15. den (Pá) - Pravidla, Kola, Brýle, Pozvání na oběd, Muzeum hedvábí, Klíče, Holky, Kavárna

15. září 2008 v 6:43 | qlarinka |  Čína
Ráno jsme museli velmi vrzy vstávat, asi v 7, protože nás čekal velký den. V 8:10 (i když my měli v papírech 8:30, což jsme taky dodrželi a tudíž přišli hromadně pozdě) jsme se měli dostavit do budovy Mezinárodní koleje, aby nám tam pověděli něco o pravidlech a podobných věcech týkajících se začínajícího školního roku.

Byli jsme rádi, že jsme vyrazili pozdě, protože jsme si tím ušetřili asi 1km chůze. Uprostřed kampusu jsme totiž narazili na procesí lidí všech možných barev a výšek a národností a tak. Po chvíli jsme zjistili, že jsou tam všichni proto, že Slavnostní zahájení školního roku pro zahraniční studenty bylo přesunuto do nějaké jiné budovy, tak se tam šlo hromadně. Nezbylo nám, než se přidat. Vešli jsme do velké přednáškové místnosti a já si mohla poprvé pořádně prohlédnout tu obrovskou masu zahraničních studentů. Jestli jsem to dobře pochopila, je nás tu aspoň tisíc, ale možná i víc, protože bylo hodně plno a spousta lidí tam ani nešla. Nejzajímavější na celé slavnosti, skládající se výhradně z projevů, byl mravenec, který lezl po opěradle kluka přede mnou. Vzhledem k tomu, že celá akce trvala přes 1,5 hodiny, stihla jsem si taky nakreslit několik obrázků a nadepsat sešit. Nemohla jsem totiž spát, i když k tomu byla vhoná příležitost. Tedy ne, že bych nemohla usnout, ale pan kameraman, který celou zábavu natáčel si stoupnul zrovna za mě, a asi bych neudělala nejelpší dojem, kdybych těm řečníkům pěkně zachrápala do rytmu a ještě o tom byly video záznamy. Jinak o projevech, které mělo asi 6 pánů mohu říct asi tohle: − Dozvěděli jsme se, že máme být tolerantní a respektovat menšiny a tak. (Lepší než u Káťi, které řekli, že se na pokoji nesmí modlit, sice není věřící, ale kdyby byla, tak teda nevím, kam by šla.) − Máme přijít aspoň na 70% hodin, jinak nás nenechají dělat testy. − Řekli nám, kam se obrátit v případě nouze a kde vyřídit prodloužení víza a tak. (K tomu si pozvali dokonce 2 policemeny.) − Zbytek si nepamatuju, ale určitě to bylo hrozně důležité, jako že abychom si zamykali dveře od pokoje a zavírali okna. Málem jsem zapomněla zmínit, že si nemáme kupovat kola, protože je to nebezpečné, ale kdybychom si chtěli koupit elektrická kola, tak to je nebezpečné víc, tak to ať si radši koupíme ty normální. Prostě komedie. − Nutno ještě podotknouti, že řečníci mluvili dvojjazyčně. Snažili se říct informaci čínsky a pak ji zopakovat anglicky, vzhledem k tomu, že první část převyšovala druhou pokaždé o několik minut a navíc pánové používali spíš čingličtinu, bylo snažší rozumět jejich rodné řeči, aspoň jsme trochu potrénovali. − Nejlepší byl poslední řečník, který máchal rukama a pořád se smál, jako by říkal vtipy. Pak si na to ještě stoupl a zdůrazňoval každou slabiku. Připomněl mi záběry Adolfa Hitlera a jeho projevů z období 2. světové války. Jsem si ale jistá, že tento Číňan neměl v úmyslu vyhladit zahraniční studenty v Číně, spíš nás chtěl varovat, abychom tu nežili bez víza a neprovozovali nelegální činnosti. No, hlavně že byl poslední. Po velmi zábavné oslavě jsme se s Němci vydali koupit kola. Na doporučení půlky obou našich kolejí jsme zamířili do malého obchůdku hned za zadní bránou. Prodávali tam ale jen nová kola a my s Thomasem si chceme koupit nějakou ojetinku, takže jsme si nevybrali. Navíc jsme se shodli, že obchod nejblíže kampusu bude mít nadsazené ceny kvůli hojným návštěvám zahraničních studentů. Od myšlenky koupit nejlevnější stroj (se zámkem a košíkem by byl asi za 215Y) nás navíc odrazovali 2 běloši, kteří přišli s tím, že si kola koupili před 3 dny a už jim praskly vidlice a rozhýbaly se řidítka. Anni a Jann si chtěli koupit kolo tam, ale když viděli, že se chceme jít s Thomasem podívat ještě jinam, přidali se. Nechápu proč, když jsme jim říkali, ať si ty kola klidně koupí, že nám to nevadí, že půjdeme bez nich. Takhle se oba celou cestu tvářili hrozně naštvaně a znuděně, to zas byl výlet. Museli jsme jít asi 3 bloky daleko, ale aspoň jsme si trochu prohlédli okolí kampusu a procvičili si konverzaci s Číňani. On vás sice každý z nich pošle jinam, ale aspoň trénujete doprava - doleva - dobrý den, kde je prodejna kol... Po dlouhém hledání jsme objevili mega prodejnu kol, motorek a elektrických vozítek. Bohužel to všechno opět byly nové stroje, ale jinak to vypadalo vážně dobře. Vše bylo nablýskané a tak, ale my hledáme stará kola. Anni a Jann nám řekli, že se vrátí do té první prodejny, že už je to nebaví. My s Thomasem jsme se chtěli prozhlédnout po novém místě, nikdy předtím jsme tam totiž nebyli. Asi o 3 budovy vedle jsme objevili optiku, Thomas, který nosí brýle se na mě smutně podíval, tak jsme tedy zamířili dovnitř. První půl hodiny to byla celkem zábava, ale další hodinu teda už jsme nevěděla, co bych měla dělat. Thomas jim pořád tvrdil, že chce slevu, že za tuhle cenu koupí v Německu lepší brýle, i když mi později prozradil, že by měl tak jedno sklíčko za cenu celého nákupu. Po dlouhém vybírání si koupil dvoje nové brýle i se skly, ve vlastních brýlích si nechal skla vyměnit a ještě u toho stihnul navštívit očařku, která mu přeměřila dioptrie. Celá návštěva pro mě měla 3 pozitiva. 1) jsem mohla kecat do výběru brýlí, 2) jsem dostala 3 kelímky čaje zdarma, nejlepší byl ten prostřední u doktorky v čekárně, jasmínový, ty zbylé 2 chutnaly a smrděly jako kafe, Thomas ten prostřední čaj nedostal, protože byl zrovna na vyšetření, 3) za dlouhé čekání jsem byla pozvaná na oběd, tak to bylo fajn. Jinak za celý nákup Thomas zaplatil asi 850Y, což je asi 2125Kč, takže jestli někdo potřebujete brýle, přijeďe si sem, vážně se to vyplatí. Po obědě jsme se vypravily na cestu zpátky na koleje. Nechtěli jsme jet taxíkem, tak jsme alespoň přešli ulici, abychom šli po druhé straně. Narazili jsme na velikánský obchoďák, který měl v nadpisu i silk - hedvábí. Neodolali jsme. Vevnitř se nás ujmula Číňanka, která plyně mluvila anglicky a začala nás provázet výrobním procesem hedvábí. Dovolila nám fotit, že jsme přece v muzeu, tak proč bysme nemohli fotit, asi nebyl
 


Komentáře

1 Danka Danka | 15. září 2008 v 10:42 | Reagovat

mna tak napadlo..ked to tak cele citam..mam pocit, ze stale musis do niecoho vrazat peniaze...viza,vysetrenia,net,kolo,jedlo:) a tak...

pride mi to tak, ze neni mozne aby si celych 10 mes. vyzila z toho stipka...alebo to mozne je?alebo su nutne dotacie z domova?

(to len taka otazka do buducna, ked sa tam vydam aj ja):)

谢谢你。 :)

2 qlarinka qlarinka | 15. září 2008 v 14:26 | Reagovat

To prave jeste nevim, ale mam uplne stejny pocit, holky to pocitaly a vychazi jako by 70Y na den, aby to bylo ze stipka. Pravdepodobne tolik penez nebudu potrebovat kazdy den a taky se tu snad bude dat sehnat nejaka brigada, to jeste uvidime... Nejspis na ten normalni pobyt by to melo stacit, horsi to bude, kdyz budu chtit cestovat, nebo tak, ale mam neco nasetreno, tak se holt uvidi no... Uz jsem jim ale rekla, ze treba na jidlo nechci chodit do restauraci ale radsi do menzy nebo tak, je to za polovicni cenu.... Ale strasne spatne se to tem cizincum vysvetluje, ze mam uplne jina meritka....

3 Danka Danka | 15. září 2008 v 19:20 | Reagovat

no ved prave..mna presne hento napadlo, ze ked budes chciet cestovat, tak ti peniazky asi sotva vyjdu...

a zase viem ze brigady typu ze by si ucila anglinu v skolke su dobre platene ale je to asi ilegalne...hmmm...

no ved budem ta citat dalej,snad sa to vsetko jnejak utrasie a vyjasni:)

drz sa

pa

4 Kobdoš-dobroš Kobdoš-dobroš | E-mail | 17. září 2008 v 16:33 | Reagovat

To pití u doktora bych tu taky zavedl. Rozhodně lepší než platit 3 pětky za vyšetření;) A zatajila jsi, že sis v silkárně koupila kabelku :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama