20. den (St) - Gramatika s novou třídní, Čtení, Potvrzení o studiu, Brambory, Anni šla na vlnu, školní pomůcky, první úkoly, večeře v čínštině

19. září 2008 v 8:50 | qlarinka |  Čína
Ráno jsme se míjely na chodbě jako mumie, protože předcházející týdny nám dovolovaly denně si přispat, tudíž vstávání na osmou hodinu nám stále dělá velké problémy. Mohly bychom s holkama začít soutěžit, kdo má po ránu největší rozruch nebo nejšílenější pyžamo. Akorát nevím, kdo by nám to vyhodnotil, protože všechny sotva vidíme na cestu, jak máme oči zalepené spánkem.

Poprvé jsem mohla vidět moje kolo za dne, zdálo se menší než včera, ale hlavně, že se na něm dalo jet do školy. Myslím, že v Čechách by ho používaly tak 10-ti leté děti. Bohužel nepřiměřeně skrčená poloha se neblaze projevuje na mé páteři a kolenou, už aby nám vyvěsili termíny volitelných předmětů, abych se mohla zapsat na nějaké to tělocvičení. Do školy jsme dojeli včas a dokonce jsem i našla třídu.
Celý den jsem seděla s Američankou, jejíž čínské jméno je Wa Šaša (to má ještě dobrý, jeden kluk se jmenuje Sudán a jedna holčina Suši). Předem bych si nemyslela, že bude tak těžké ptát se anglicky na nejasnosti ohledně čínštiny, ale když jsem se na něco chtěla zeptat, vždycky jsem automaticky spustila česky. Taky jsem se dost klepala zimou, protože všichni stále trvají na klimatizaci. Bohužel máme třídy do ulice, takže pokud otevřeme okna, slyšíme ten šrumec a nemůžeme se učit.
První hodinu jsme měli gramatiku (i když v rozvrhu píšou intenzivní čtení). Učitelka Wu je naše třídní, protože tou je vždycky ta, která učí gramatiku. Díky tomu má stejnou třídní i Aiste, protože máme stejné učitelky, jen si prohazují hodiny. Chudák paní Wu takhle bude třídničit více než 40 lidem, a v Čechách si stěžují, že 28 je moc.
Gramatika se mi moc líbila, obzvlášť proto, že jsem skoro celou hodinu věděla, co děláme. Nejdřív jsme si museli zopakovat všechna důležitá pravidla, týkající se našeho pobytu v Číně. Např. že máme jezdit na kole opatrně a mnohokrát se rozhlédnout, nebo že máme jít na policii. Taky jsme dostali telefonní číslo a úřední hodiny pro vyřizování školních záležitostí. Pak přišla na řadu volba předsedy třídy, nikdo se nehlásil dobrovolně, ale aktivní Ruska to nakonec vzala na sebe, že teda když nikdo nechce... Tak by mě zajímalo, kolik problémů s ní budeme řešit:-D
Pak jsme začali s výukou. Respektive přečetli jsme si slovíčka a pak jsme je začali po jednom rozebírat. Myslela jsem si, že to bude nuda, ale náhodou je to celkem fajn, vždycky si k tomu probereme gramatiku a uvedeme nějaké příklady. Paní Wu nám také říká, v jaké podobě se dané výrazy nejčastěji objevují u zkoušek HSK (jazyková zkouška z čínštiny pro cizince). Vzhledem k tomu, že abych mohla dělat v Olomouci bakaláře, potřebuji nejméně úroveň 4 a na magistra ještě víc, jsem za to moc ráda. Určitě bych si aspoň tu nižší zkoušku chtěla udělat tady, tak se na to musím trochuu připravit.
Po přestávce přišlo čtení. Předměty mi nápadně připomínají rozvrh mé 8- leté sestřeniceNatálky - čtení, gramatika, konverzace... jen místo matematiky máme poslech. Ale zpátky k tomu čtení, když jsem prozradila učitelce své čínské jméno, odpověděla, že si mě pamatuje z ústní zkoušky, to jsem teda moc radost neměla, protože podle ní mě zařadila do 2. skupiny a teď jsem ve 3., tak aby si nemyslela, že na to nemám. Nevím, co si myslela ona, ale teda po hodině čtení jsem se chtěla propadnout tak do 1. skupiny začátečníků. Za celou dobu jsem jen 2 minuty chápala, co děláme - když jsme měli otevřít knihy (to dělali všichni) a pak když jsme končili hodinu. Už se těším na příště.
Po škole jsem měla sraz s Anni v hale, pak jsem si vzpomněla, že potřebuji potvrzení o studiu, což je v Číně dost velká vzácnost, protože to málokdo chce, tak musíte složitě vysvětlovat a vysvětlovat. Přišla jsem do kanceláře k panu Tang Limu, ale už byl na obědě. Naštěstí tam byl jeho spolukancelářník, který umí anglicky lépe než Tang Li, takže mi potvrzení taky dokázal sestavit. Musela jsem mu sice opravit takové věci, jako že jsem holka a ne kluk, ale potvrzení jsem si nakonec odnesla, i s radou, že nejrychlejší cesta, jak to poslat domů, je faxem a to že můžu udělat ve 2. patře. Neměla jsem s sebou žádná faxová čísla z ČR, tak jsem posílání dokumetu odložila radši vyrazila s Thomasem a Anni (jako v Pipi Dlouhé punčoše) na oběd do Mezinárodní menzy. Dala jsem si kuřecí v citronové omáčce a byla to mňamka. Zdaleka to ale předčil Thomasův výběr, měl totiž BRAMBORY, normální bramborový brambory. Ne nějaké proužečky nebo tak, opravdu to vypadalo bramborově, a dokonce to tak chutnalo, mohli jsme se ujíst, brzy si to musím dát taky.
Po obědě vyrazili Thomas a Anni na vlnu. Na tu stejnou, jako jsme na ní jeli o víkendu 50km daleko, ale nemuseli nikam jezdit, protože tentokrát se vlna přihnala až do Hangzhou. Prý měla asi 2 m a Anni to má všechno natočené, tak kdyžtak na jejích stránkách se můžete podívat.
Já si mezitím koupila další potřebné sešity na úkoly a na slovíčka, to byl celkem mazec, protože tady nemají čtverečkované sešity. Pak jsem si zašla na bubble tea, abych si trochu zlepšila náladu a nabudila se do prvních úkolů. Teda žádná sranda, docela to bere čas, i když je to pár hodin, ale zas doufám, že si z toho aspoň něco odnesu;) Měla jsem za úkol vymyslet povídání o mé oblíbené věci, nebo zvířeti nebo čemkoli, prostě co mám ráda, tak jsem napsala o Lasíkovi, že je starej, chlupatej a nemá zuby a že spí s mamkou v posteli. Pro náhodné čtenáře - nejedná se o chlapa, ale o psa.
Když se Anni večer vrátila, jen mi oznámila, že jde na večeři s ostatními, jestli se přidám. Ne, že bych chtěla jíst sama, ale opravdu radši budu chodit na úplně stejné jídlo za poloviční až třetinovou cenu v menze, abych si našetřila na plánované výlety. Určitě chci do Pekingu a kdoví, kam ještě.
Nakonec se na mě usmálo štěstí, přišla Švýcarka, jestli s ní a s Japonkou nechceme naproti přes ulici na nudle, znělo to lákavě, ta jsem řekla, že půjdu. Anni radši vyrazila někam s Casperem a s ostaními. Vůbec nějak často mluví o Casperovi, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet;)
Vyrazily jsme tedy jen ve složení já, Noémi a Mej Hung. Díky tomu, že Mej Hung neumí anglicky, bavily jsme se celou dobu čínsky. Noémi pořád trénuje, takže je už hodně rozmluvená, teď je sice ve skupině 3,8 (nebo tak nějak), ale příští týden se chce pokusit o 4. skupinu, že se prý nudí. Mej Hung je ve 4. skupině už teď, takže obě mluví dobře. Moje konverzační schopnosti jsou díky neschopnosti naší lošké čínské instruktorky velmi omezené, takže jsem občas měla co dělat, ale holky mi to vždycky zopakovali nebo tak a i já jsem se po chvíli odvážila něco říct a docela jsme si to užily. Měla jsem vývar s nudlema, takže zas jednou příchuť Evropy. Hlavně jsem si vyzkoušela, že to s mojí číštinou není tak hrozné, když jsem schopná konverzovat. JUHŮŮŮŮ a bude líp.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama