Taková (ne)normální cesta vlakem

28. června 2008 v 13:47 | qlarinka |  To se může stát jenom mně
Před 14 dny jsem se jako obvykle přihnala na poslední chvíli na olomoucké nádraží, koupenou jízdenku zmačkala do kapsy takovým způsobem, že jsem čekala, že mě vyhodí z vlaku a vydala se čekat na můj oblíbený konec 2. nástupiště.

Protože jsem jela ze školy v pátek kolem oběda, nemusela jsem se bát, že bych nenašla místo k sezení. Ostatně když jako "Češka" studuju na Moravě, mám většinu spolužáků z Ostravy, Brna, Šumerka, Zlína... prostě Moraváků, takže moc nehrozí, že bych cestovala směrem na Pardubice (tedy do Čech) v davu kamarádů. Pro jednoho člověka se leckdy najde místo k sezení i v hodně moc narvaném vlaku.
Konečně se přikodrcalo moje EC nebo IC nebo čím jsem to vlastně tehdy jela, a já nastoupila do vagónu určeného z půlky pro cestující s dětmi do 12 let a z půlky skladišťáku (úschova během přepravy). Z neznámého důvodu považuji kupé určená pro děti za bezpečnější než kupé irčená pro širokou veřejnost (jednou jsem taky jela v kupé s označením červeného kříže - pro nemocné nejspíš, to byla teprve paráda, nikdo si nepřisedl a průvodčí po mně ani nechtěl lístek).
Ve vlaku byla spousta místa, ale žádné volné kupé. Přisedla jsem si tedy k dvěma padesátníkům s obrovskými batohy a kytarou. Ha, trampové. Ti by mouše neublížili, kdyby něco, tak budu bzučet a dělat mouchu ze sebe. Hned se se mnou dali do řeči a ještě stihli pokřikovat z okýnka na nějakou paní na perón, že si za ní našli tak rychle náhradu. Nicméně byli moc milí. Vyprávěli mi, že jsou strojvedoucí, ale že nejezdí pro ČD, ale pro Cargo, které bylo původně součástí ČD, ale už není, protože ČD jsou osobní přeprava a Cargo nákladní. Právě jeli z lázní - ze slovenských Rajeckých Teplic a strašně si to tam užívali, hlavně na tancovačkách... Když jsme šnečím tempem projížděli kritickým úsekem na Zábřeh, který už opravujou 2 roky v kuse a díky tomu mají vlaky neustále zpoždění, chválili si, jak rychle modernizace této trati a všech stanic a zastávek na ní probíhá a mé protesty, že to přece není možný, jezdit 2 roky vždy s půlhodinovým zpožděním.
V Lukavici jsem se dozvěděla, že ty rozmačkané a polámané pražce naházené na hromadách podél trati a zbytky dřevěné kůlny na druhé straně jsou dílem jednoho z mých spolusedících. Před asi 4 lety, kdy bylo lukavické nádraží kompletně zmodernizováno, zde došlo k nehodě nákladního vlaku a zrovna ho řídil jeden "z mých strojvedoucích". Docela se u toho bavil a já se musela nahlas smát, že může mít někdo tak upřímnou radost, že stojí za škodou několika milionů korun. Pak mi vysvětlit, že došlo k nějaké technické chybě a vykolejil se mu jeden z vagónů. který v důsledcích způsobil havárii celého vlaku a značné škody na majetku. Po nehodě hned přijela drážní komise a policie a zdravitníci a reportéři z Novy. Všichni v uniformách dávali nádražákům foukat, protože ten, kdo by nafoukal, by to měl celé na krku, i kdyby za to vůbec nemohl. Můj strojvedoucí vyprávěl, jak ho tenkrát povolali na poslední chvíli ze zahrady, aby "přeparkoval" ten nákladní vlak, takže přišel bez uniformy a díky tomu unikl publicitě. Když se ho totiž reportér Novy ptal, co s tím má společného, řekl, že šel zrovna kolem, když uslyšel hrozné rány a stejně vlastně nic neviděl. Takže v Televizních novinách byl jen krátký rozhovor s náhodným svědkem, který však ve skutečnosti celý vlak řídil.
Poté jsem se ještě dozvěděla, že pro vlaky neplatí žádné snižování rychlosti podle okolích podmínek. Že mají prostě podél trati cedule - tady jeď 160, tady 140, tady stůj... Takže voda, vítr, sníh, tma... nezájem. Prostě jedeš podle toho, jak to někdo náplanoval. Nevidíš třeba na krok a ženeš se někde mezi stromama 160. To je panečku adrenalin kam se hrabou motorkáři.
Nakonec jsem také vyslechla podrobnosti nehody, ke které došlo asi týden předtímv Moravanech na Pardubicku (to je vesnice, kde si vždycky začnu sundávat batoh, protože už budu brzo vystupovat, a pak si nadávám, že Pardubice budou ještě za dlouho a já se oblíkla moc brzo). Na nádražích se používá takové moderní zařízení, které podle dotyku kol vlaku s kolejnicemi pozná, že nástupiště je už zabrané a dalšímu vlaku hodí stopku, aby do sebe nevrazily. Krom toho se ještě používá tradiční pískování kolejí, které má umožnit vlaku rychlejší rozjezd ze stanice, protože písek nasypaný na kolejích snižuje tření. V den nehody tento písek zmokl a obalil koleje tak moc, že se po délce celého vlaku nikde nedotýkalo kolo přímo s kolejnicí a ono moderní zařízení tedy nezaznamenalo jediný vagón stojící ve stanici a pustilo na stejné nástupiště další vlak. Naštěstí v osobáku ve stanici byl jen strojvedoucí a v právě přijíždějícím nákladním taky. Bohužel je podle předchozího odstavce jasné, že nákladní jen rychlostí přikázanou pro tento úsek trati a stojícího vlaku si všiml na poslední chvíli. I když okamžitě zatáhl brzdu (nebo na ni dupnul, co já vím, jak se brzdí vlak) nemohl zabránit neštěstí. Výsledek - 1 mrtvý, škody na majetku a drahé moderní zařízení, na které se nedá spoléhat...
Pomalu jsme se blížili k České Třebové a spolusedící se se mnou začali loučit. Pořešili, kdo vezme batoh, tašku, kytaru a kdo vyzvedne kola a na cestu mi dali Fruiko. Rozloučila jsem se tedy a vytáhla znaky, že se jako budu chvíli učit.
Sotva vystoupili, začal se chodbičkou procházet takový podivný chlapík v bílém tričku. Pořád chodil sem a tam a divně nahlížel do kupéček. Nakonec otevřel dveře a jakoby zhuleným hlasem se zeptal, jestli si může přisednout. Zkuste mu říct, že nemáte místo, když sedíte sama v kupé pro 8 lidí. Co jsem měla dělat. Sedl se naproti mně a strašně divně začal mrkat a přivírat oči a pořád po mně pokukoval. Já se rozklepala jak ratlík a nevěděla, co bych tak měla udělat. Nebyla jsem absolutně schopná se soustředit na učení a litovala jsem, že jsem na cestu vyrazila v červené sukni a novém žlutém tričku, které výrazně zdůrazňuje odpovídající ženské partie. Zvedla jsem trochu oči od papírů a nevěřila jsem svým očím. Ta obluda si sahala, na takový místa, že by se to hodilo jen někde v soukromí a rozhodně ne se mnou. Rychle jsem naházela znaky do tašky a bleskově vyrazila pryč. Bez jediného slova, rozklepaná ještě víc než předtím.Vrazila jsem do kupé asi o 2 dál a rázným bouchnutím dveří probudila slečnu, co tam seděla a místo toho, aby mi řekla, že to bude dobrý, že se nic nestalo, tvářila se strašně naštvaně, že jsem ji probudila. Přemýšlela jsem, jestli mám jít hledat průvodčího nebo to nechat být. O několik okamžiků později pošel úchyl kolem našeho kupé a zamířil neznámo kam. Celý zbytek cesty do Pardubic jsem přemýšlela, jestli si nenašel další oběť, která by teď někde vyděšeně seděla a co by se stalo, kdyby neosahával sebe, ale skočil na mě. Vždyť ten vlak dělá takový kravál, že bych mohla řvát sebe víc a nikdo by mi nepřišel na pomoc. No, naštěstí se přiblížily Pardubky a já jsem mohla opustit vlak s úchylem.
Byla jsem tak mimo, že jsem nastoupila do osobáku na Hradec, který stál na nástupišti 20min před odjezdem, hned, a přesto, že bylo tak krásně, ani jsem nechtěla vylézt na sluníčko. Učení jsem kvůli silnému zážitku vzdala a aspoň si vytáhla noťas, že si zahraju karty. Těšila jsem se, že v osobáku nejsou kupéčka, takže mě nehrozí žádné nepříjemné zážitky. Aspoň to jsem si myslela, ale ještě jsem nevěděla, co mě čeká...
Do protější kóje, nebo jak ty sedátka nazvat, si sedla taková pohledná prsatá blondýnka, sotva plnoletá, v minisukni a tílečku. Chvíli po ní nastoupil takový "šexy" chlap a sedl si naproti ní, tedy ode mě křížem přes uličku. Nabídla jí umatlaný chleba se salámem a smál se, jak vtipně zahájil rozhovor. Jedním uchem jsem poslouchala, co se bude dít a druhým okem jsem hrála karty. Za chvíli slyším, jak jí vysvětluje to, že samičky se před samečkama naparujou už od přírody, a třeba holoubkové jsou takový zářný příklad. Bože, těm úchylům pro dnešek ještě není konec, pomyslela jsem si... A soucitně se podívala na blondýnku. Ta se snažila udržet rozhovor v patřičných mezích, ale moc se jí to nedařilo. Nakonec ho nějak přesvědčila, že bude lepší, když si přesedne a sedla si do "kóje" přede mnou. Šexy chlap (to mě kdysi naučili Maďarky, že slovo podobný jako šexy znamená v maďarštině něco hodně nepěknýho, ale všude jinde si myslí, že to je zdrobnělina od sexy, ale ve skutečnosti je to celkem slušná urážka...) se otočil nohama do uličky a silným hlasem vyzýval blondýnu, aby se za ním vrátila. To už nevydržel jeden starší pán a řekl šexákovi, že slečnu nejspíš celkem otravuje. Šexák nezaváhal a odvětil, že jestli slečnu tak otravuje, že si přesedla, že se klidně může vrátit do "kóje" k němu, že jemu to fakt vadit nebude. No prostě pitomec. Když pokračovat v podobně inteligentních řečech, už jsem to nevydržela a řekla mu, ať zmlkne, že akorát ruší celý vagón a slečnu obtěžuje. Óóóó, to jsem neměla dělat. Jeho pozornost se přesunula na mě. Že ať se věnuju počítači a nevšímám si ho,že on je slušnej a že on nepotřebuje počítač, že má jiný věci a ať se kouknu a čímsi začal mávat ve vzduchu. Já se však přinutila dívat se z okna, takže nevím, čím to tak zuřivě mával, ale nejspíš o byl nějaký šroubovák, protože říkal něco o multifunkčním zařízení, který dokáže otevřít pivo, zašoubovat šroubek a nevím co ještě. Byl tak drzej, že když přišla průvodčí, tak s ní okatě flirtoval a pak se ještě hlasitěji divil, že se tvářím tak blbě.
Díky jeho hlasitým projevům jsme brzy zjistili, že vystupuje v Hradci a hromadně začali mít chuť zastávku přejet. Naštěstí se začal chystat k výstupu už v Březhradě, se slečnou se zašel rozloučit slovy Nashledanou krásná slečno, a aby mi to nebylo líto, mně řekl Nashledanou pěkná dámo, nebo tak něco. V Hradci jsme já i blondýnka nechali vystoupit radši všechny před náma. Stihla jsem se jí zeptat, jestli je v pohodě a taky jí říct, že je to ten den už druhej, a ona mi na oplátku řekla, že v pohodě, že to chápe, že na chlapi leze léto. Jak jsme tak pěkně vystupovaly, když už se vlak chystal vyjet ze stanice, nevěřily jsme svým očím, že šexák pořád ještě stojí na nástupišti a vyhlíží blondýnu. Bohužel si jí všiml a doprovázel ji až ven z budovy, a já na ni zvládla vrhat jen soucitné pohledy. Pak ji zachránil nějaký mladý kluk z vlaku, protože z budovy už vycházela sama. Pak jsme se ještě potkaly na zastávce a shodly jsme se, že se strašně moc těšíme na další cestu vlakem.
No jo, nebýt toho dojíždění, asi by ten život vůbec nebyl zajímavý....
 


Komentáře

1 Kolík Kolík | 9. července 2008 v 11:00 | Reagovat

Tywoe když to tak čtu tak si říkam bejt kluk je občas výhoda..:D :D

2 Hašule Hašule | 10. července 2008 v 20:13 | Reagovat

Kolíku ty seš taky jeden velkej šexák co?:P

3 Terka Terka | Web | 27. května 2009 v 11:19 | Reagovat

napínavé a humorné... nejvtipnější byli ti první dva. Pat a Mat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama