14. den (Čt) - Komár v pyžamu, legalizace, pagoda, tržiště, náhodná setkání, Carrefour, ZJ - Slováci a kočky, Ponožka

12. září 2008 v 12:05 | qlarinka
To zas jednou byla noc, pořád jsem se budila musela se škrábat, ale komáry jsem neslyšela. Dokonce jsem se nastříkala Offem uprostře noci, aby mi dali pokoj, ty potvory kousavý, ale stejně jsem byla ráno plá pupínků a strašně mě svědilo celé tělo. Rozhodla jsem se, že ještě než vyrazíme na policii, dám si sprchu, bylo sice už skoro 10:00, ale bylo mi jasné, že Litevky to stejně nestihnou (nepletla jsem se).

Vlezu si takhle pěkně do sprchy, sundám pyžamo a najednou se ozve bzzzzzzzzzzzzzzzzz, no věřili byste tomu, ta mrcha píchací mi vlezla pod pyžamo a celou noc si pochutnávala a ani Offu nedbala. A já se pak mám divit, že jsem nevyspaná a pořád se musím drbat jak Lasík (náš pes).
S malým, asi 40-ti minutovým, zpožděním jsme se vydaly taxíkem na policii, abychom si po týdnu vyzvedly naše pasy. Bohužel místní policie asi není často navštěvovaná, protože taxikář zas bloudil a bloudil. Já sice holkám říkala, teď blbě zahnul, jedem špatně, ale ony nic, takže jsme se pak přesně na tu křižovatku vraceli a zahli špatně znova. Tak jsem mu řekla, ať zastaví, že už to znám, holky sice nechápaly, ale nakonec byly rády, protože to odtud bylo na policii asi 5 min pěšky. Jediné, co mně štve na taxíkách, je to, že si musíte platit za kilometry ujeté navíc. Tím myslím, že je jedno, jestli taxikář ví, kam má jet, nebo neví, ale každopádně si platíte za pobyt v taxíku, takže když neví, platí te si víc. Cesta na policii vždycky stojí skoro 30Y a zpátky necelých 20Y, protože naše ulice je známá, vážně super. Bohužel se ještě nevyznám v autobusech.
Na policii jsme přišly 10 min před polední pauzou, takže nás slečna obsloužila všechny najednou, aby mohla vyrazit na oběd. Vybrala od nás po 400Y (asi 1000Kč) a rozdala nám pasy s dolepeným povolením k pobytu.
Pak jsme vyrazily na pagodu. Spousta čínských dřevěných stavbiček na kopci posetém stromy a zahradami a tak. Nádhera. Něco jako když se vydáte po českých hradech a zámcích, jen na čínský způsob (kolem hory jsou mrakodrapy apod.). Udělaly jsme asi milión fotek, ale úplně až k pagodě jsme nešly, protože se tam platilo vstupné 30Y. Ne, že by to byla tak závratná částka, ale nebyl zrovna nejlepší rozhled a já se tam možná vypravím s českýma holkama o víkendu, tak abych tam nebyla dvakrát během jednoho týdne. Našly jsme tam také budhistický chrám zasvěcený bohům lékařství. Spousta vonných tyčinek (ségra, měla by ses na to přijet podívat, na to ani se svou spotřebou vonných tyčinek nemáš;), pozlacené sošky a konečně ta Čína, kterou nám ukazují v Evropě. Hrozně se mi tam líbilo.
V jednom altánku pak nacvičovala místní kapela na nějaké vystoupení, nebo se možná jen tak bavili, ale pak nechápu, proč měli mikrofon. Dost mě to zaujalo, tak jsem fotila a chodila okolo, až na mě jedna paní pokynula, ať si jdu sednout dovnitř. Jenže holky mi mezitím někam utekly, protože nevím proč, asi na to nejsou, tak jsem nešla. Stihla jsem se ještě letmo podívat na partituru, teda můžu vám říct, že znaků tam bylo mnoho, ale notová osnova žádná, tak nevím, jak to dělají... ale znělo jim to pěkně.
Na vrcholku kopce se taky pohybovalo spoustu starších lidí, někteří právě obědvali, jiní se v chrámu klaněli bohům (nechtěla jsem je u toho fotit, protože to považuji za velice osobní záležitost, ale bylo moc pěkné i se dívat, jak se pořád klaní s voňavými tyčinkami v rukou), pospávali na lavičkách a nebo hráli čínské hry - karty, čínské šachy a něco, co vypadalo jako scrabble, ale nedokážu si to představit ve znacích, takže to asi byla jiná hra.
Jednu věc na Číně skutečně oceňuji, a sice že jsem tu ještě nepotkala placené záchody. Nemůžu teda říct, že by všude bylo úplně čisto, ale když aspoň můžu zavřít dveře, tak je to fajn. A s ohledem na množství obyvatel a návštěvníků tady, jsem celkem vděčná i za to, že jsou to ty turecké díry. Kromě dvěří se vlastně nemusíte vůbec ničeho dotknout, takže to je úžasně hygienické. Schválně si přiznejte, milé čtenářky, kolikrát si nechcete sednout na prkýnko, když potřebuju někde na benzínce nebo tak, to se vám tady nestane. Uznávám, že pokud plánujete strávit na místnosti, kam i císař pán chodí sám, delší čas, je to kapku nepohodlné, ale dá se.
Poté, co jsme se dosytosti vynadívaly na všechny parky a altánky a kdoví co všechno, vydaly jsme se pod kopec na oběd. Litevky to tam znaly, takže jsme se najedly královsky za celkem slušné peníze. Nejlepší byla kukuřičná palačinka. Jedna vrstva vařené kukuřice, která byla zázračným způsobem poslepovaná do palačinky, asi nějakou směsí typu vajíčko, mouka, cukr, sůl... nebo tak něco.
Po obědě holky vyrazily do Carrefouru, ale já se chtěla vrátit na místní trhy, které jsme jen tak minuly. Litevky tam byly už předtím a když jsem se chtěla na chvíli zastavit, tak říkaly, že pak na to bude víc času. Když to PAKnastalo, tak to vzaly jinou cestou.
Nechala jsem tedy holky jít do Carrefouru (cornflakesy dlouho nevydrží) a vyrazila na trhy sama. Bylo to úžasné, všechno jsem si prošla tam a zpátky a strávila tam asi 2 hodiny. Tím, že jsem byla jediná běloška, nevyvolávala jsem tolik rozruchu, jako když nás jde 8, takže stačilo jednoduše říct, že se jen koukám a nekoupím a nikdo mě do ničeho nenutil. Zaujal mě malý obchůdek s hudebními nástroji a prodavačka mě nechala zafidlat si na čínskou houslo-violu, nevím jak se to jmenuje. Znělo to jako když jsem minule zkoušela hrát na housle - nedalo se to vydržet. Tak mi pomohla chytnout lépe smyčec a už se to dalo aspoň 2 vteřiny poslouchat. Moc se mi to líbilo, ale teď určitě hrát nebudu a mimo to stejně nevím jak. Tak jsem jí řekla, že nejdřív se musím naučit čínsky mluvit a pak teprve čínsky hrát, ale protestovala, že přes hudbu se naučím jazyk rychleji. Pak mi ještě ukazovala flétny, ale to radši na housle než na flétnu, leda, že bych ji koupila Jirkovi, když už mi sebral tu irskou, tak že by třeba měl ještě čínskou.
Prohlížela jsem si spoustu obchůdků a krámků a prošla si uličku s jídlem a se zbožím z Nepálu, no paráda. Nemusela jsem skoro mluvit a když už, tak bylo úplně jedno, jestli jsem mluvila česky, anglicky nebo čínsky, protože mi tak jako tak stejně nerozuměli. Anglicky a česky neumějí a čínsky mám špatnou výslovnost, juhůůůů. Pak jsem slyšela jednoho pána číňana vysvětlovat dvěma cizincům, že celá "tržní" ulice patří jednomu pánovi, který z ní pěkně rejžuje prachy a proto je teď velmi bohatý. Asi si pořídím tržiště, maminko, nevěděla bys o vhodném prostoru???
Taky jsem čistě náhodou vlezla do muzea nebo galerie umění, těžko říct. Půlka byla zrovna v rekonstrukci, takže bylo všechno zadarmo. Teda na podívání, dalo se to i koupit, ale za pěkné peníze. Byly tam obrazy, sochy, sošky, modely.... spousta věcí.
Když už jsem byla velmi unavená, rozhodla jsem se vydat ke Carrefouru, kde, jak jsem doufala, by měl zastavovat i autobus K21, který jede k naší koleji za 2Y a ne jako taxík za 20Y. Co se ale nestalo, cestou jsem uviděla Thomase a Janna, právě si šli vyřizovat svá povolení k pobytu a pak se chystali do Carrefouru, tak jsem se připojila. Po chvíli jsme potkali asi polovinu naší koleje, jak také spěchá na policii. Takové velké město a sešlo se nás 15, docela dobrý výkon. Koupila jsem si zmrzlinu u mekáče (mimochodem výborná asi za 9Kč) a kluci se mi ztratili. Dohnala jsem aspoň velkou skupiny a protože podle čísel, které jim dali na policii, měli přijít na řadu asi za 20min, vydali jsme se zpátky na tržiště. Sotva jsme tam došli, zvonil mi telefon, že kluci německý už mají procedúru za sebou, že se to urychlilo, takže celá skupina pádila na policii pro nové lístečky, protože díky tomu, že neseděli na blízku, tak zmeškali svůj čas.
Nechali jsme je tam být a vydali se s Thomasem a Jannem do Carru. Konečně jsem si koupila webkameru, takže kdybyste toužili mě vidět hýbající se, tak stačí zavolat. Pak jsem neodolala marmeládě, třeba bude lepší než do arašídové máslo, které jsem si mimochodem taky koupila ještě jedno. I kddyž mi nechutná, je to pořád lepší než čínské snídaně. Kluci si nakoupili hlavně jídlo. A hlavně na hned, protože promeškali oběd a měli hrozný hlad. Můžete si tam vybrat ze spousty studených hromádek, oni vám to nasypou do krabičky, zváží, nalepí cenovku a pak si to můžete ohřát v mikrovlnce a hned před obchodem sníst. Takové jídlo vás vyjde asi na 6Kč, tak to asi někdy zkusím.
Od pokladen jsme se vydali k Západnímu jezeru, že si uděláme takový jako že piknik, teda kluci, já si jídlo nekupovala. Cestou, světe div se, jsem najednou slyšela známé zvuky. Přijdu ke skupině a povídám:
− Dobrý den.
− Dobrý deň?
− Já se omlouvám, já jen, že jsem byla překvapená, že vám rozumím.
− To my jsme teraz také prekvapeni.
trapné ticho
− A vy jste tu na výletě??
− Ano, ano, na dovolenke, a ty?
− Já tu jsem ve škole.
− V Šanghaji?
− Ne, tady v Hangzhou, studovat čínštinu.
− Aha, no to je dobre.
− Máme tu i jednoho Slováka, bydlí u nás na koleji. Jinak z Bratislavy z Komenského univerzity.
− To ho pozdravuj a vyrid mu, že sme prišli taky z Blavy z ???? agéntury.
− Určitě vyřídím, tak se mějte a užijte si to tady.
− Taky, taky, ať se dari študium.
− Nashledanou.
− Nashledanou.
(Případným slovenským čtenářům, viď Danka, bych byla moc vděčná za korekturu, omlouvám se za chyby, ale neumím slovensky psát;))
Pak jsem dohnala kluky a náležitě ochutnala, co všechno si nakoupili za dobroty k obědovečeři. Palačinka s nějakou trávou nic moc, těsto plněné sladkými kdovíčím překvapivě dobré. Najednou se kolem nás začaly srocovat kočky. Jedna přišla a mňoukala. Barvy našeho Blinka, už jsem neviděla aspoň 3 týdny a Dalinku ještě dýl:-( Nakonec jsem neodolala mňoukající kočce a hodila jí kousek těsta, jen to očichala a mňoukala dál, vybíravka jedna. Najednou bylo kolem nás asi 10 koček, takže celkem sranda, ale podařilo se nám uprchnout, aniž bysme si jedinou z nich museli vzít domů.
Skutečně jsme se snažili najít autobus, který by jel k nám na kolej, ale žádný takový jsme nenašly, takže jsme místo za 5Kč na osobu jeli za 15Kč na osobu taxíkem.
U jezera jsem zjistila, že mám umatlané své bílé kraťasy, tak jsem si hned šla prát věci. Praní bylo v pohodě, ale když jsem věci 2x vyždímala a pořád z nich tekla voda proudem, začala jsem si říkat, že je něco špatně. Šla jsem teda ždímat ke klukům a doufala jsem, že se to nějak samo opraví.
Cestou jsem si zpívala a pak mě potěšil Cobas, že jestli můžu zpívat ještě jednou, že se mu to moc líbilo, tak si tady od té doby chodím a zpívám...
Ale zpátky k praní, nakonec mě napadlo zkontrolovat okolí točícího bubnu a našla jsem ji - ponožku ušmudlanou - která celou mašinu brzdila a nenechala mě vysušit oblečení. S Madeleininou pomocí se nám ji podařilo mopem vyndat, přičemž jsem si téměř vypíchla oko a celá se umatlala od toho bordelu na jeho mokrých štětinách. Nicméně jsem opravila ždímačku, tak jsem na sebe hrdá:-))
Večeři jsem vynechala, a zblajzla 2 toastové chleby, aspoň jsem vyzkoušela marmeládu. Zřějmě vydrží dlouho, protože jí stačí hrozně malinko, ale stejně mám radši sýr, bohužel se slaným pečivem je to tu horší. nedá se sehnat, nebo rozhodně ne za malý peníz. Ať žije chleba!!!
 


Komentáře

1 Danka Danka | 13. září 2008 v 17:19 | Reagovat

myslim ze korekturu netreba..vsetci chapeme o co ide:) a pocechizovana slovencina je cool:)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama