4. den (Po) - Tang Li, sim karty, sama v obchodě, večeře - pokračování

3. září 2008 v 6:35 | qlarinka |  Čína
Když jsem se tak rozhlížela po obchodě, zjistila jsem, že už mi to přemýšlí v angličtině a ne v češtině, což mě celkem vyděsilo.

Stála jsem sama mezi regály a polohlasem jsem si říkala: "Where to go, where to find some cereals or something like that." Místo toho, abych si říkala, kam mám asi tak jít pro ty cereálie. Vážně zvláštní pocit po 3 dnech tady. A to si uvědomuju, kolik chyb dělám, i minulý čas mi dělá problém takže nějaké před časy mě vůbec netrápí. Kvůli přemýšlení v angličtině jsem se rozhodla, že cestou na kolej si zahraju na Číňanku. Pro Číňany je totiž úplně typické to, co já dělám běžně i v ČR, tedy že jdou po ulici a něco si prozpěvují, tak jsem šla po ulici a prozpěvovala si Plíhala a Nohavicu a Mňágu a Večerníček a tak. Lidi se občas divně koukali, ale byla jsem aspoň ráda, že jsem byla minulý víkend na Bohemia Cantat v Liberci (festival pro sborové zpěváky), tak jsem byla celkem i ještě rozezpívaná. Pokoušela jsem se i o úryvky Rockového oratoria, které jsme tam dělali, ale pak jsem si vzpomněla, že zpívám v angličtině a to jsem přeci nechtěla, tak jsem se vrátila k Večerníčkovi.
Na kolejích už byl jen čas na krátkou sprchu a na převlečení a mohli jsme vyrazit na večeři. Já, Němka, Dán, Australan, Mexičanka, Argentinec a belgický Číňan. Paráda!!! Mohly s námi jít i Litevky, ale zrovna se odněkud vrátily, tak se jim nechtělo hned vyrážet jinam. Šli jsme pro mě novou cestou, pravým tržištěm a tak a je to celkem blízko, tak až se trochu rozmluvím, tak tam třeba i pljdu nakupovat. Trochu jsme bloudili temnými uličkami a nakonec došli do čínské restaurace.
Docela jsem je pobavila, když jsem jim řekla, že toho druhého Čecha, co by tu měl být, asi někdo zabil, protože jsem na něj opět zkoušela klepat a zase tam nebyl.
Pak už Josh a Casper objednali za všechny jídlo, protože umějí nejlíp čínsky. Byla to sranda, úplně plný stůl- A já samozřejmě abych se hned se začátku neuvedla. Nejvíc mi chutnalo takové maso obalené v těstíčku, osmažené a se zeleninou, jenže jak nosili pořád další talíře (7lidí = 7 talířů, + každému miska rýže), tak se tahle mňamka dostala až na druhou stranu stolu. Bohužel v téhle restauraci neměli takové ty kolotoče, tak jsem si chtěla poradit jinak. Natáhla jsem se nad stůl, čapla jeden kousek do hůlek a jak jsem se vracela do normální polohy, povolila jsem v hůlkách a mňamka se rozkutálela po stole. Já zrudla, hned se omlouvala a byla jen ráda, že to nespadlo do jiného jídla. Naštěstí byli všichni v pohodě a že to nevadí, že jsem sotva přijela, tak je jasné, že ještě neumím tak dobře s hůlkama. Tak jsem jim řekla, že hůlkama to nebude, že se znám, a naučila jsem se nové slovíčko (anglické) - že jsem totiž clumsy (klamzy), jako že nešika. Pak se mi podařilo převrhnout kelímek, ale naštěstí byl skoro prázdný, ale stejně... Nejvíc mě hájil Argentinec, a asi věděl proč, protože do pěti minut se mu povedlo upustit si na světlé kraťasy maso v červené omáčce. Tak jsem byla docela ráda, že já umazala jen stůl, to uklidí servírka, ale on bude muset prát.
Jídlo vyšlo na každého 16Y, tedy necelých 40Kč, což je takhle na uvítanou výborná cena, ale teda když jsem viděla, že nám toho asi půlka zbyla, tak za tyhle peníze teda každý večer jíst nechci, bohatě by mi stačila půlka porce, ale na takové hody vážně luxuní cena.
Pak už jsme šli na kolej zase jinou cestou, tentokrát přes boční vchod kampusu. Cestou jsme si povídaly s Anni a Mexičankou (pamatuju si národnosti, ale ne jména) o sportech. Tak jsme zjistily, že já i Anni jsme dřív tancovaly a že jsou tady každý pátek hodiny salsy, tak že bysme tam mohly chodit, ale že ještě zkusíme ukecat kluky, aby nás bylo víc. Pak jsem se ptala, jestli se tady hraje floorball a Mexičanka mi slíbila, že se ve škole zeptá (loni tu byla na celý rok kvůli čínštině a teď už je na magisterském studiu a škola jim začala včera), tak to je super, protože kdyby se tu hrálo, tak z toho aspoň tak nevypadnu a ještě se seznámím s Číňankama. Akorát nevím, kde tady sehnat hokejku, ale na to je ještě čas.
Těsně předtím, než jsme dorazili na kolej se od nás oddělila většina kluků, že si jdu ještě něco koupit. My už jsme byli celkem unavení, tak jsme s nimi nešli. Cestou jsem se bavila s Argentincem a světe div se. Říká: "So, you are from Czech republic, that means Česka republika." Zůstala jsem úplně paf, jak může Argentinec vědět, že Czech republic je Česká republika??? Pak mi prozradil, že byl na nějaké brigádě v Rakousku a bydlel na pokoji s klukem, jehož holčina byla Češka, to je ale náhoda a jak je ten svět malý...
Pak už jsme došly na kolej a hupky šupky spát, ale celkem príma den. A co víc, první den, kdy jsem nebrečela. Jo, možná to bylo proto, že mi nikdo nevolal, ale možná si taky trochu začínám zvykat. Však já vím, že to uteče vždyť už končím 4. den, tak mi zbývá už jen asi 300, to je hned pryč;)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama