19. den (Út) - Růžový první školní den (Poslech, Konverzace, Ťiao-zky, Ručníky, Sraz, KOLAAAAA!!!)

17. září 2008 v 8:41 | qlarinka |  Čína
Jako obyvkle se mi nechtělo vstávat, ale nechtěla jsem přijít do školy pozdě hned první den, tak mi stejně nic jiného nezbylo. Výletování v autobusech, kde běží klimatizace naplno, se mi parádně podepsalo na hlasivkách, takže chraptím o sto šest. Jinak mi ale nic není, žádné kašlání, rýma nebo tak (BABI, NEBOJ!!!!).


Anni se jen převalila na posteli, protože v úterý má vyučování až odpoledne. Snažila jsem se dělat co nejmenší rámus. To se mi celkem dařilo, takže jsem ji vzbudila jen asi 10x. Z kolejí jsme s holkama vyrazily v 7:45, což je asi nejzažší čas, abychom nepřišly pozdě. V kampusu se postupně odtrhávaly menší skupinky nebo i jednotlivci. Každý má totiž hodiny někde jinde.

Nakonec jsme došly k Mezinárodní koleji. S Aiste máme stejné učitelky, jen prohozené hodiny. Já začínala poslechem, ona konverzací a další hodinu jsme to měly naopak. Věděla jsem sice, do které budovy mám jít, ale nemohla jsem najít vchod. Šla jsem se tedy zeptat, ale opravdu by mě nenapadlo chodit někomu přes dvůr. Pak se muselo po schodech do 3. patra a tam už to bylo. Přišla jsem samozřejmě pozdě, ale učitelka byla zrovna otočená k tabuli, tak si toho snad ani nevšimla.

Sedla jsem si vedle holčiny, která na mě jen tak kývla, jako že tam můžu. Později jsem zjistila, že jsem si nevybrala zrovna dobře. Naše mexická spolužačka sice nemluví čínsky, ale za to mluví ráda. Společně s Jemencem a Pákistáncem mleli celou hodinu. Nemám je ráda, když jsem se na ně zamračila, že nic neslyším, tak začali mluvit ještě hlasitěji. Navíc ve třídě hučela klimatizace, že to svět neslyšel, takže na hodinu poslechu ideální prostředí.

Učitelka něco mluvila, občas jsem i na pár minut pochopila, o čem to je. Nakonec se zeptala, kdo nemá knížky. Hádejte, kdo se přihlásil. No samozřejmě že naše Bratrstvo kočičí pracky (to byl záporný trojlístek v Rychlých šípek, takže si myslím, že na tyhle 3 se to přirovnání celkem hodí). Paní učitelka je poslala pro knížky, tak jsem si přesedla k jedné Korejce. Za chvíli se kluci vrátili, bez Mexičanky. Sice se trochu divili, že tam zůstaly některé mé věci, ale pak mě viděli vepředu, takže jsem pro ně teď asi šprtka. Za tu mně považuje spousta lidí už od základky, takže žádná novinka.

Během hodiny jsme se měli představit a pak se učitelka každého ptala, jak dlouho jel do Číny a jaká jsou typická jídla a volnočasové aktivity v zemích, ze kterých jsme přijeli. Musela jsem si to nechat přeložit, protože jsem stejně slyšela akorát tu klimatizaci. Když na mě přišla řada, řekla jsem, že máme hodně národních jídel, která ale neumím popsat čínsky. Pak že jsme malá země, ale máme hodně památek, které často navštěvujeme. Ani mě nenapadlo mluvit o pivu, ale jedna Korejka (máme jich ve třídě asi 8) pak povídala, že u nich se vyrábí spousta alkoholů a pálenek a tak. Australanka byla taky dobrá, povídala, že u nich doma mají nějaké speciální australské jídlo, ale pak mají taky od každého něco, třeba francouzské, italské, německé, čínské... prostě jako všude. Ta učitelka měla vážně výborné otázky, třeba jestli se nám stýská po domově. Kdybych znala aspoň nějaká slovíčka týkající se pocitů (umím říct, že jsem moc šťastná, ale Jsem moc šťastná, že moje rodina je tak daleko...), ale nic použitelného.

Když jsem hodině nerozuměla, psala jsem si poznámky o spolužácích, abych to pak nezapomněla napsat sem na blog. Učitelka se na mě proto usmívala, protože si myslela, že jsem hrozně aktivní a pořád si zapisuju. Bratrstvo kočičí pracky se utvrdilo v tom, že jsem šprt.

Na rozdíl od Korejek umím znaky psát, Korejky na rozdíl ode mě umí čínsky mluvit. Taky se na mě smějí, mám je ráda. Hodině rozumím asi stejně jako Američani, vyvalujem na sebe oči a nebo mrkáme, taky je mám ráda. Naučila jsem se napsat čínské uvozovky. Nejlepší ve třídě je Ruska Sófia. Pořád mluví, asi rozumí, nemám ji ráda - nerozumím.

O přestávce jsem se seznámila s Američanama a s Australankou. Můžu vám říct, že jako jediný nerodilý mluvčí jsem to měla těžší, ale pokecali jsme. Pak jsem potkala Aiste, konverzace je prý fajn (když jsem ji pak potkala po poslechu, pochopila). Myslela jsem si, že 30minutová přestávka bude příšerně dlouhá, ale nakonec jsme všichni ocenili, že máme chvíli čas na oddych.

Následovala konverzace. Učitelka je asi stejně stará jako já, ale má tak 30kg. Pákistáncovi se moc líbila, tak se jí pořád ptal, jestli je vdaná nebo jestli má přítele. Dostali jsme na ni kontakt, kdybychom onemocněli a nějaké rady do začátku a pak už se začalo s výukou. Měli jsme navrhnout, co všechno bychom chtěli vědět o našich spolužácích. Jméno, národnost, oblíbená barva, jak dlouho děláme čínštinu, proč jsme se rozhodli přijet sem... hlavně jsme tam museli napsat, jestli už máme po svatbě nebo jestli máme děti, Pákistánec na tom trval.

Pak nás učitelka vyvolávala a každý měl o sobě něco říct. Pákistánec se mě ptal, jestli ťie-kche (Česká republika) je jedním ze států USA, tak jsem mu řekla, že jsem z Evropy, ale pořád se tvářil, jako že nechápe. Nakonec mu to učitelka napsala na tabuli (ve znacích). Pak jsem chtěla říct, kolik mi je, ale samozřejmě jsem místo toho, abych prozradila, že mi je 21 let, řekla, že jsem se narodila v roce 21. Takže mi asi začnou říkat zombie nebo upíre. Pak už jsem jen řekla tu barvu a radši jsem dál nepokračovala. Tuto hodinu jsme označili za celkem pohodovou, takže nějaké přesuny mezi skupinami zatím neplánujeme.

Člověk by řekl, že 2x 90min čínštiny není žádná velká námaha, ale když na vás celou dobu nepromluví jediné slovo česky a ani anglicky, tak je to celkem náročné. Kolikrát jsem se přistihla, že vůbec nevnímám, co děláme, takže jsem byla celkem i ráda, že už je konec.

Před budovou jsem potkala Ondru, který měl jen 30min na oběd, protože pak musel chytit autobus do jiného kampusu, kde má počítačové hodiny. Rozhodli jsme se konečně vyzkoušet čínskou menzu, ale bylo tam tak narváno, že jsme od toho nakonec museli ustoupit. Ondra si koupil něco ve stánku, pak zjistil, že se to platí kartou, kterou nemáme, ale jeden Číňan mu půjčil svoji, tak mu to pak zaplatili hotově. Musím si tu kartu pořídit taky, vyjde to pak levněji;)

Autobus Ondrovi jel kousek od Hlavní brány, tak jsem se rozhodla zajít na oběd do jednoho z malých krámků přes ulici. Potkala jsem tam Byrona a Tamar, tak jsem se aspoň mohla připojit. Dala jsem si (stejně jako Tamar) 10 ťiao-zek a byla k tomu tak pálivá omáčka, že jsem je radši baštila suché. Byron měl taky ťiao-zky, ale v polívce, a to teprve byla dobrota. Ale stejně holky říkali, že tady to Číňani neumějí dělat, že na pravou dobrotu si máme zajet do Pekingu.

Po jídle jsme zašli do obchodu koupit nějaké sešity a tužky. Já jsem si navíc koupila balicí papír s kočičkama, takže jsem se pak na kolejích všechny nudné sešity obalila do veselých obrázků. Tak teď budu nejen šprtka, ale infantilní šprtka, juhůůů. S Madeleine jsme pak ještě šly do Trust martu, konečně jsem si koupila ručníky. Líbily se mi růžové se Snoopym, ale cena tomu obrázku odpovídala, nakonec jsem si koupila jiný růžový károvaný (čtverečky) ručník ve slevě a k tomu jeden malý na vlasy a úplného prťouse místo utěrky, protože ty tady neseženete.

Čas tu strašně rychle utíká, takže když jsme dorazily na kolej, byl pomalu čas vypravit se na sraz kvůli těm kolům. Byla jsem trochu nervózní, protože Číňan nám napsal, že nemůže v 6 na kolejích, tak jestli můžeme v 7 někam do KFC. Docela jsem se bála, ale nakonec volal Ondra, že už je u kolejí, tak že by se mohl na ty nákupy přidat. Když s námi půjde kluk, tak to bude v pohodě;)

Vzali jsme si taxíka, i když to nebylo nedosažitelně daleko, škola nás zmáhá;) Do KFC jsme vlezli trochu nesví, ale hned nás tam odchytil Číňan a Madeleine si s ním povídala. Já se bavila s Ondrou česky. Pak přišel i ten náš Číňan a mohli jsme vyrazit pro kola. Bavila jsem se s ním chvíli čínsky, ale pak jsme přešli na angličtinu, aby rozuměl i Ondra. Měl totiž za sebou úplně první hodiny čínštiny, takže zvládá tak pozdravit. Šli jsme tak kilometr, minuli několik "nočních kadeřnictví". Zvenku to vypadá jako kadeřnictví, ale ve skutečnosti ty holky čekají na zákazníky kvůli úplně jiným službám. No jo no, a prý je to tu i legální. Nakonec jsme došli k takové pochybné opravně kol. Asi jako kdyby si někdo postavil sklep na ulici, větší to nebylo. Nicméně zaujalo mě růžové kolo, Madeleine si vybrala šedivé a Ondra modré pánské. Nechali jsme si vyměnit rozbité košíky, i když prodavači se to moc nelíbilo. Číňani nám ukecali celkem solidní cenu. S Madeleine jsme platili každá 100Y za kolo a 15Y za zámek. Ondra platil 140Y za novější kolo, včetně košíku, zámku a dokonce ZVONKU!!! Takže to asi vyhmátl nejlíp, ale zas nemá kolo růžové.

Číňani nás poprosili, abychom je odvezli na nošičích, dopadlo to tak, že já jela sama, Ondru vezl na nosiči jeden Číňan a Madeleine druhý. Nakonec jsme jim nabídli, že bychom je pozvali někam do baru nebo tak, abychom se jim odvděčili, docela se jim ten nápad líbil, ale já bych radši šla ve větší skupině než 2 holky - 2 Číňani, Ondra totiž neví, jestli tu o víkendu bude, tak uvidíme;)

Pak už jsme se vydali na cestu zpět na kolej, docela si kolečko užívám, je to mnohem rychlejší a taky bezva adrenalin, na čínkých silnicích, i když se domnívám, že Hangzhou má ještě hodně luxusní dopravu, Číňani nám pořád říkali, ať stojíme, že je červená a tak, to se jinde nevede. Nakonec jsem ani pořádně nevečeřela, protože jsem měla z kola takovou radost, že mě přešel hlas. Už se těším, jak ho ráno vyzkouším na cestu do školy;)
 


Komentáře

1 Maminka Maminka | E-mail | 17. září 2008 v 15:02 | Reagovat

Nejdříve bratrstvo Kočičí pracky , pak seznamka...uvedla jsi alespoň dva manžely a 5 dětí ??? Díky za pobavení a zastavení...ještě jeden peovatelský dotaz : " Potřebuješ radu jak na hlasivky zničené v průvanu ???"  To víš, máma  se nezapře, vím, že si poradíš ?? Ptromiň NĚKDO píše, musím na skype

2 Kobdoš-dobroš Kobdoš-dobroš | E-mail | 17. září 2008 v 18:55 | Reagovat

No paráda, konečně můžeš na výplet kola nacvakat rachtátka :-) maj v číně pitstopy pro kola? že by jsi si ho tam pak mohla dofukovat nebo budeš pořizovat i pumpičku;)

3 Maminka Maminka | E-mail | 17. září 2008 v 23:41 | Reagovat

Kobdíku není  nad chytré dárky..tenhle se ti povedl všechna čest

4 Iva Iva | 18. září 2008 v 13:38 | Reagovat

gratuluju ke kolu :) a ke skupine 3,3!! :)

muzu byt za sprta chvilku ja? jestli nechces rikat, ze jsi rada jak mas vsechny daleko tak zkus 想念 ;)

5 Maminka Maminka | E-mail | 18. září 2008 v 13:55 | Reagovat

..prosím,Ivo, co to znamená 想念 ?? :o))

6 Iva Iva | 18. září 2008 v 14:31 | Reagovat

nic zakerneho, pouze to tesknit po nekom, vzpominat :)

7 qlarinka qlarinka | 18. září 2008 v 16:02 | Reagovat

To jsme se učili dneska, včera bych to ještě neuměla;)

8 Iva Iva | 18. září 2008 v 17:37 | Reagovat

snad ne taky ten radoby dojemny clanek "mama, baba... wei shenme?"

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama