27. den (St) - Téma nevolnost, Únava, Velká večeře, Gruntz

26. září 2008 v 9:22 | qlarinka |  Čína
Na gramatice jsme četli text o cestování. Vlastně vůbec nebyl o cestování, ale o tom, jak bylo holčičce ve vlaku špatně a hlavní hrdinka byla ráda, že holčička zvracela z okýnka a ne nikomu pod nohy. Vzápětí se hrdinka zastyděla, ne však proto, že byla tak ráda, že dítě zvrací z okna, ale proto, že měla ve své tašce Kinedryl, ale nenapadlo jí dát ho holčičce - na rozdíl od staršího pána, který to udělal a tím pádem si zas zasloužil opakované děkování od maminky děvčátka.

Vážně čteme moc zajímavé věci, co přijde dál??
Pak přišlo čtení. Zjistili jsme, že tato hodina moc lidí nenadchla, protože nás tam chodí jen 12 nebo tak nějak. Aspoň se na každého dostane, říkáte si. To je sice pravda, ale na čtení jen hromadně vykřikujeme, jestli za a) nebo d)... Popřípadě se tváříme, že rozumíme tomu, jak učitelka složitě vysvětluje slovíčka. Teda ostatní tomu možná opravdu u rozumějí, ale já jen kývám hlavou nahoru a dolů, protože minule jsem se zkusila zeptat, že nechápu, a ta smršť slov, co následovala, to bych vám přála slyšet. Ne, že by učitelka nadávala, to vůbec, ony jsou všechny rády, když se ptáme, ale začala mi to vysvětlovat tak rychle, že jsem pochopila až poslední, už to chápeš??? Radši jsem řekla, že jo a doufala, že mě na to nevyvolá.
Po škole jsem zas dělala úkoly, díky úterní návštěvě nemocnice se mi jich nakupilo celkem dost, takže jsem měla co dělat. Aby toho nebylo málo, rozbolela mě hlava a v krku. Ta klimatizace tu člověku dává zabrat, i když opravdu nosím ve škole šátek, jak kdybych byla Arabka. Rozhodla jsem se dodělat nejnutnější úkoly, zajít s Anni na rychlou večeři a zapadnout do pelechu.
Večeře nakonec absolutně poklidná nebyla, protože se chtěl přidat Byron a k němu zase Miel a k tomu zase... nakonec nás bylo 14. Chtěla jsem je na jednoduché jídlo do menzy, ale pánové mají mlsné jazýčky, tak jsme dali na Daisy (Australanka - spolubydlící Madeleine) a šli do restaurace, která je přímo nad naší menzou. Pro mnohé z nás to bylo velké překvapení, že máme restauraci tak blízko, obzvlášť, když nás Daisy ujistila, že je to tam jen trošku dražší.
Vevnitř to vypadalo dost luxusně, ale to už jsem párkrát tady zažila, že to vypadá na luxus a přitom jsou ceny jak v bufetu. Bohužel tam jela naplno klimatizace, což se mi moc nelíbilo, ale měla jsem hlad a nechtěla jsem nakonec říct, že je tam nechám samotná. Sean si zapomněl peníze, tak jsem se k němu přidala a skočila si aspoň pro ten svůj megašátek. Docela mi i ladil k oblečení, tak to ani nevypadalo, že ho mám kvůli bolení v krku.
Odešli jsme 2 a vrátilo se nás 6, protože jsme ještě na koleji potkali spoustu lidí, co se k nám zrovna v tu chvíli nutně chtěli připojit na oběd. Ostatní mezitím už objednali, takže jsme jen pořešili, jak se všichni vejdeme k jednomu stolu a už se mohly začít servírky točit.
Nebyla to zrovna levná restaurace a Australanka objednávala podle obrázků, ne podle ceny, takže to tak pak vypadalo. Měli jsme uzené kachní jazýčky (nezkoušela jsem), rybu za 40Y (ta byla moc dobrá, akorát jí přinesli až jako poslední, takže se jí moc nesnědlo), brambory, maso, zeleninu... zkrátka plný stůl. Kluci pili pivo a Madeleine si dala vodu. Obvykle tady dávají čaj jen tak, ale vykašlali se na nás. Nakonec to na každého vyšlo 33Y. I když teda pořád nechápu, proč mám platit někomu za pití. Rozumím, že je nás 14, tak objednáme 14 jídel a každý jí to, co mu chutná a nakonec to podělíme, ale proč bych měla platit někomu za pivo (lahváč v restauraci tak 25Y, i když tady to muselo být míň), když jsem žádné nepila. To by si každý měl platit sám... (Vím, že jsem s tím hrozná, ale od mala jsem šetřílek a nezbavím se toho jen proto, že jsem v Číně).
Po večeři jsem zalehla do pelíšku a dokonce se rozhodla, že nechám sprchování až ráno, což je co říct. Nicméně je to skoro jedno, protože se tu člověk stejně potí 24hod/denně, takže jestli se sprchujete ráno nebo večer, stejně nic neovlivníte - povlečení je propocené a tak.
Když jsem si lehla, zjistila jsem, že vlastně ani nejsem moc unavená. Respektive že jsem, ale abych usnula v 8 večer, to ráno budu v 6 vzhůru a to tedy ne. Nainstalovala jsem si teda aspoň Gruntze, taková srandovní počítačová hra, kterou jsem si před lety koupila v Levných knihách. Chodíte s pajďuláčkem a sem tam musíte pobýt nepřítele, z kterého zbyde jen louže. Tu louži můžete vypít brčkem a když jich vypijete 4, tak se vám narodí novej bratříček. Trochu mi blblo instalování, takže nakonec jsem si zahrála jen první 4 kola, což je vlastně tutorial (jako že si vyzkoušíte, co všechno se s panáčkem dá dělat a jak na to) a pak už jsem šla spinkat. 10 hodin spánku, to tu dlouho nebylo;)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama