9. den (So) - Opět konverzace, Kamerunec, Babylon

7. září 2008 v 19:32 | qlarinka |  Čína
Nejdůležitějším bodem dopoledne bylo čekat na to, až se Anni probudí a budu se jí moct zeptat, jak jí je. Sice mě přesvědčovala, že teplota 38°C není vysoká, ale já to znám u sebe. To jen ležím, ani nekoukám, a přeju si nebýt. Naštěstí se probudila s úsměvem, že už jí je dobře, tak jsem se nemusela bát, že budu muset hledat na rychlo pohotovost, jako jsem to musela dělat v Olomouci, když mi tam o Velikonocích omarodil Jirka. Přestože se tvářila čile, řekla jsem jí, že z pokoje může tak akorát na oběd a na večeři a jinak bude v klidu a v teple (to jsem vynechala, tady zima není nikde, pokud nemáte klimatizaci na max, teda spíš na min).

Anni se tedy rozhodla, že si bude číst detektivku v angličtině, já se vrhla do zbytku konverzace z prváku. Spoustu slovíček jsem zapomněla, takže jsem si je musela vypisovat, ale stejně pochybuju, že bych se je stihla naučit nějak v blízké době. Tato zábava mi "vydržela" až do oběda. Samozřejmě jsem jí pravidelně, asi tak po 10 minutách, přerušovala nezbytnými činnostmi, jako je napít se, dojít si na záchod, namazat si ruce krémem, udělat si svačinku (těch bylo pro jistotu několik, abych měla kde čerpat energii na učení) a sníst svačinku. Nechyběly samozřejmě ani pravidelné návštěvy kuchyně za účelem hledání krysy. Ne, že bych se ji skutečně snažila hledat, ale nakukovat do toho roky tetknutého bordela za ledničkou a pátrat po lesknoucích se očkách malého vetřelce.... kdo by odolal.
Zdárně jsem dokonverzovala až do času oběda. Kvůli marodovi a úspoře kroků, času, energie a peněz jsme vyrazily do naší oblíbené menzy pod kolejí. U objednávacího stolečku se k nám přidal černoušek (teda, spíš pořádný černoch, měří asi 2 metry, ale černoušek je hezčí slovo). Jmenuje se … (to kdybych věděla) a je z Kamerunu. Tak nějak to dopadlo, že jsme nakonec zkoušeli všechno, co jsme měli na stole, prostě tak, jak to v Číně má být. Jediná nevýhoda tohoto způsobu stolování je ta, že vlastně nakonec nevíte, kolik jste toho snědli. V menze mně asi za chvíli vymyslí nové čínské jméno, protože pokaždé, když mi přinesou jídlo, nebo někomu jinému, kdo sedí na blízku, tak první, co udělám, je, že si to vyfotím, pak teprve začnu jíst. (Tak, a teď Teclá schválně, jestli mám dobře všechny čárky;))) Tak mi asi budou říkat nějak ve stylu Slečna Fotka.
Nejvíc mě fascinovala malá holčička, tak 4-5 let, která seděla u vedlejšího stolu. Chvíli se rozčilovala, pak dostala jídlo, tak ani nemukla a usmívala se, a sotva se dost najedla, nedbajíc toho, že rodiče teprve začali dlabat, začala se rozčilovat znovu. Ach, kde jsou ta dětská léta, teď mě kolikrát ani to jídlo nepřivede k úsměvu.
S Kameruncem to bylo fajn, akorát jsem mu občas nerozuměla, co říká, protože má legrační výslovnost. Ale ono to spíš je dost ovlivněné rodným jazykem (já se např. všech po jídle pořád ptám, jestli už jsou vyplnění (fill in - vyplnit formulář), namísto jestli jsou full - plní).
Odpoledne se neslo v duchu posledních lekcí konverzace (Ach, zlaté Kučerovo pravidlo Začnětě u poslední otázky, ta je vždycky nejtěžší a pak opakujte k začátku, to už vám půjde raz dva. Ještě tak, kdybych ono pravidlo dodržela, takhle jsem se musela patlat s nejhoršími lekcemi nakonec). Pak jsem chatovala do Čech a volali mi od nás z domu Poláškovi a vyprávěli mi, jak se jim líbilo na mámině koncertě. Strejda Polášek se velmi rozčiloval, že spousta lidí byla v kostele jen do té doby, než uviděla nastupovat sbor. Pak se ti nevděčníci zvedli a odešli, copak to se dělá, chudák sbor.
Na večeři se k nám připojil Byron, nový Němec na naší maličké koleji. Je to napůl (nebo možná z jiných procent) Asiat, pravděpodobně Číňan, takže nám vybral nějaká jídla, půlku z nich samozřejmě neměli, tak jsme si museli dát něco jiného... A to jsme chtěli kraba na ostro a kachnu na pivu. Z neznámých důvodů se nám kvůli tomu smáli. Nakonec nám tedy donesli něco úplně jiného a my mohli začít dlabat, samozřejmě opět až po vyfocení. Byron se divil, že nám taková porce stačí, ale Anni skoro nejí a já mám pak stejně pocit, že jím za dva, takže 2 porce pro 2 lidi je tak akorát.
Po večeři jsme měli legrační návštěvu. Nejdřív přišel Byron a prohlíželi jsme společně nabídku celoškolních předmětů v angličtině. On studuje elektronické inženýrství, Anni fyziku a já bych taky nepohrdla nějakým lehčím opáčkem ekonomie... Pak jsem mu ukazovala konverzaci a znaky, protože ho hrozně zajímalo, z čeho se učíme. Znakům z posledního semestru moc nerozuměl, tak jsme se docela bavili nad větami o dřevěných pouličních stácích a opravnách traktorů. Jo jo, sinolog musí mít širokou slovní zásobu, tak proč nezačít u traktorů.
Po chvíli přišla Švýcarka. Začínám chápat smysl party otevřených dvěří. Větráme z chodby, protože venku je tepleji než uvnitř a klimatizace se nám nelíbí. Díky otevřeným dveřím pak lákáme nečekané návštěvy a je to moc fajn. Nakonec přišla ještě Naste a zlobila se, že si s ní Aiste nepovídá, protože se učí.
Nejvtipnější byla ale Švýcarka. Odmítá se tu kamarádit s kýmkoli francouzsky mluvícím, protože by pak přece nemohla dostatečně využít příležitosti studovat v zahraničí a učit se místní jazyk. Je nadšená z toho, že má asijskou spolubydlící, konkrétně Japonku, protože Asiaté neumí moc anglicky, takže se spolu musí bavit čínsky. Nicméně jí už Japonka naštvala, protože 1) jí nabídla tradiční japonský čaj, který je z jakéhosi prášku a nemá konzistenci vody, ale spíš mléka a 2) proto, že se pořád učí a učí a učí. Hmmm, asi bych jí taky štvala...
Švýcarka je velmi odvážná. Přijela do Shanghaie a rozhodla se tam několik dní zůstat hned ze začátku. Ubytovala se na ubytovně pro mládež. Obvykle to tu chodí tak, tak v budovách zahraničních studentů je patro holčičí a patro klučicí, Číňani mají budovu holčičí a budovu klučičí.V shanghaiské ubytovně pro mládež měli smíšené pokoje. Švýcarka byla jediná holka na celé budově, v pokoji se 6 chlapi. Co víc si přát. Taky mi říkala, že jestli plánuju výlet, rozhodně bych radši měla jet 30 hodin vlakem, než 2 hodiny letadlem, protože tak se aspoň rychleji seznámím. Je to vážně blázen...
Švýcarka mluví mnoha jazyky, přestože jí je 20 a vypadá skoro na 30. Její rodnou řečí je francouzština, v 8 začala s angličtinou a italštinou, pak přibrala němčinu, časem i španělštinu a pro čínštinu se rozhodla jen proto, že když jí vystuduje, vyhne se kariéře učitelky, která by ji jinak čekala. A to by se asi zbláznila, protože učení (jako učit děti) z duše nenávidí. Zvládla první rok, tak se rozhodla pokračovat, no a po 2 letech je tady.
Pak nám vyprávěla, jak se tady vydala někde na procházku do hor a potkala tam mladý pár. Pán jí prý pořád přesvědčoval o chybách křesťanství a výhodách taoismu. V čínštině to mohla být celkem sranda. Nicméně pak jí prý pozvali na večeři do velmi luxusní sichuánské restaurace (nejpálivější jídlo v Číně) a moc si to užila.
Vyprávěla nám toho ještě spoustu, ale rozhodně by to nebylo tak zajímavé, kdyby u toho neustále neměnila jazyky. Třeba jsem se jí anglicky zeptali, jak jí chutnalo jídlo. Čínsky řekla, abychom chvíli počkali, francouzsky, že to bylo dobré, i když ostré, a anglicky, že si bohužel nepamatuje, kudy se tam jede. Vzápětí se německy zeptala, co jsme měli k večeři my. A takhle to šlo celý večer. V jedné větě o 6 slovech byla schopná smontovat 3 jazyky najednou. Anni se jí schválně ptala v angličtině, abych jí rozuměla, a ona úplně automaticky odpovídala v němčině. U toho se mi upřeně dívala do očí a já nevěděla, jestli najednou nerozumím anglicky, nebo jestli na nás zkouší nějakou novou řeč, pak nám došlo, že vlastně mluví německy a tak to šlo pořád dokola.
Pak jsem navrhla, že bychom někdy mohli udělat hodinku vlastních jazyků, jako že bychom někam společně vyrazili a každý by musel mluvit jen svou rodnou řečí. Pak mi bohužel došlo, že Němci jsou 2, Litevky taky, francouzštinu nás mělo spousta aspoň chvíli, jen té mé češtině by asi nikdo nerozuměl. I když je teda pravda, že jsme s Litevkama našly už spoustu slov, která jsou si podobná (jako litevská s českými), takže společný jazykový základ se nezapře. Tím spíš, že holky měli ruštinu, takže jsou slovansky vzdělané;) Stejně bych ale byla v nevýhodě.
Kolem jedné už jsem byla tak unavená, že jsem si sbalila věci do sprchy a to ostatní vyprovokovalo k ústupu, ale klidně mohli ještě chvíli zůstat, byla to celkem sranda. Takový malý BABYLON.
 


Komentáře

1 teclá teclá | Web | 11. září 2008 v 19:18 | Reagovat

Řeknu ti, že čárek tam máš moc, ale říkám to jen proto, že ses na to ptala:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama