48. den (St) - Sbor nebude, Desky, Šlichta, SRAZ

20. října 2008 v 7:39 | qlarinka |  Čína
Laura přišla do školy a vypadala docela dobře, tak doufám, že se jí to nachlazení zase nezhorší. Neměla bych s kým sedět...

Taky se mi podařilo s ní mluvit souvisle francouzsky už aspoň 10 minut v kuse, což mi udělalo velkou radost. Člověk by neřekl, jak rychle zapomíná...

Po gramatice jsem se šla paní učitelky zeptat, jak to vypadá s tím sborem. Bohužel mi řekla, že na mě sice nezapomněla, ale že mě nepotěší, že teď prý mají těžký (čínský) repertoár, takže mám smolíka. Zkusím ještě nějak pokontaktovat všemožné lidi, co by mohli vědět o jiných sborech, ale nedávám tomu velkou naději.

O přestávce jsem si koupila dvoje pevnější desky na slovíčka, abych si ty papíry pořád nemačkala a překvapila mě cena - jen 1,5Y za jeden obal. V Čechách by to bylo tak 20Kč... To by mě zajímalo, jak se za tyhle ceny uživí všichni, co za prodejem výrobku stojí...

Po čtení jsem chtěla jít na oběd s Anni, ale ta mě pěkně vypekla, když si namísto čínské menzy usmyslila jít k muslimům, tak jsem se nakonec vydala do menzy sama. Našla jsem tam ale Lauru, Destiny a jednu Thajku (z Thajska), ze které se vyklubala moje sousedka - koukáme si z okna do okna. Jídlo se mi tentokrát nepodařilo vybrat moc dobře, tak doufám, že příště bude má ruka při výběru šťastnější.

Na koleji jsem si jen rychle udělala úkoly, aby mi k večeru zbyl čas na slovíčka, a pak už jsem je čekala, kdy se mi ozve Jennifer, tak se totiž po anglicku jmenuje ta česky mluvící Číňanka.

Mezi tím jsem se koukla na olomoucké florbalové stránky a holky, můžu vám říct, že se mi po vás i po florbale stýská. Budu se tady muset poptat po nějakém sportování, protože to věčné povalování na koleji mě docela ubíjí a pokud nemám pravidelnou činnost, tak se sama k ničemu nedonutím.

Když pípla SMSka, vyrazila jsem k hlavní bráně. Byl to trochu boj, protože jsme každá stály z jiné strany, ale nakonec jsme se našly.

Jeniffer je moc pěkná holka, je o rok starší než já a v Čechách žila 10 let. Přijela tam na konci roku 1992 s rodiči, kteří se rozhodli podnikat tam s prodejem oblečení a čínských kravinek. Bylo jí 7, ale zmeškala začátek školního riku, tak jí doporučili jít do školy s odkladem. Nastoupila tedy do 1. třídy stejný den jako já a stejně jsme i po 9. letech končily. To znamená, že si prošla celým českým základním školstvím a češtinu používala doslova jako mateřštinu. Když jí bylo 13, narodil se jí v Čechách bratříček, ale moc se toho česky naučit nestihl, protože po 10 letech života v Evropě byla jejich rodina "vytlačena" zpátky do Číny kvůli stále se rozrůstající síti vietnamských obchodů.

Ptala jsem se jí, kde je doma a řekla, že v Číně. Ale dodala, že by si chtěla češtinu zopakovat a někdy se zas podívat do Prahy, kde vyrůstala, že tam má svoje dětství... Potom mi vyprávěla, jak to bylo těžké, když se v 17 vrátila do Číny a zjistila, že vlastně neumí jazyk. Doma mluvili Wenzhou hua (nářečí z okolí města Wenzhou), která se čínštině vůbec nepodobá. Znaky se taky nikdy neučila...

V 17 letech jí tedy zařadili do 6. třídy na čínské základce a po škole ještě chodila na domácí výuku k učitelům domů, kde probírala učebnice pro 1. - 5. třídu. Naučila se to asi celkem dobře, protože teď studuje na vysoké škole, což je tady dost prestižní záležitost. Její obor je mezinárodní studia - diplomacie a letos dodělává bakaláře. Na magistra nebo potom na doktoranda (to si nejsem jistá) by chtěla jít do Pekingu na češtinu, ale má strach, že neudělá přijímačky, ale to bych se teda divila... Po devíti letech ve škole v Čechách musí perfektně zvládal veškerou gramatiku a všechno ostatní... A v reáliích by taky měla být sběhlá...

Zbývá dodat, že Jennifer si na mě přivedla i svého čínského přítele, který má úžasné anglické jméno Stalone (jako Sylvester Stalone). Mnohem lepší, než jeho čínské jméno, které se vyslovuje podobně jako opice, takže ho kamarádi nazývají Opičák. Slyšela jsem, že je dost obyčejný a mluví špatně i anglicky, ale musím říct, že to není pravda. Mluvil v pohodě a byl moc fajn. Pozval nás do botanické zahrady, ale nakonec jsme z ní viděli vlastně jen galerii, tak se tam budu muset někdy vypravit znovu.

Chudák se s námi musel asi dost nudit, protože jsme se bavily s Jennifer (české jméno za celou dobu v ČR nedostala a říkali jí příjmením, protože nevěděli, že v Číně se jako první vždycky píše příjmení) česky, ale s ním jsem se, pokud to bylo v mých silách, snažila mluvit čínsky a celkem mi i rozuměl. Dokonce jsme si pěkně popovídali i o čínských idiomech (aneb jak vznikla pořekadla a úsloví typu padají trakaře...), i když to bylo hodně s pomocí Jennifer jao překladatelky.

Z galerie ještě zavolali Agnes a Christopherovi, dvěma Polákům, kteří nám na sebe dali kontakty, a společně jsme zašli na večeři. Byli jsme u nás v menze, protože velká školní byla ještě zavřená, ale Číňan si to chválil a navíc říkal, že je tam levno, tak jsem měla radost. Pozvala jsem ke stolu i Anni, tak jsme tam byli taková pěkná mezinárodní sebranka. Poláci jsou totiž manželé, i když mohou být tak v mém věku, a Christopher má příbuzné v Čechách (konkrétně v Dobrušce a byl v HK)a ve Francii. Dovede říct pár českých slov a vůbec jsme zjistili, že polština je vážně hodně srozumitelná, tedy pokud bych s ní byla v denním kontaktu, myslím, že bych rychle rozuměla skoro všemu, protože slova jsou hodně podobná...

Po jídle jsem ostatní doprovodila na zastávku a vrhla se na slovíčka, protože zítra máme další diktát. Už pátý, abychom nezaháleli.

Ps: Doufám, že jednou budu mluvit čínsky tak, jako mluvila Jennifer dneska česky. Je poznat, že 8 let češtinu nepoužívala, ale myslím, že se do toho rychle dostane zpátky a pak bude mluvit skutečně jako rodilá češka.......


Pps: Následující 3 noci budu trávit v Nankingu, tak budu deník dopisovat po návratu.

Ppps: Vím, že články proložené fotkami jsou hezčí, ale musím kvůli tomu každou fotku, kterou chci použít jednotlivě zmenšovat, což zabere dost času, takže kdybyste někdo věděl, jak tu práci urychlit, dejte vědět...
 


Komentáře

1 Danka Danka | 20. října 2008 v 13:35 | Reagovat

jeeej som skoro zomrela bez tvojho blogu:)))) som rada ze si opat spat:)

tak ta cinanka to je docela drsne takto vytrhavat zo zazemia...najskor ako decko a potom pubertacku...kriticke obdobie uz samo o sebe a este premiestnenie na iny kontinent...fuu...

jo a btw ja mam ako druhy obor polstinu(je to strasne najstrasnejsie) a rozumiet sa da v pohode...ale hovorit...ooch:( radsej by som mala rz tolko cinstiny...

2 qlarinka qlarinka | 21. října 2008 v 10:41 | Reagovat

HLAVNE NEUMIREJ!!! Kdo by to pak cetl :-D

Nahodou Jennifer vypadala docela spokojene, rikala, ze doma je v Cine a do Cech by nekdy chtela zas prijet - podivat se za kamaradama a tak... Tak doufam, ze to nebude nesplnitelny;)

Polstinu?? A je vas hodne?? Od nas melo par lidi polstinu, ale skoncili jeste v prvaku.... Ale stejne myslim, ze se slovenstinou mas k polstine bliz... proc vlastne nejsi nekde na jednooboru, kdyz bys radsi jen cinstinu???

3 Danka Danka | 21. října 2008 v 23:45 | Reagovat

no v podstate ja uz som mala robit teraz bakalarku:)

len po strednej som sla na rok do usa..a pak sem ne cinstinu a franinu...ale tu franinu som vzdala jednak kvoli tomu ze 90% z triedy bolo z bilingvalnych a ich 30hod/tyzd a moje 2 hod/tyz to bolo poznat...a nebavilo ma to:(

tak som si dala polstinu...ide sa uplne od piky a pomaly:))))

a jednoobor je len v blave u nas a v prahe...do prahy som sa nedostala a blavu zo srdca nenavidim...tak som skoncila tam kde som skoncila...namiesto robenia bakalarky(pripadne povalovania v cine:)) som tedkom v prvaku:))))

jo ale fakt pises super..pis dalej aspon pre mna prosiiiim:)

ja ti to jedneho dna vynahradim...tiez blogom:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama