49. den (Čt) - Pěvecká soutěž, Planý poplach, Pínička, Tak jsem to bulnul, Croissanty v pohodlí, Mobil a Mrtvola, 303, Němci a Byt

20. října 2008 v 7:40 | qlarinka |  Čína
Přesně na desátou jsem vstoupila do třídy a třídní hned ke mně a jestli pořád ještě chci někde zpívat. Nemohla jsem nesouhlasit, protože mi nějaké aktivity opravdu chybí, tak jsem přikývla. Dostala jsem instrukce o tom, kam se mám vypravit po hodině a co mám komu říct, takže hodina byla s mou polopřítomností, protože v myšlenkách už jsem se viděla někde ve sboru. Co se ale dělo potom předčilo všechna moje očekávání...

Když jsem po dlouhém hledání našla paní učitelku Čou a vysvětlila jí, co tam dělám, začaly se dít neuvěřitelné věci. Nejdřív jsem musela zazpívat, absolutně jsem to nečekala, ale když ne teď tak nikdy, řekla jsem si, a zanotovala jednu sloku z Plíhalovy Ráda se miluje.

Trochu nám dalo zabrat, než jsme si rukama nohama vysvětlily, jestli jsem schopná zpívat výš a pak jsem si musela poslechnout olympijskou píseň You and Me (Ty a já), která z nepochopitelných důvodů není čínsky (a byla jsem za blázna, že jsem to ještě nikdy neslyšela, že to prý hrajou furt). Pak mi učitelky řekly, že se tam ráno stavoval jeden Vietnamec, který má moc rád tuhle písničku a hledá proto partnerku do duetu, aby ji mohl zpívat na souteži v prosinci, tak že prý zpívám dobře a mohla bych to zpívat s ním. V tu chvíli jsem si říkala Proboha, kam jsem to vlezla. Jsem sboristka ne sólistka, tak uvidíme, co se z toho vyklube... Nakonec se ukázalo, že Vietnamec neumí anglicky, takže jsem mu psala SMSky od Anni a chválil mi čínštinu, ale kvůli odjezdu do Nankingu jsme se nemohli sejít, tak uvidíme později...

Laura mi řekla, že její předvolání před učitelku XY naštěstí nebyla žádná tragédie týkající se jejího sestěhování do bytu s klukem (každý má svůj pokoj), ale že dcera té učitelky by se ráda učila francouzsky. Já se ke konci přestávky vypravila do banky, ale kurz byl 890 a to je oproti původním 1000 (za 100 Euro) fakt málo, tak jsem se rozhodla počkat do Nankingu, snad to tam bude lepší...

Ale můžu být ráda, že mě trápí jenom kurz, ale dostala jsem stípko. Francouzska a Poláci mají sice stípko slíbený, ale zatím nedostali ani kačku (teda ani mao) a nevědí jestli vůbec a kdy něco dostanou...

Na poslechu jsme kromě článků poslouchali i písničku a pak jsme museli zpívat, ale neprozradila jsem moje školu-reprezentující pěvecké vytoupení, takže mě nenutili do sóla, to by zas byl jednou trapas...

Když jsem po hodině spěchala místo na konverzaci na kolej, abych nezmeškala autobus do Nankingu, zpívala jsem si cestou Nohavicovu písničku o Fotbale, kde se mimo jiné zpívá tak jsem to bulnul, což je po ostravsku záškoláctví, takže přesný popis mé současné situace;)

Pro cestu na nádraží jsme nakonec zvolili taxík, protože kdybychom jeli městskou, asi bychom daleko nedojeli. Taxíkem jsme tam byli za chvilku a já si užívala snad už páté hangzhouské nádraží.

Byli jsme velmi mile překvapení autobusem, který byl velmi prostorný, pohodlný a čistý. Cena 118Y tomu naprosto odpovídala, takže toho vůbec nelituji. Po cestě jsme jedli croissanty a koukali na filmy. První byl o kouzelném mobilním telefonu, který hlavního hrdinu vždy přenesl za jinou přítelkyní, aby hrdina nakonec zjistil, že nejlepší stejně byla jeho původní manželka, ta se však bohužel v době jeho putování znovu vdala, ale nakonec to dobře dopadlo, našel lásku svého života. Nevětším přínosem toho čínského filmu na americké téma pro mě bylo to, že film neměl anglické titulky, jen čínské (ty jsou vždy nutné, protože čínština má mnoho nářečí), a já jsem mu parádně rozuměla. To považuji za velký úspěch :-))

Druhý film byl strašný. Jeden ze dvou chlapíků umřel a v Číně by člověk měl být pohřben tam, kde se narodil, takže druhý chlapík ho musel přesunout asi přes polovinu Číny. Na místě mrtvého bych opravdu být nechtěla, protože cestoval tak příšernými způsoby... například v pneumatice, která ujela z kopce a skončila někde v křoví i s mrtvým, který byl uvnitř... No fakt děs... Do Nankingu jsme dorazili dřív, než film skončil, tak naštěstí ani nevím, jak to dopadlo.

Koupili jsme mapu Nankingu a lístky zpět do Hangzhou na nedělní odpoledne pro mě a pro Anni a na pondělí pro Thomase. Jeden nádražák nám poradil, abychom místo taxíku jeli autobusem 303, takže ho pak všichni taxikáři, kteří si už na nás brousili zuby, málem ukamenovali. Thomas se od nás odpojil, protože na rozdíl od nás se rozhodl nocovat v Hostelu. S Anni jsme chvíli hledaly zastávku a když už jsme to málem vzdaly a sedly do taxíku, přijela poslední 303. Byly jsme tam skoro samy, takže na Čínu dost nezvyk.

Nakonec jsme poznaly i zastávku, kde už na nás čekal Hanns Hagen - jeden nankigských Němců, je jich tam fůra.

Ostatní na nás čekali s večeří, takže nám nezbylo, než se přidat. Jedli jsme v muslimské restauraci, ale teda nic moc a za 17Y na každýho... Pro ně bylo těžké se kvůli mně bavit anglicky, když všichni jsou Němci, pro mě zas bylo těžké tvářit, jako že mě strašně zajímá, o čem se německy baví, když jsem nerozuměla jedinému slovu.

Po večeři jsem se vydali do Hanns Hagenova bytu. Cestou nám vyprávěl o tom, jak příšerného amerického spolubydlícího má, že si vůbec nerozumějí a tak. No, naštěstí spolubydla nebyl doma...

Na spaní mi byl přidělen gauč v obýváku bez oken. Gauč byl pořádně šišatý a křivý, ale co jsem mohla dělat. Kdybych to věděla dřív, sehnala bych si aspoň karimatku, ale takhle už se nedalo nic dělat a musela jsem na něm spát. Aspoň jsem se uklidňovala, že je to zadarmo...

Čínské byty jsou fakt vtipné, v koupelně na místní poměry luxusní evropský záchod, ale sprcha neměla odpad a v rohu byla jen taková díra, kam se musela po osprchování nahrnout voda mopem. Navíc záchod byl porouchaný a rád přetýkal, no sranda. Kuchyň měla rozměry asi tak českého balkónu nebo sklepa. Místo digestoře je takové zvláštní okno, které je vsunuté do místnosti a začíná nad sporákem. Na můj vkus bylo v bytě opravdu ale opravdu málo světla...

Bylo už celkem pozdě, takže jsme se rychle opsrchovali (každý sám;)) a vydali se do hajan. Já na gauč a Anni vedle Hanns Hagena na manželskou postel, kterou měl v pokoji, protože na druhý pidigauč by se nevešla...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama