Byrokracie aneb, kam se musíte vypravit

13. března 2008 v 18:37 | qlarinka |  Čína
Odpadly mi znaky a nechtělo se mi chodit na kolej - tedy ideální příležitost seznámit laickou veřejnost s tím, co všechno člověku přinese získání stipendia.

Předem musím upozornit, že se to samozřejmě liší podle destinace, ale pro čínology to znamená asi tohle.
1) Doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání
To by ještě bylo pochopitelné, musíte přece nějak dokázat, že jste zvládli víc než mateřskou školku. Horší je, že maturitní vysvědčení je v češtině a neznám moc Číňanů (popravdě žádného), kteří by ho vůbec dokázali přeslabikovat, natož pochopit, že jsem v roce 2006 složila zkoušku dospělosti a tudíž jsem způsobilá vyrazit na desetiměsíční výlet k Zakázanému městu.
Musela jsem tedy nechat vysvědčení přeložit a překlad ještě následně notářsky ověřit. Zřejmě podám stížnost u nás na gymplu, že těch pár slov je rozcamraných po 2 stránkách - stálo to 833,- přesně. A to jsem ještě mohla být ráda, že jim to trvalo jen 3 dny (v letáku psali do týdne).
2) Přehled předmětů absolvovaných na VŠ
Díky bohu má UPOL nějaký speciální prográmek, který vše automaticky do angličtiny, protože přes zdánlivou srozumitelnost předmětů s názvem Management 1 nebo Lexikologie 1, se dále dostáváme k Úvodu do čínských studií nebo Mezinárodní ekonomické integraci a s tím bych u Číňanů asi neuspěla. Jako bonus mi Vám ještě na studijním oddělení přihodí názorný obrázek systému školství v ČR (ten se mi opravdu mooooooc líbil). Nicméně i přes dokonalost moderní techniky jsem si vše musela vyběhat po svých.
Nejprve jsem na studijním zjistila, že nemám ve STAGu všechny předměty, to znamenalo najít příslušné vyučující, nechat si podepsat lísteček a index, s lístečkem za sekretářkou, od ní zpátky za vedoucím katedry, protože to mám přece dávno vědět, že do STAGu to nezapisuje ona ale on…. (pozn. lístečky jsou taková speciální habaďůra, kterou na nás vymysleli na KASu, ani nemá cenu to vysvětlovat)
Než se to všechno skončilo, byl pátek a na studijním úřední hodiny až v úterý. Jenže já musela do pondělka všechno poslat. Musím zde moc poděkovat své studijní referentce paní Vinklerové, která mi vše vytiskla, orazítkovala, podepsala a potvrdila i v pátek, i když mě klidně mohla vyhodit a nechat přijít až v to úterý.
3) Doporučující dopisy
Tak ty po nás Číňani chtějí hned dva. Jeden mi naštěstí slíbil vyhotovit J. Vykoukal (ten, co mi o stipendiu volal). O druhý jsem na jeho radu požádala vedoucí ekonomické katedry, ta mi hned mailem gratulovala a ať se tedy stavím, že samozřejmě ráda podepíše koncept doporučujícího dopisu, který si sama napíšu. No, nevím, jestli jste někdy psali slohovku na téma Co mám na sobě rád a čeho si na sobě nejvíc vážím. Už v téhle fázi jsem byla bezradná, poté jsem si uvědomila, že to celé musí být v angličtině (nic naplat, netroufla bych si jí přinést k podpisu "obrázky") a bylo mi ještě hůř. Naštěstí mě opět zachránil Vykoukal a daroval mi doporučující dopis, který byl loni napsán pro něj kvůli pobytu vyučujících v zahraničí. Bohužel časově jsem nestíhala vůbec nic a tak jsem se vydala za vedoucí KAE (katedra aplikované ekonomie) jen s tímto papírem. Nejprve se vyděsila, že jsem Jakub Vykoukal, ale poté pochopila, že jsem na sebe prostě žádnou samochválu napsat nedokázala. Posadila mě tedy k volnému počítači u nich v kabinetě a ať si to teda napíšu. Mezitím mě vyvzpovídalo další osazenstvo kabinetu - kam jedu, na jak dlouho, sama nebo nás jede víc… (oba pánové mě učí a není nás zas tolik, aby si mě nepamatovali)
Jakž tak jsem něco sesmolila a dali (resp. daly) jsme se do dolaďování.
  • Na co jste ke mně chodila?
  • Na statistiku.
  • Dobře, napište v hodinách pilná, aktivní... (blablabla tisíc keců)... výborné studijní výsledky
  • (smíh)
  • No, co jste měla ze statistiky?
  • Jedničku
  • Nadprůměrné studijní výsledky...
No, nakonec jsem si vítězoslavně odnášela 4 kopie i s podpisy a tajným soukromým emailem, kdyby bylo ještě něco třeba zařídit.
4) Formulář
Jméno, datum narození, bydliště, číslo a platnost pasu, proč a kam chci jet, co tam budu dělat, jak tam budu dlouho, kdy tam odjedu (proboha 4 dny vím, že vůbec jedu a už se mě ptají, kam to bude)...
4 stránky kombinace znaků a angličtiny. Mojí nejoblíbenější kolonkou se stalo: Uveďte 3 školy dle vaší preference. Představte se naši desetimiliónovou zemičku a kolik je tu vysokých škol. Teď si napište trojčlenku a pod těch 10mil napište 1,3 mld. No schválně, kolik Vám vyjde vysokých škol. Z té záplavy si mám vybrat 3 a to ani nevím, kde to hledat a jestli mě vůbec na některou z nich pošlou. Kolikrát se prý stano, že si někdo napsal 3 školy na severu a nakonec ho poslali do Wuhanu.
5) Potvrzení o přidělení stipendia
Snad jediný dokumenet v češtině a obsahově v podstatě totožný s předešlým, takže za pár minut bylo po všem. Nejtěžší bylo sehnat vedoucího KASu, aby mi to podepsal.
6)Zdravotní formulář
Tak tohle by zaručeně dalo na samostatný článek. Dostanete 2 stránkový formulář, který se hemží znaky. Díky zvídavějším spolužačkám seženete i anglický překlad, který je však nutné si ověřit (věřili byste, že RARS mohou být uši, asi si někdo spletl R a E). Pak se vypravíte k obvoďákovi, který nestačí valit oči, co že se to po mně a tedy i po něm vlastně chce - RTG plic, EKG, hmotnost, výška, výživa, oči, uši, nos, pleť.... tak tohle ještě dejme tomu. Následuje tabulka ano - ne: Prodělala výše jmenovaná uvedené choroby: žlutá zimnice, tyfus, lepra, maniodepresivní psychóza, mentální postižení, zarděnky, spála, záškrt, černí neštovice... a v neposlední řadě mor. Když se dostáváme k halucinacím, sestřička už se neudrží a za doktorovým NE přidá PROZATÍM. Za vyplnění dotazníku jsem slíbila poslat pohled, tak doufám, že z té dálky dojde.
7)Jazykové certifikáty
If you have any language certificate, please send enclosed.
Jojo, to má člověk radost, že má doma spoustu papírů - 2 certifikáty z angličtiny, francouzskou ambasádu musím pochválit, že mi za 3 různé zkoušky dala souhrnný diplom a 1 lejstro navrh za loňská HSKáčka (= jazyková zkouška z čínštiny pro cizince). Těch 100 bodů, co se mi loni metodou tohle je hezký obrázek, ten zaškrtnu, povedlo dosáhnout, my vysloužilo další papír do už tak nadité obálky.
8)Zkopírovat a poslat
Aby neputovala do Prahy na MŠMT obálka příliš hubená, bylo nutné zhotovit ještě 3 čitelné kopie všeho, co je uvedeno v bodech 1 − 7. Radši nechci vědět, kolik těch papírů nakonec bylo, ale Česká pošta si za doporučené doručení řekla jen o 34Kč, což mi opravdu udělalo radost. Ještě, že mám v Hradci kam zajít pro zadarmové kopie, to bylo neuvěřitelný, kolik toho nakonec bylo. A to vše mi ještě tekly nervy z Pražáků, kteří mě během týdne 2x urgovali, že už jsem skutečně poslední, kdo ještě neposlal přihlášku. Na moje argumenty, že 1) ostatní na to měli týden (navíc o zkouškovém, takže spousta volna), 2) mně už začal semestr a někdy v té škole být musím, 3) většina těch věcí se zařizuje na úřadech, kde mají úřední (popř. konzultační) hodiny a navíc neradi dělají na počkání... Byla jsem ráda, když mi ta obálka zmizela z očí...
9) Očkování
Na radu všech možných okolo jsem se rozhodla pro kombinovanou žloutenku a břišní tyfus. Ještě jsem zaslechla něco o meningitidě, tak se na to budu muset zeptat. Tyfus je v pohodě, jedna injekce za něco málo přes 400Kč, účinnost 3 roky, takže červenec to jistí. Meningitida je prý obdobná. Horší je to se žloutenkou, abych nemusela na 4. injekci hned po návratu z Číny v případě zrychleného očkování, musela jsem stihnout 1. dávku 6 měsíců před odletem. Jenže tam nemůžete přijít v ledajakém stavu (resp. nachlazení), takže jsem musela týden počkat.
Mezitím mi aspoň volali z Prahy, že je vše v pořádku a už si tu mou přihlášku odnesl jakýsi Číňan.
V týdnu "volna" jsem prolézala internet a hledala nejlevnější ceny a nejméně bolestivé injekce. Nakonec to stejně vyhrála Hygienická stanice HK, neboť tamní doktorka mi dokonce nabídla, že mohu přijít i v pondělí, přestože oficiálně mají výjimečně zavřeno. Této nabídky jsem využila, neboť to byla poslední možnost, jak vše stihnout včas. 31.3. jdu na 2. dávku a na poslední den před odletem. To se mi ale krásně poletí. Zaplatila jsem 1660 Kč za jednu vakcínu (ano, ta cena mě čeká ještě 2x) a navíc 100Kč za mezinárodní zdravotní průkaz - prý se to na cestách může hodit. Ani to moc dlouho netrvalo a už jsem měla na ruce náplast. Na dveřích stálo, že je nutné setrvat 30min po očkování v čekárně pro případ nečekaných událostí (záchvat, dušení, smrt a tak podobně). Přesvědčila jsem doktorku, že když už mě chce pozorovat, není moudré zanechat mě v přízemí u prázdné ordinace (byla přece ten den zavřená) a odejít do jiné ordinace o patro výš. Po chvíli uznala, že na tom něco bude a tak jsme se obě sunuly po schodech, přičemž mě varovala, že tam budou samí chlapi. Posadila mě na lavičku vedle jednoho z nich a ten hned hulákal, že teď je právě čas na nějaká vyšetření ve dvojicích (to je tak, když přijdete k doktorovi na 10cm jehlách a klapete už z poza rohu na celej barák). Když jsem se rozkoukala, pochopila jsem z hovoru, že se všichni znají a že to jsou páni dělníci, kteří nám stavějí a malují (a já nevím co všechno ještě) silnice a že přišli na takovéty zátěžoví testy, nebo jak se to jmenuje - jestli jim hlučnost pracovního prostředí nezničila sluch a prach dýchací cesty atd. Jednou za čas vyšla "moje" paní doktorka a ptala se, jestli ještě žiju. Dělníci vždy horlivě přisvědčovali, že dýchání z úst do úst by zvládli na jedničku.
Po 15 min se mi začalo trochu hůř dýchat, ale připisovala jsem to tomu přemýšlení (a nebude mi něco??). Po dalších 10 minutách se mi navíc začala točit hlava a to už se mi teda moc nelíbilo. Musela jsem nakráčet do ordinace, sundat jehly, lehnout si na takovou tu bílou postel hlavou dolů (= nohama tam, kde je to vyvýšené) a ležet. Pan Boháček byl v ordinaci už přede mnou a prý že mu tam nevadím (co měl chudák taky dělat), tak jsem aspoň měla dostatek času se dozvědět, že když je mráz, tak ho píchá v zádech a z toho ho až brní ruce, ale v létě to přestane, že má jít do důchodu až za rok, ale jestli by mohl na předčasnej, že by to klidně bral, že bere prášky na tlak, ale neví jak se jmenujou a že se chystá na urologii. Pak paní doktorka na chvíli odběhla a pan Boháček mi prozradil, že chce do důchodu, aby mohl pracovat na zahrádce. Pak se paní doktorka vrátila, dala mi vypít vodu (a omlouvala se, že je z kohoutku) a po chvilce přemlouvání a tisícerém ujištění, že když mi bude blbě, tak si sednu, mě vyslala na autobus.
Nic mi nebránilo vydat se na nádraží a hodinu si počkat, neboť právě v tu jedinou hodinu během celého dne na Prdubice − Olomouc nic nejelo.
Dneska jsme byly s Gabkou zařizovat letenky, ale to necháme na příště. Jenom doufám, že až budu v Číně, tak pan Boháček bude už konečně moct vyměnit krumpáč a zbíječku za motyčku a voňavé kytičky.
 


Komentáře

1 teclá teclá | Web | 13. března 2008 v 21:02 | Reagovat

Mazec:-)

2 Schumi Schumi | E-mail | Web | 14. března 2008 v 13:05 | Reagovat

Pěkně strávených pár dní, relax:)

3 qlarinka qlarinka | 15. března 2008 v 13:03 | Reagovat

no jasny, vubec jsem se nenadrela a ze by me nekdo lezl na nervy, ani nahodou;)

4 MichaylTursiorgo MichaylTursiorgo | E-mail | Web | 5. září 2017 v 21:43 | Reagovat
5 SabrielBuT SabrielBuT | E-mail | Web | 12. září 2017 v 17:04 | Reagovat

Настройка xRumer 16 при первом запуске. Видеоурок №1: https://youtu.be/LFngR0NqvTE

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama