40. (Út) - Nemožné, PŘEKVAPENÍ, Na káry z rizota na kari, První tai, Dobrovolník

8. října 2008 v 10:46 | qlarinka |  Čína
Když jsem schopná ráno vstát tak, abych nevzbudila Anni, která startuje v úterý až po obědě, nasnídat se, aby mi cokoli upadlo a ještě přijít do školy včas, evidentně není něco v pořádku. Ale stalo se.


Na poslechu jsem zase usínala, Laorinda mi radí, abych učitelce řekla, že jí vůbec nerozumím a tak, ale přemýšlím, jestli mi to pomůže... Možná by bylo účinnější se na ty poslechy ještě nějak připravovat na koleji..

Nemohla jsem se dočkat přestávky, protože když se čínské jídlo rozhodne, že je jeho čas, tak prostě musíte utíkat na záchod, jinak to nejde. Naštěstí to dobře dopadlo a když jsem se zas shledala se světem, čekalo mě neuvěřitelné překvapení.

Přišla za mnou jedna Polka, jestli jsem to já, ta Češka. Tak že jako jo... A že jestli nechci čínkou kamarádku. No, kdo by tady nechtěl kamarádku, obzvlášť když nás je na konverzaci tolik. Tak že by pro mě jednu měla. Proběhlo mi hlavou, proč si jí nenechá, jestli je tak špatná, že se s ní nechce kamarádit, nebo o co jde. Když mi sdělila důvod, málem jsem padla do mdlom.

Prý byli Poláci někde pospolu a přistoupila k nim Číňanka a ptala se, jestli jsou Poláci nebo Slováci, že jim celkem rozumí, protože žila v dětství několik let v Čechách a jestli neznají nějaké Čechy, že by se jí to hodilo oprášit. No, tak to je hustý!!! Ale neber to, studentko, což? Takže jsem napsala email a mobil a teď čekám, kdy to přijde;) (doufám, že napíše mail, s mým používáním mobilu to tu není moc šťastný... Můj český mobiloholismus (jako závislost na mobilech) se tady zcela vytratila.

Na konverzaci jsem se ze samé radosti dokonce přihlásila, že budu veřejně popisovat fotky. Sice jsem si zapomněla přinést nějakou zážitkovou, ale vytáhla jsem aspoň těch pár malých, co mám v peněžence.

O ségře jsem řekla, že jí je sice na fotce asi 5 let, ale ve skutečnosti jí je 19 a studuje střední školu. Prý je moc pěkná. O sobě jsem prohlásila, že fotka byla pořízená ve stejné době, jako ta ségřina, takže takové šaty (modré, co jsem měla jako drůžička na nějakou svatbu) už neobléknu. O mamce jsem řekla, že prodává domy, což dokonce i učitelka pochopila, tak to přeložila třídě.

Následovalo obvyklé hromadné vyjádření toho, jak jsme si podobné. To by nebyla žádná novinka, ale divím se, že na to přišla Číňanka. Protože o Asiatech se tvrdí, že jim přijdou běloši všichni podobní. Stejně jako nám Asiati, ale oni mají všichni černé rovné vlasy, tak je to pochopitelnější, než když stojí malá blondýna vedle vysoké černovlásky a oni říkají, jak jsou si holky podobné... (ale když je pro ně angličtina podobná s češtinou, protože v obojím se píše latinkou, tak jim k té podobnosti asi taky stačí jen ta barva kůže).

Na závěrečné fotce byl můj přítel před tím, než jsem ho donutila ke kadeřnickému zásahu nůžkami. Tak se mě vtipný Palestinec zeptal, jestli fakt chodím s holkou. Měla jsem říct že jo :-D

Na oběd jsem si v čínské jídelně, která se mi stala takřka domovem, dala rizoto na kari. To bylo opravdu přesně takové, jaké si ho dělám doma. Zeleninka, rýže, kari a kariho hodně ;) Akorát to mám doma méně připeklý, protože to nedělám rovnou na plotně, ale na pánvičce;) Porce to byla královská, takže se obávám, že pokud nenajdu spolujedlíka, budu na konci roku koule kulatá.

Na třetí hodinu jsme s Živile dorazily před Mezinárnodní kolej, kde jsme měli sraz na rvní hodinu Taijiquan (správnou českou transkripcí je to tchaj-ťi-čchuan a to u má být s přehláskou), ale říkejte tomu jak chcete, doma to vedem pod zkratkou taj.

Hned jak jsme dorazily, ptala se nás lektorka, jestli jsme taky Američanky. Holt 99% účastníků jsou meiguoren (Amíci), tak otázka pochopitelná. Všichni jsme se upsali do docházky a mohlo se jít na věc. Stoupla jsem si do první řady, což jsem později ocenila, protože od druhé řady dál a stejně tak o tři lidi doleva od mě, nebylo slyšet jediné lektorčino slovo. Do toho přijel Palestinec od nás ze třídy okouknout baby, vzal si na to svůj elektrický skůtr, na kterým pustil rádio na plný pecky. To se to panečku cvičilo špatně... Doufám, že dostane někdy pěkně za vyučenou, machr jeden...

Jinak jsme se učili mraky. Nejdřív jsme točili rukama, pak si protahovali nohy, u čehož polovina Amíků málem popadala na zem, následovala chůze vpřed, vzad a stranou a zas něco s rukama (co mi celkem připomínalo mraky - to je název jednoho taj pohybu, vím to díky tomu, že to máma vyučuje, ale sama jsem měla první lekci kromě napodobování cvičícího příbuzenstva až v Číně, doma to dělají samí tak o 10 let a víc starší a to mě neba). Pak se nád Číňanka snažila donutit, abychom chodili na ty všechny strany a zároveň dělali ty pohyby rukama. No, upřímně, doufám, že nejsem tak strašný poleno, jako někteří jiní... Byla to dobrá koméééédie.

Ale musím říct, že za tu hodinu jsem byla celkem pěkně protažená a prohýbaná, takže se těším na příští týden. Šla bych ve čtvrtek, ale bohužel máme odpoledko, tak se to nestíhá a můžu chodit jen jednou týdně.

Navíc jsem měla radost, že Číňance rozumím. Kdo je ve skupinách 4, 5, 6 už je považován za pokročilého studenta a obvykle má svoje první zkušenosti s taj již za sebou. To znamená, že buď už umí dost na soukromého trenéra nebo právě naopak zjistili, že je to moc nebere a že teda taj už příště nee. Tím pádem se z nás třeťáků stali sportovci čínštiny nejznalejší a občas jsme museli těm z jedničky překládat, což jsem občas kvůli Živile dělala, když fakt, ale fakt nechápala, za což mě učitelka pochválila pohledem.

Po protažení už se nekonaly žádné zázraky. Zjistila jsem, že jsem si všechny úkoly udělala napřed a teď mi nezbylo, co dělat. Kvůli stále ještě dočervena oteklým očím jsem chtěla být co nejmíň na počítači, tak jsem si nakonec začala vypisovat i slovíčka z jiných předmětů, nejenom z gramatiky. Teď se to ještě naučit a bude;)
 


Komentáře

1 Danka Danka | 8. října 2008 v 12:23 | Reagovat

hmm to tai mas ako nejaky volitelny predmet?(promin,asi som to nepostrehla v predoslych clankoch\)

2 qlarinka qlarinka | 8. října 2008 v 14:06 | Reagovat

v pohode, klidne se ptej;) Jojo, to je jako volitelny, ale pochybuju, ze mi to pak nekdy nekdo uzna;) Ja to mam jako zabavu;)

3 Danka Danka | 8. října 2008 v 21:08 | Reagovat

a tak mozno ako nejake Cecko...ako tu je joga...tam je tai...alebo ako becko...miesto thajstiny:D

4 qlarinka qlarinka | 9. října 2008 v 2:05 | Reagovat

Tak jasny, ze to zkusim, becka na cinstine mi jeste chybi... Mela jsem loni jen Taiwan, tak budu potrebovat jeste 4 kredity, ale i Vykoukal nam radil, dat si neco tady, ale ten vyber neni tak velikej... treba se to zlepsi v druhem semestru;)

5 Maminka Maminka | E-mail | 9. října 2008 v 6:33 | Reagovat

júúúúúúú...toje bezva, že jste už začali a že tě to baví. Určitě tak pochopíš snáz mentalitu číňanů, jejich zvyky. Už se těším, až přijedeš, že mi ukážeš svoje Tai. Dobrý je, že se cítíš prozažená a uvolněná. Další lekce přinesou nové poznatky, postřehy, pocity. S toho, že se "motáš" si nic nedělej. Chvíli potrvá, než zkoordinuješ tělo a začneš si pohyb užívat. Chce to mnohoopakování jednotlivých pohybů. Jednak nemusíš čekat až za týden a můžeš si hrát kdekoli v parku. Dobrá je také metoda vizualizace. Lehni si, sedni, zavři oči , zklidni se a jen tak v duchu  si představuj , že cvičíš , co vám vaše učitelka ukazovala.třeba před spaním.Úplně to stačí, uviíš tan "zázrak" za týden na další hodině.

6 Maminka Maminka | E-mail | 9. října 2008 v 6:36 | Reagovat

ještě jedna poznámka pro čtenář. Tai neučím, to  mne Klárka posadila na příliš vysoký schůdek. Baví mne, zabývám se ním delší dobu a s přáteli chodíme pravidelně cvičit. Nevnímám se jako učitel, sama se potřebuji ještě mnohému naučit.

7 velka verca (cass.) velka verca (cass.) | 9. října 2008 v 16:24 | Reagovat

vzala jsem to od zadu. Než bych se prokousala k dnešku, už by tu byl zítřek (teda možná spíš Vánoce ;o) Máš můj obdiv. Držím palce do budoucna.

8 qlarinka qlarinka | 9. října 2008 v 17:02 | Reagovat

Jěě, Veru díky, užívej si Brno;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama