42. den (Čt) - Raníček, Ivana, Oběd v parku, Aktivka, Slavíci v lavici

10. října 2008 v 14:36 | qlarinka
Musím se pochválit, že umím vstávat potišejc než Anni, protože jsem ráno slyšela nejen její budík, ale i dveře a tak všelijak kdoví co. Ale musím poznamenat, že se obě lepšíme, v červnu to bude dokonalé, nebudem o sobě vědět;)

Ve třídě na mě čekalo překvapení - propadla se k nám totiž Ivana. Australanka, která má tak ruské jméno a vzhled (blonďatá albínka), že na ní není zcela nic australského. Rozhodla se totiž, že ve čtvrté třídě je to dost těžké a že se ani pořádně nestačí připravovat, tak že pro ní bude lepší přejít do trojky a čtyřku si nechat na příští semestr. Po hodině se jí to ale zdálo celkem lehké, tak nevím... Hlavně nechápu, proč jí nedali do rychlejší skupiny aspoň... No, uvidíme, co se z toho vyklube;)

Na oběd jsem se přidala k Thomasovi a Anni, ale držela se mě hladovková nálada. Dala jsem si teda 6 ťiao-zek s masem (nechtěla mi dát 3 masové a 3 zeleninové) a čekala na ty dva. Nakonec jsem si sedli do parku před menzou, tácy položili na velký kámen a rozesadili se na menší okolo. Takový piknik s hůlkama. Docela sranda... Anni se polila polívkou, mně málem utekl oběd s talíře..., protože kamen nebyl z nejrovnějších.

Chtěla jsem si udělat o pauze úkoly (na druhý den), ale nedovolili mi to, že přece o přestávce se nepracuje, ale odpočívá, tak jsem měla smolíka. Poslech se nám proměnil tak trochu v koverzaci, protože jsme měli odpovídat na legrační otázky. Třeba kdy máš narozeniny, jaká je tvoje adresa (v Číně i doma) a tak. Já schytala nejvtipnější otázku - Jak se tvoje země liší od Číny??

Ano, řekla jsem, rozdílů je tolik, že je neumím vyjmenovat, protože jich je hodně. Učitelka se ale s mojí vykrucující odpovědí nespokojila, a že teda musím přihodit aspoň rozdíl největší. Tak a teď babo raď. Ve dvou vteřinách mě nenapadlo nic jiného, než že v Číně mají moc malé oblečení. Sklidila jsem skoro potlesk, za svou promyšlenou odpověď.

Fakt někdy čínskou a korejskou mentalitu nechápu. To, že nejtlustší holky mají velikost 36 (což má v Čechách málokterá, nedávno jsem četla článek, jak je nějaká modelka úžasná, že zhubla na velikost 38, hmmm, tak tuhle velikost mám od přírody, akorát nemám ty její centimetry do výšky, tak to tak nevypadá...) a ty, kteří si tu velikost oblíkají, si připadají tlustý, protože ostatní mají 32 nebo 34. Holt jiný kraj... Ale já stejně hlasuju pro český pivečko a holky krev a mlíko...

Na konverzaci se nás dostavilo 24 + učitelka, takže prezence, u které se učitelka každého ptá na pár věcí (co si dělal o víkendu, proč si minule nepřišel, kolik stojí kilo banánů, pane prodavači...) se protáhla na 45 min. Když přišel čas na prezentaci domácích úkolů, rozhodla jsem se přispět svou troškou do mlýna. Měli jsme na výběr 2 témata - 1) můj největší dětský sen nebo 2) jak by měl vypadat můj vysněný manžel (pro kluky samozřejmě vysněná manželka). Téma partnerského soužití je tu velmi časté a pánové si ho hojně vybírali. Aspoň jsem se dozvěděla, že všichni chtějí ženu, která umí vařit a která má ráda děti. Uklidnila jsem se tedy, že mě by si z nich nikdo nevzal (ne kvůli těm dětem).

Já si ale vybrala téma první a široce se, na dobu celé 1,5 minuty i s přestávkama na dýchání, rozhovořila o tom, že jsem chtěla žít na zámku. Ale ne někdy ve středověku, pěkně teď, aby to všichni obdivovali a chodili se tam hromadně dívat, jak to tam máme pěkně starý a krásný...

Ale překonala mě Laura. Jejím snem bylo mít své jméno napsané ve slovníku. Navíc s fotkou, aby každý hnedka věděl, kdo to je Laura X.

Kam se na to hrabou sny o popelářích....

Když jsem přišla ze školy, přepadl mě hlad a tak jsem si udělala instantní nudle. Zjistila jsem, že je docela fajn večeřet ve 4, protože pak si dám večer trošku ovoce a je po jídle. Když čekám s večeří do večera, sním toho odpoledně mnohem víc, protože hlad se vkrádá pomalu a jistě a já si pořád říkám, je ještě brzo, tak si jen zobnu toho a toho a toho...

Mezi úkoly jsem taky objevila na netu Slavíky v lavici. Jedná se o dětskou a mládežnickou pěveckou soutěž, které se mimo jiné zúčastnila i finalistka Xfaktoru Kamila Nývltová. Stáhla jsem si písnička a naprosto nejvíc mě uchvátila Jana Věnečková a její písnička Smutné oči. Brouzdala jsem na netu dál a zjistila jsem, že holčině je 14 a písničku sama vymyslela. No holka, klobouk dolů... Doufám, že o tobě ještě uslyším...

(Pokud se mi to podaří, dám sem odkaz, abyste si to taky mohli poslechnout)
 


Komentáře

1 Danka Danka | 12. října 2008 v 10:31 | Reagovat

Klari neviem ci vies ale ten clanok nejde zobrazit:(

2 qlarinka qlarinka | 12. října 2008 v 16:34 | Reagovat

omlouvám se, chyba nebyla na vašem přijímači ;) Jsem zpátky z Šanghaje zážitků je plno, sepíšu je ale zítra, snad to stihnu :-D

Jo, a ten slibovaný odkaz:

http://www.allmp3.cz/Jana-Veneckova/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama