50. den (Pá) - Noční návštěva, Na houpačce, Nanking University, Předškoláci, Ptačí klece, Ztracené, Muzeum nankigského masakru, Sladká brambora, Holubí polévka, Směnárna, Trhy, Sáčko pro Němku, Hot pot

20. října 2008 v 9:26 | qlarinka |  Čína
To zas byla jednou noc. Ve vlhkém subtropickém podnebí jsem zapomněla na svůj pravidelný český problém - tedy na noční žízeň způsobenou suchým vzduchem. Bohužel v místnosti bez oken se nedalo čekat nic jiného, že se mi tato žízeň vrátí. Převalovala jsem se sem a tam, až jsem si naštěstí vzpomněla na zbytek vody v batohu. Byl trochu kumšt to najít, ale povedlo se.

Sotva jsem si znova lehla a našla polohu, ve které vydržím aspoň 10 minut, zachrastil klíč v zámku. Američan přišel. Po tmě zapadl do svého pokoje a ani nedělal moc hluk. Abych těch probuzení neměla málo, vydal se asi po hodině Amík do koupelny. Ta má bohužel rozbité dveře, takže dělají neskutečný rámus.

Mě, ležící na sedačce, si Amík všimnul až při cestě z koupelny. Dělala jsem, jako že spím, ale teda nic příjemnýho, když vás v noci pozoruje cizí chlap. Naštěstí ho to rychle omrzelo a víc jsem ho do konce pobytu v Nankingu neviděla.

Vstali jsme v 7 hodin společně s Hannsem Hagenem (opravdu má rád, když se mu říká oběma jmény) a po snídani jsme se vydali k Nankingské univerzitě, abychom si prohlédli konkurenční školu. No, nemají to špatné, ale zlatá naše ZheDa (Zhejiang Daxue - univerzita).

Domluvili jsme si s Thomasem místo srazu a vydaly se tam s Anni procházkou. Hanns Hagen totiž musel do školy, protože na rozdíl od nás neměli v pátek volno. Cestou jsme narazily na mateřskou školku, jejíž budova se zvenčí podobala pohádkovému zámku. Na dvoře školky byla spousta dětí vyrovnaných do přesných formací. Za chvíli začala hrát hudba a děti začaly cvičit. Byly rozdělené do 4 skupin a před každou stála paní učitelka a pomáhala jim. Nejdřív cvičily s červenými praporky a potom bez náčiní. Byla to sranda a na takové prcky to bylo dost dlouhé, tak jsem ráda, že jsem to viděla.

Pak jsme pokračovali k parku. Cestou jsem se si musela poslechnout Anniino reptání, protože holčina nerada chodí. Je to trochu zvláštní, ale co, aspoň že šlapala ;) V parku mě překvapilo, kolik je tam ptačích klecí, na každém stromu aspoň jedna. Krásně to tam zpívalo, ale chudáci ptáčci vypadali celkem vyjeveně a smutně, ty klece moc velké nebyly...

Nakonec se nám podařilo ztratit. Thomas už na nás čekal, tak jsme si nakonec vzali taxík. Sešli jsme se před Muzeem nankigského masakru. Vstupné se neplatilo, tak jsem čekala pár místností, ale nakonec by jeho prohlídka zabrala bez problémů celý den. Překvapilo mě, že výstava byla sestavená ve stejném pořadí, v jakém byla napsaná kniha Nankigský masakr, kterou jsme měli jako povinnou četbu na Dějiny. Bohužel to bylo i stejně brutální. Japonci na konci 30. let toužili zabrat Čínu (po vzoru Hitlerových akcí v Evropě) a Nanking to, co by strategické místo, odnesl nejvíc.

V době 6 týdnů tam bylo zabito mnoho nevinných lidí a znásilněny byly snad všechny holčičky a ženy ve městě. Hotové peklo...

Některé výjevy byly tak realistické, že se mi z toho chvílemi dělalo špatně. V druhé budově byly nedávno odkryté hromadné hroby a my mohli vidět všechny ty kostry a tak. Docela na city...

Rozhodně to byl hodně silný zážitek a jsem ráda, že jsem tam byla, ale teda je to šílené, co jsou lidi schopní udělat... A ztratila jsem tam jednu náušnici, takže teď už mám jen jednu kočičí :-(

Z muzea jsme odcházeli poměrně hladoví, Thomas si dal před vchodem jednu vařenou sladkou bramboru, ale nám moc nejela, tak jsme museli najít nějaké jiné místo, kam zapadnout na oběd. Nakonec to vyhrála malá restaurace, kde jsem si dala 9 ťiaozek a nakonec jsem byla překvapená, že stály jen 3Y. Zbytek výpravy si dal polívku. Jedna Číňanka nám objednala tamní specialitu - holubí polívku. Přinesli nám holuba uvařenýho ve vodě. Celýho - nožičky, křidýlka, drápky... No, ani jsem neochutnala, vlastně nikdo z nás, tak se nad námi majitelka slitovala a ani to nechtěla zaplatit...

V pět jsme měli sraz s ostatními Němci a čas rychle utíkal. Potřebovala jsem si směnit peníze, ale najít v Nankingu banku se ukázalo jako pořádný problém. Naštěstí jsem objevila jednu, kde mi byli ochotní peníze vyměnit. Problém byl, že kurz byl horší než v Hangzhou a průzkum mého pasu, který v Číně potřebujete k jakémukoli směňování, trval snad půl hodiny. Měla jsem strach, že tam mám něco špatně, ale nakonec se z toho vyklubalo jen to, že nevěděli, jaká národnost se skrývá za zkratkou CZE.

Taxíkem jsme přejeli před Thomasův hostel, na recepci byla jeho kamarádka, tak jsme se mohli všichni podívat dovnitř a trochu si odpočinout. Hostel byl krásně uprostřed města, ale celkem ušmudlaný. Poloviční cena oproti tomu, co jsem platila v Šanghaji, naprosto odpovídala komfortu hostelu. Ale z jeho střechy byl krásný výhled na město, to zas jo;)

Na pátou hodinu jsme se sešli s ostatními Němci v prostorách nankigských trhů. Objevila jsem obrázek, který se mi tak líbil v Šanghaji (červené ryby z dílny pekingských studentek) za 80Y. Tedy to byla první cena, takže by se to dalo ještě krásně usmlouvat. V Šanghaji za to slečna chtěla 500Y :-D

Zboží v krámcích se pořád opakovalo, takže to po chvíli i byla nuda a nic jsme nakonec nekoupili. Kluci a Anni si chtěli dát kafe, tak jsem se radši připojila k německým holkám a šla se s nimi podívat na oblečení. Myslela jsem, že to budou trhy, ale nakonec jsme zamířily do normálního krámu. Jedna Němka si tam koupila sáčko, mě to tam nijak zvlášť nezaujalo. Snad kromě jedné bundy, ale nechtělo se mi nic kupovat.

Pak jsme prošly krámek s ozdobami do vlasů. Chtěla jsem si koupit hodinky, ale nakonec na to nezbyl čas, protože jsme měli s ostatními domluvený sraz na mostě. Udělala jsem si zase pár nočních fotek a několik Číňanů si zase vyfotilo nás.

Nejlepší byla skupina, která tipovala, že mi je 15. A to že prý bělochům obvykle tipují víc :-D Ale je to fajn, když vypadám mladě i v Číně. Třeba to někdy budu moct využít.

Na večeři jsme vyrazili do hotpot (horký kotlík) restaurace. Doprostřed stolu se na plotýnku postaví polívka a k tomu si můžete objednat spoustu malých talířku se surovinami. Ty naházíte do polívky a pak vytahujete a baštíte. Bylo to dobré a bylo toho moc. Dokonce jsem poprvé jedla chobotnici, ale teda nic moc... A nakonec to vyšlo taky jen na 17Y, což je na tuhle mňamku dost dobrá cena.

Před budovou pak jeden Číňan hrál na kytaru a zpíval. A zazpíval i písničku, kterou jsme se učili na poslechu, tak jsem měla radost, že aspoň něco znám.

Pak jsme vyrazili do bytečku, abychom se pořádně vyspali a načerpali síly do nového dne.


Na závěr nutno dodat, že už mám za sebou 50 dní. To je asi šestina mého čínského pobytu, občas se mi stýská víc a občas míň. Každopádně už teď je to nejdýl, co jsem nebyla doma a ani v Čechách, tak snad to půjde takhle v pohodě i dál... A hlavně doufám, že se to projeví na mé čínštině, protože spousta lidí tady říká, že se nezlepšili ani trochu, tak bych nerada po roce přijela domů s tím samým zjištěním...
 


Komentáře

1 Danka Danka | 20. října 2008 v 13:48 | Reagovat

v zavere si mi odpovedala na moju pripravovanu otazku:)

ale aj tak ma to zaujima...ako to tam zvladas...byt tak daleko od domova,od priatela,od rodiny a kamaratov...?

mala si stavy ze si tym chcela prastit a ist domov?alebo v podstate na take myslienky ani nebol cas?

2 qlarinka qlarinka | 21. října 2008 v 10:51 | Reagovat

No, takhle na par radkach se to vyjadrit neda...

Rozhodne jsem rada, ze mam internet - skype, ICQ, blogy..., bez toho bych to asi nezvladala.. A nebo naopak zvladala lip, protoze bych misto psani litala nekde po vsech certech...

Styska se mi, nekdy min a nekdy vic, ale tak uz to holt chodi... Ale musim rict, ze to tu leti hodne rychle, poradne jsem se nerozkoukala, jeste jsem ani v Hangzhou nenavstivila vsechno, co bych videt chtela, a ono uz je 50 dni pryc... Jsem za tuhle prilezitost moc rada, i kdyz jsem chtela jet na Taiwan, protoze by to bylo jen pul roku... ale Cina je Cina a je tu toho hodne k videni, nejakych 14 dni rozhodne nemuze stacit, i kdyby clovek procestoval vsechna vyznamnejsi mista... Snazim se najit nejake aktivity, protoze uz jsem se tu celkem rozkoukala a zabydlela a sezeni na koleji pro me neni, tak doufam, ze se neco objevi... tim bych si zaplnila volny cas a zahnala chmurne myslenky;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama