47. den (Út) - Nezvyk, Tomáš, Pozdní příchod, Vyčerpání, Polévka a croissanty, Taj podruhé, Želvičky a Rufus, Slovíčka

15. října 2008 v 14:20 | qlarinka |  Čína
Nezvykem úterního rána bylo společné vstávání s Anni, která si musela nahradit hodinu z minulého týdne, jež jim odpadla kvůli tomu, že jejich učitelka byla v Pekingu. Byla jsem docela ráda, protože vstávání o samotě je celkem nuda. A navíc mě Anni vždycky nutí, abych si chvátla, takže nechodím pozdě vlastně jenom díky ní.

Laura na poslechu vypadala, že se každou chvíli svalí pod stůl, ale nebylo to kvůli tomu, že by byla opilá, to si zase nemyslete. Všichni její kamarádi jsou teď nachlazení, tak to chytla od nich a myslím, že měla horečku, protože vypadala podivně. Rozhodla se, že konverzaci pro jednou vynechá a půjde si radši lehnout.

Přestávku jsem strávila na schodech, kde jsem se jako kočka vyhřívala na sluníčko, které po dlouhé době zavítalo i do Hangzhou. Když už jsem chtěla jít do třídy, objevil se Tomáš, kterého jsem potřebovala vyvzpovídat ohledně bankovního účtu v Číně a směnním kurzu. To pár minut zabralo, takže na konverzaci jsem dorazila se zpožděním.

Učitelka proto vynechala zapeklité otázky na mou adresu a jen si v docházce přepsala značku u mého jména. Do konce hodiny mě pak ani nevyvolala, za což jsem jí byla celkem vděčná, protože jsem se během hodiny vůbec nedokázala soustředit a pořád jsem myslela na něco jiného.

Do toho všeho mi ještě pípla SMSka od Thomase, jestli mi má koupit lístek do Nankingu. Napsala jsem mu a doufala, že se Anni, která mi tenhle výlet nabídla, podaří domluvit v bytě jejích přátel 2 místa na spaní místo jednoho, abych nemusela s Thomasem do hostelu. Ne, že bych proti němu něco měla, ale spíš se mi nechce zbytečně utrácet penízky;)

Po konverzaci jsem přemýšlela, kde bude nejlepší dát si oběd, když jsem na něj zůstala sama, až jsem nakonec došla až ke koleji. Tak jsem si dole v jídelně dala polévku z míchaného vejce s rajčetem (chutná to líp, než to zní) a na pokoji se dorazila croissantama. Aspoň mě to trochu povzbudilo, po dlouhé době polévka...

Neměla jsem náladu na Živile, ale nakonec ani neťukala kvůli taj, tak jsem na něj vyrazila sama. Přišla jsem 5 minut před začátkem, ale ostatní už se s učitelkou rozcvičovali, tak jsem se rychle zapojila. Těžko říct, jestli mi to jde nebo ne, ale měla jsem dobrý pocit, že ostatním učitelka upravuje pozice dlaní a mně radila, že mám zpevnit dlaně ale povolit lokty. A taky si nepřijdu jako takové nemehlo jako ostatní :-))

Na konci hodiny učitelka zase vybrala mě, aby na mě demonstrovala svoje umění, které spočívá v tom, že rychle švihne rukou (něco předvádí) a zastaví se tak 5 cm před mým obličejem. Minule jsem necukla, tak jsem se jí asi zalíbila.

Po hodině jsme se měli zapsat do prezence a učitelka si to zamířila ke mně a hned se ptala, proč jsem ve čtvrtek nepřišla. Docela mě překvapilo, že si mě pamatuje když nás minule přišlo asi 50, ale udělalo mi to radost. Musela jsem jí říct, že bohužel nemůžu chodit ve čtvrtek, protože mám školu, tak jí to bylo líto, ale poradila mi, a ještě jedné Íránce, která má stejný problém, abychom někdy cvičily spolu, tak uvidíme, jestli se domluvíme, ale asi to trochu odložíme, až nám to půjde líp, protože teď si nic nepamatuju.

Odpoledne jsem se konečně dokopala k tomu, abych si vypsala slovíčka i z jiných předmětů, nejen z gramatiky. Nakonec jsem nestihla Čtení, protože je toho tam opravdu hodně, ale ostatní mám všechny.

Taky jsem se seznámila s Konfuciem a Čaem (doufám), což jsou želvy, které si koupily Naste a Aiste. Pomohla jsem jim vyzdobit akvárium a za odměnu dostala jeden kousek takového sladkého červeného ovoce (vypadá to trochu jako rajče, ale je to sladké). Bohužel jsem zjistila, že to byl asi poslední kousek tohoto ovoce, které jsem kdy jedla, protože i když mi moc a moc chutná, jsem na něj nejspíš alergická, protože mě po něm strašně svědilo v puse a v krku a trvalo to několik hodin, než to odeznělo.

Navečer jsem se dozvěděla, že Jirkovi v Čechách vyhořel počítač, takže si teď nemůžeme ani napsat, natož zavolat :-( Doufám, že se mu to brzo podaří opravit.

Den jsem ukončila zábavnou konverzací s Casperem, který mě přes chat přesvědčoval, že si skutečně s Joshem pořídili psa, který se jmenuje Rufus, tak že se na něj někdy v budoucnu budu moct přijít podívat, ale já mu stejně nevěřím...

Když se naše debata stočila k taj a ke kung fu, rozhodla jsem se že je čas jít spát. Casper je v tom docela odborník, tak s ním není lehké na tohle téma diskutovat;)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama