33. den (Út) - Kladivo na čarodějnice, Z knihkupectví sešlo, fotky budou, Muslimská restaurace, Noční trhy

1. října 2008 v 6:37 | qlarinka |  Čína


Druhé prázdninové dopoledne jsem strávila nad knihou. Tedy respektive nad počítačovou obrazovku, kde jsem hltala každé slovo Kladiva na čarodějnice. Čte se to poměrně dobře, pokud se vám tedy zrovna nezasekne počítač a tudíž vám nedovolí "otočit" stránku. Pořád se bojím, až je začnou upalovat, protože pak mi třeba bude i špatně, ale zatím jen jeden hrbáč chudery ženy souzené za čarodějnictví straší. Asi bude hůř...




Poněkud mě vyděsilo, když se v knize často objevovaly názvy měst a vesnic, které znám (ne Lhoty apod.), ale pak mi došlo, že děj se odehrává na velkolosinském panství a v okolí se skutečně všechna ta místa nacházejí, a na tom, že je znám, není nic divného, když jsem se narodila v Šumperku, což je od Losin, co by kamenem dohodil, nebo na koni za den bez problému dojel tam a zpátky (aspoň to v knize psali).

Nechtěla jsem sedět celý den na pokoji a tak mě nadchla myšlenka, že bychom mohly s Anni vyrazit do knihkupectví, kde už byla půlka kolejí a přinesla si samé čupr úlovky. Třeba pohledy, nebo mapu Litvy v čínštině. Třeba tam najdu i mapu ČR:-))

Bohužel jsme zjistily, že na kolejích není nikdo, kdo by nám dokázal poradit, jak se do knihkupectví dostaneme, a když přišla Noémi, která věděla kdy a jak a kam, sice nás zasvětila, ale zároveň nám řekla, že už je na to pěkně pozdě, tak ať tam jdeme jindy.

Nakonec jsme se aspoň rozhodly, že si konečně vybereme fotky, které si necháme vyvolat, a pořádně si vyzdobíme pokojíček. Když už nemáme ty deky...

Vybíraly jsme dlouho předlouho, až jsem se nakonec bála, že nám obchod zavřou. Vybrala jsem si 26 fotek a Anni 20. Ale na rozdíl ode mě už si jich pár přivezla, takže to budem mít tak nastejno. Od foťáka jsme chtěly jít přímo na večeři, proto jsme s sebou vzaly taky početnou doprovodnou družinu - Živile (už vím, jak se to píše), Noémi a Mei Hong, ta nám u foťáka moc pomohla, protože umí líp čínsky a i když jsme se všechny moc a moc snažily, bylo to s prodavačkou dost těžké, protože mluvila jenom místním nářečím a nějaká standardní čínština jí nic neříkala. Nakonec jsme ale pochopily, že každou jednou a jednu za 0,8 Y (necelé 2 Kč) a platit dnes a fotky zítra... Bylo to vážně obtížné, ale povedlo se;)

Na večeři jsme vyrazily do muslimské restaurace, dala jsem si jehněčí cosi s nudlema, bylo to moc dobré. Vůbec je zvláštní, že jehněčí je tu stejně drahé jako hovězí, to se mi líbí, to si ráda dám;) Oboje, nějaký prasátka mě moc nelákají, ale nutno poznamenat, že tady je teda dělat umějí, protože mi celkem chutnají. Na rozdíl od kuřecího, protože u toho pořád propadám panice, že mi přinesou pařátky nebo kosti a to já teda ne-e. Nejlepší je místní specialita - vepřový tuk s malým kouskem masa, to maso se dá, na rozdíl od toho tuku, dědo Pepo, to by sis pošmáknul, škoda, že se to nedá poslat balíkem, protože jsem si jistá, že to by pro tebe byl nejlepší dárek k Vánocům;)

Po jídle jsme se vrátily na kolej a zjistily, že všichni ostatní jsou někde v trapu. Rozhodly jsme se vyrazit na noční trhy. Zašla jsem s mapou za vrátnýma, aby mi ukázali, kam to vlastně chceme jet. Bohužel ani po 20-ti minutách nebyli schopní na mapě jasně ukázat, kam teda že to máme dorazit. Ale aspoň jim bylo jasné, že se zdržíme a budem je v noci budit;)

Byly jsme ve stejné 5-ti členné sestavě a Noémi se podařilo přesvědčit taxikáře, že se mu do autíčka vejdem všechny, takže jsme ušetřily za druhé vozidlo. Cestou jsme viděly zpívající fontánu, ale bylo tam narváno a my byly v taxíku, takže to bylo jen tak zlehka. Ale aspoň víme, kde zhruba to je, a můžeme se tam vypravit po prázninách, kdy nebude tak narváno.

Trhy byly bezvadné. Koupily jsme si spoustu věcí. Líbily se nám náušničky, paní si řekla o 35Y za jeden pár, ale já pak ukecala 2 páry za 25Y dohromady - no nekup to. Občas na nás naštvaně hudrovali, že u nich se nesmlouvá, ale kdo to má vědět... Jinde se zas pořád vnucovali, když už jsem měla toho jejich věčného Helouplné zuby, začala jsem jim odpovídat česky :-)) Nerozuměli, hahá :-)

Jeden pán mě pochválil za čínštinu, když jsem mu řekla, že je sice pěkný, že mi nabízí slevu, ale že se mi jeho zboží stejně nelíbí, tak že fakt jako že ne-e. Pána s kuframa jsem zas musela přesvědčovat, že se nechystám v nejbližší době cestovat, takže zavazadla nepotřebuju.

Nakonec jsem si koupila takové typicky čínské oblečení - prouhatý rolák a přes to šatičky (ze 160Y jsme to dostaly jen na 100Y, ale fakt se mi líbily), hnědou vestičku, vepředu nabranou a s kapsama, takže si v tom příjdu trochu těhotně, ale holky říkaly, že dobrý (40Y) a 6 sérií s Gilmorkama za 24Y. Není to teda bůhví jaká kvalita, ale mám Gilmorky, můžu se koukat třeba celý rok a tak ;-)


Anni si koupila pletené šaty a pak takové pareo, které jsme nakonec nevymyslely, k čemu se dá vlastně nosit. Živile byla trochu zklamaná, protože si nevybrala oblečení, ale nakonec se jí povedlo koupit aspoň dřevěné korálky, misku a hrnek. Mei Hong má nový šátek a přívěsek a Noémi skoro kufr věcí - oblečení, bižuterii... A tedy musím říct, že umí nejlépe smlouvat, vždycky ukecala, co se dalo ;-)

Na závěr jsem chytla neskutečný výtlem, až se i prodavačka krámku s jídlem za břicho popadala, jak to bylo nakažlivé. Čekala jsem na holky a nakukovala do stánků s jídlem. V jednom prodávali kdovíco na špejli - třeba kousky masa, zeleniny..., ale taky sépie a chapadla chobotniček. Není to vůbec vtipné, ale jak jsem si představila, že bych měla jíst ty chapadla, začala jsem se strašně smát, ale fakt hodně moc... Pak se smála i prodavačka, i Anni i Mei Hong, ale nakonec jsem nekoupila. Mei Hong říkala, že je to fakt dobré, tak jsem jí slíbila, že si příště dáme spolu, včera jsem vážně neměla hlad, obzvlášť na chapadla :-D

Jinak vlastně i ona mě pochválila za čínštinu, protože první dny jsem s ní vůbec nebyla schopná komunikovat, a teď se normálně bavíme, jak bylo ve škole, kolik máme úkolů a co jsme přes den dělaly, co koupily, kolik to stálo... Dokonce jsem jí i překládala z němčiny, a to neumím německy dobrý co;)

A abych měla ještě větší radost, zjistila jsem, že je občas i rozumět taxikářům. Třeba, že na státní svátek nemají žádné speciální akce... Na kolejích jsme si pak udělaly módní přehlídku, protože na trhu nemůžete nic zkusit, byla jsem se svým výběrem docela spokojená ;-) Anni zas tak moc ne, ale co naděláš... příště se třeba zas netrefím já. Nicméně Miel nám stejně pochválil skoro všechno, takže super ;-)

Ps: Fotky přihodím, jen co je zkopíruju ;-)
 


Komentáře

1 Lo[L]a* Lo[L]a* | Web | 1. října 2008 v 6:43 | Reagovat

Ahojííík prosím přihlaš se na mém blogu do Bleskovky ... Budu moc ráda,když se přihlásíš.Díkes moc

Měj se hezky a papa :)

2 Radek Budina Radek Budina | 1. října 2008 v 12:47 | Reagovat

Ahoj Klárko , babička Maruš ti chce napsat dopis a nezná tvoji adresu. Pošli mi ji na aerobumerang@seznam.cz. Sažím se jim vysvětlit, že přes internet u našich je to bez problému, ale nějak narážím.Všichni z Vlčic tě pozdravují! Měj se a čau.

3 teclá teclá | Web | 1. října 2008 v 22:44 | Reagovat

Copak že je upalujou, ale to mučení, to mučení. Hlavně tomu knězi tam (nebo co to bylo za duchovního) bych být tebou držela palce, ten jedinej je může zachránit!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama