Zkouška

9. ledna 2008 v 0:19 | qlarinka |  To se může stát jenom mně
Vánoce jsou za mnou a blíží se Silvestr. Pořád dokola si opakuji, že bych se asi měla učit, ale když ono je tolik jiné zábavy - vaření, uklízení, odstrojování stromečku, vytáčení ségry, přítel, koncerty... Kdy to má jeden (tedy spíše jedna) stihnout. Čas plyne jako voda, do nového roku nám posvítí průvodce ohňostroj a s učením se stále nezačalo. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Nemohu si pomoct, ale celý rok se učit??? To by mohl chtít snad jen blázen, a tak trpělivě čekám, až na hodinách opět naskočí 00:00 a já budu moct rozbalit všechny své knihy, sešity a poznámky, abych to učení měla co nejdříve za sebou a nemusela se s ním otravovat následujích 366 dní (nespletla jsem se, rok 2008 je skutečně přestupný a my strávíme ve škole o den víc než jindy).

Jak si tak hledím do učebnice a urputně přemýšlím o vánočních prázdninách, které uplynuly tak rychle, jako by se jednalo o jediný den, ozve se nade mnou hlas: "Prosím tě, když máš ještě volno, tak nezapomeň vysát, uklidit v koupelně a vyvenčit psa, tak..." Však to znáte, na odpověď, že se musím učit, mamka nereaguje, popřípadě prohlásí, že když už to počkalo celé prázdniny, tak ta chvíle povinností mě už přece nezabije.

Co naplat, udělám vše potřebné a začnu balit. Doma se učení nevedlo, tak se vydám na kolej. V Hradci vydržela troška sněhu od Silvestra, což znamená, že si s sebou na Moravu musím vzít nejméně kožich, 4 čepice, huňatou šálu a kožíškové boty. Nepřesvědčíte mě, že Haná jako obilnice naší země je v nížině stejně jako Hradec. Na Moravě je prostě vždycky víc zima a teplé oblečení je tedy nezbytné. Pak si vzpomenu, že jsem si na svátky přivezla domů skoro všechno učení, takže bych ho nejspíš měla zase odvést na kolej, abych se tam vůbec měla z čeho učit. No, proč ne, však se to někam vejde.

Vešlo. Ale připadala jsem si jak vánoční stromeček, sněhulák a rambo v jednom. Oblečení, které se už nevešlo do tašek, jsem oblékla na sebe, takže společně s kily, která jsem přibrala díky cukroví (opět chválím úlky, které jsme letos dělali prvně, a snědla jsem je do posledního), jsem vytvořila dokonalou iluzi buclatého sněhuláka. Chyběla jen mrkev místo nosu a mohla jsem si jít stoupnout před dům na tu trošku sněhu. Nikdo by nepochyboval, že jsem skutečně onen bílý zimní mužík. Tašek jsem měla tolik, že jsem je ani unést nemohla, a jak se tak pode mnou povalovaly, stačilo zazpívat koledu a mohli jsme rozdávat dárky, prostě perfektní vánoční stromek. Všechno jsem pobrala a za urputného supění a povzdechávání se vydala k autu, ozvalo se za mnou sestřino: "Rambo, makej, rambo, hej hej hej..." Předpříprava na učení nemohla být lepší.
Když jsem se po urputném boji dobelhala se všemi věcmi na kolej, neměla jsem na učení ani pomyšlení. Vše je přeci třeba nejdřív vybalit, uklidit, taky se musím naobědvat... jistě to znáte, prostě se mi do učení nechtělo a tak jsem dokázala zabýt celý další den "naprosto nevyhnutelými" činnostmi.
Na zítří ráno už jsem nevydržela a sáhla po knížce - Úvod do studia jazyka. Moc zajímavě to neznělo, ale bylo to nevyhnutelné. Během 2 dní jsem knížku přelouskala, ale její obsah byl pro mě stále španělskou vesnicí. Obeslala jsem tedy maily své spolužáky, kteří měli stejný předmět povinný na druhém oboru už v prváku, jestli nemají nějaké materiály. Dvěma holčinám se mě zželelo a dostala jsem krásně vypracované otázky. Následující 2 dny jsem strávila tím, že jsem si je předělávala k obrazu svému, neboť z cizího se bohužel učit nedokážu.
V předvečer zkoušky, jsem sice pomalu začínala chápat, co je lingvistika, ale to mě příliš netěšilo, neboť to byla jen úvodní část 1. otázky. Rozhodla jsem se si otázky naposledy pořádně pročíst a jít spát. Stihla jsem jich 8. Ráno jsem tedy vstala v 6 a proběhla zbylých 12. Konečně jsem měla pocit, že trochu začínám chápat, ale čas se naplnil, já musela obléknout sváteční kostýmek a vyrazit do školy

Vzhledem k tomu, že jsme na čínštině celí 2!!!, kteří nemáme jako druhý obor jazyk, a tím pádem jsme onen předmět neměli už v prváku a nebylo tedy možné si ho nechat uznat, neměla jsem velkou šanci, že na zkoušce budu někoho znát. všechny ostatní holčiny byly prvačky a po krátké debatě o rozdělení pořadí jsem zjistila, že většina z nich studuje čínštinu stejně jako já (a ten zbytek japonštinu, ale vážně nekecám, byla tam hojná účast katedry asijských studií, doslova 100%). Nevěnovaly jsme se tedy zkoušce, která nás čekala, ale křížovému výslechu. A jak ses dostala do druháku, vždyť je to tak strašně těžké, a jak se učíš tohleto, a nemáš materiály na támhleto... Přišla jsem si skutečně jako nějaký zločinec, sotva jsem odpověděla na jednu otázku, už se na mě valila další.
S úderem 9. hodiny se otevřely dveře a vyšel pan profesor Černý. Sympaťák v pokročilém věku, jehož jsem si bohužel neměla během semestru moc příležitost prohlédnout, neboť jsem byla na jediné přednášce a to jsem seděla vzadu a bez brýlí (ale nemyslete si, chodím do školy poctivě, ale tyto přednášky byly v pátek do 18:15 a jezdit každý týden domů až v 23 hodin večer se mi skutečně nechtělo). V boji o pořadí jsem se umístila na krásné bramborové pozici a měla jsem tudíž dostatek času, si vše ještě naposled připomenout. Nahlédla jsem do poznámek své sousedky a nestačila jsem se divit. Neměla nachystaných otázek 20 jako já, ale jen 12.
Ne, nespletla jsem si zkoušku, čas ani místo, ale pan profesor od loňska změnil otázky. No, nebylo to moc příjemné zjištění, ale 3. slečna v pořadí naštěstí neměla na učení už ani pomyšlení a tak mi ochotně přenechala svých 12 otázek. Vrhla jsem se tedy rychle do čtení toho, co bylo v mých otázkách úplně vynecháno a v pauzách jsem odpovídala na další otázky týkající se čínštiny. Než ze dveří vyšla 3. dívka, stihla jsem letmo prolétnout všechny odlišnosti, ale nebyla jsem si moc jistá, jestli se radši nemám zvednout a přijít zase příště.
Nadešel můj čas, vyrazila jsem statečně ke dveřím a slušně pozdravila. "A, slečno, vy jste teď na řadě?? A je vás ještě hodně?? Říkáte, že poměrně ano?? A nevadilo by Vám, kdybychom si teď dali pětiminutovou pauzičku, já si zapálím a pak budeme pokračovat, souhlasíte??" Samozřejmě, že jsem vnitřně nesouhlasila, kdo by taky chtěl "být na řadě" dalších dlouhých 5 minut, ale copak jsem to mohla říct nahlas?? Vrátila jsem se tedy za ostatními a trpělivě čekala, až se dveře znovu otevřou.
Dočkala jsem se a rychle spěchala dovnitř (když už jsem se učila něco jiného, tak ať jsem aspoň rychle venku). První otázka (v duchu jsem si vzpomněla na předvánoční kolokvium z fransouzštiny, kde mě první otázka - Jak se dnes cítíte? - rozhodila natolik, že jsem celou dobu jen kývala hlavou ano - ne; a stejně mi to dal), první otázka tedy zněla: Co je to lingvistika? Nemohla jsem si přát nic lehčího, vždyť to byla jediná otázka, kterou jsem uměla už včera večer. Rázem ze mě spadla veškerá nervozita a já si veselo povídala o lexikologii a jejích oborech. Následovalo několik dalších otázek, a pan profesor jako by tušil, že jsem nechodila na přednášky a tudíž neznala okruhy otázek, ptal se mě na to, co bylo i v mých poznámkách a já hrdě odpovídala, že aktuální členění větné je dílem Viléma Mathesia z Pražské školy.
Následující věta byla snad nejhezčí, jakou jsem kdy od profesora slyšela: "No, konečně to taky někdo umí, to jste mohla říct rovnou a já bych si dal přestávku až po vás." Otevřel index a ptal se, jestli jsem ze Šumperka.
  • Ne, tam jsem se v podstatě jen narodila, já jsem z Hradce Králové.
  • A studovala jste tam? Kde?
  • Na Gymnáziu Boženy Němcové.
  • Á, tam já to dobře znám, já jsem absolvent Gymnázia Josefa Kajetána Tyla, to jistě také znáte, za mých časů to tam bývalo jediné gymnázium, ale v posledních letech jsem slyšel již od několika studentů, že upadá, co si o tom myslíte vy?
Následovala krátká nebata o hradeckém školství... Radostně jsem vycházela ze dveří a v ruce držela index, ze kterého se na mě smála jednička z Úvodu do teorie jazyka, kterému jsem den před zkouškou ještě vůbec nerozumněla. Až odpoledne jsem začala litovat, že nespadám pod katedru romanistiky pana profesora Černého a tudíž už nebudu mít další příložitost pohovořit si s ním o Hradci Králové, neboť všechny další zkoušky už spadají pod mé domovské katedry.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama