štokrle.
Přes evidentní neúspěch této taktiky jsem se rozhodla nevzdat. Tedy aspoň ne hned a ne úplně.
Když to nevyšlo se xiao, zkusila jsem to s da. Vyučující jsem pochopitelně neoslovovala novými přízvisky veřejně, ale i těch několik málo vyvolených, kteří znali mou novou učební taktiku, na mě koukalo divně, když jsem prohlásila: "Hele, už jde, "Velký Řezník" je tady."
Bohužel to neskončilo u Řezníka. Na druhý den jsem spěchala po schodech na Katedru asijských studií a myslela na blížící se hodinu znaků. Ano, má nás on. Vedoucí katedry. Všemi obávaný doktor, kterého si nikdo nechce rozházet.
Když jsem dorazila k hloučku spolužáků čekajících na chodbě, zeptala jsem se: "Už je tady??"
Odpovědí mi bylo sborové: "Kdo??"
"No kdo, Velký Uher přece..."
Skupina se rozestoupila a uprostřed stál sám VELKÝ doktor UHER osobně.
Po chvíli jsem se vzpamatovala a snažila jsem se mu vysvětlit, že nemělo jít o urážku ale o mnemotechnickou pomůcku. Od té doby se bojím každé hodiny znaků o poznání víc než předtím (a to jsem si myslela, že už to ani nejde) a stále čekám, kdy uslyším: "Xiao Jiang (siao Ťiang, malá řeko), k tabuli..."
 


Komentáře

1 bella bella | 17. září 2009 v 16:51 | Reagovat

ja bych klidne diteti ze skolky vykala

2 Wiky Wiky | 2. ledna 2013 v 22:48 | Reagovat

Tvoje histroky jsou vážně neskutečný!:D Vždycky se u nich pobavim!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama