52. den (Ne) - Nuda v Nankingu, Luxusní snídaně, Tašky, Bus a Autobus, Motorku ne, děkuji, Home, sweet home (Sladký domov)

21. října 2008 v 13:20 | qlarinka |  Čína
Když kolem druhé hodiny ranní přišli Hanns Hagen a Anni z večírku, dělali celkem bordel, takže mě probudili. Nechtěla jsem se ale s nikým vybavovat takhle po nocích, tak jsem dělala, jako že pořád spím. Když naposled bouchly dveře, byla jsem ráda, že mám klid a že si můžu naposled užít šišaté kanape.


Vzbudila jsem se kolem osmé, ale všude bylo ticho. Snažila jsem se spát co nejdéle, ale moc se mi to nedařilo. Nakonec jsem se rozhodla vylušit lušťovku, nasnídat se a světe div se, pořád nikdo nevstával. Došlo to až tak daleko, že jsem vytáhla znaky a začala opakovat, tak moc jsem se už dlouho nenudila.

Kolem deváté přišla Anni, že mě už nechce nechávat samotnou, tak že si můžeme třeba povídat, ale než jsem stačilo odpovědět, usnula schoulená na malém kanapi.

Po desáté jsme všichni tři vyrazili směr evropská pekárna, abychom si tam dali brunch (čti branč, breakfast + lunch = snídaňooběd). Já sice už po ránu jedla, ale tohle se nedalo odmítnout. Po dlouhé době jsem se rozšoupla - platila jsem 25Y, ale opravdu to stálo za to.

U pokladny nám strčili lístek, na kterém jsme měli zaškrtnout, jaké mňamky si do bagety přejeme. Mohli jsme si vybrat, jestli budeme jíst v kavárně nebo si vezmeme jídlo s sebou, jestli chceme bagetu, velký rohlík nebo ciabattu, jaký dressing (měla jsem hořčici a tatarku), jakou zeleninu (zaškrtla jsem všechnu - rajče, cibuli, salát, okurku), jaký Cola nápoj (Coca Cola, lepší výběr nebyl) a hlavně co dovnitř (vybrala jsem si šunku a sýr, pak tam bylo ještě nějaké maso a saláty).

Byla to dobrota výborná, půla mi zbyla, tak jsem ji pak dojídala v autobuse do Hangzhou. Anni si dala capuccino a pak ještě zákusek a kafe. Teprve podruhé od té doby, co je v Číně. Já si vystačila s bagetou, i tak jsem byla plná k prasknutí. Stálo to za to...

Evropské jídlo mělo na mě ale jeden negativní dopad. Vlastně dva, začalo se mi o něco víc stýskat, ale to by nebylo tak hrozné. Horší bylo, že můj žaludek si už celkem zvykl na místní kuchyni a tak mu evropské jídlo neudělalo moc dobře, takže jsem v neděli musela každou chvíli na záchod, ale i tak ty bagety za to stály!!!

Hanns Hagen se po jídle omluvil, že má doma ještě nějaké povinnosti, ale my s Anni tam zůstaly sedět a užívaly jsem se "Evropy".

Cestou pro batohy jsme se zastavily v obchodě s taškami a kabelkami... Holt má slabost, kdybych je pak aspoň nosila... Zaujala mě taška za asi 150Y, hlavně proto, že na ní bylo napsáno Dolce Gabbana. Když prodavačka viděla, jak se tam rozhlížíme, začala nám snážet nejlepší zboží, abychom si mohly vybrat. Bohužel nejlepší zboží podle jejího vkusu bylo nejhorší pro ten náš, takže jsme nakonec z obchodu skoro utekly.... Holt jiný kraj...

V bytě jsme si už jen vyzvedly batohy, rozloučily se s Hanns Hagenem. Já si naposled skočila do koupelny, abych se v obrovské zrcadlo opět zhrosila, jak moc jsem tady za tu dobu přibrala, jestli nezačnu něco dělat, tak za chvíli budu baculatá jak sněhulák. Pak už jsme se vydaly na zastávku městkého autobusu. Přijel cobydup, tak jsme naskočily a byly rády, že stíháme. Po 20 minutách jízdy se mě Anni zeptala, jestli jsem si jistá, že jedeme správným směrem. Krve by se ve mně nedořezal! Pokud jedeme špatně, nestihneme autobus!!! Ale naštěstí se ukázalo, že nejsme holky pitomý a správně jsme přešly silnici a nastoupily na protější zastávce, než na které jsme ve čtvrtek vystupovaly.

Na nádraží to bylo trochu hektické, protože jsme přišly na poslední chvíli (který inteligent navrhl před budovou nádraží šestiproudovku bez přechodu), ale nakonec se nám podařilo prokličkovat všechny uličky a najít autobus. Seděli jsme krásně vepředu a jako obvykle byly jedinými cizinkami. Autobus byl poloprázdný, tak jsme měly spoustu místa.

Pan řidič nám nejdřív žádný film nepustil a pak pustil, ale bez zvuku. Byly tam sice titulky (i anglické), ale bohužel bílé a hlavní hrdina, kterého kamera velmi často zabírala od prsou nahoru, neustále nosil bílou košili, takže bylo těžké obsahu filmu rozumět.

Po 90 minutách 100 minutového filmu to jeden Číňan nevydržel a řekl si řidiči o zvuk, tak aspoň víme, jak to dopadlo. Film pojednával o životu jednoho učitele, jak učiteloval, ale byl moc moderní, tak ho vyhodili, za kulturní revoluce dělal na prasečí farmě a pak zas učil. A jedna jeho žákyně se stala slavnou zpěvačkou, manželka mu ve stáří umřela na rakovinu a syn mu utekl, protože nebyl chytrý po rodičích a cítil se trapně. No, dojemné to bylo, až mi slza ukápla....

Pak následovala v televizi nějaká taneční soutěž. Bylo to hrozný, fakt hrozný. Skoro bych řekla, že některý dřeva v tanečních byly schopnější... Ne, to bych přeháněla, ale nebylo to moc pěkný no...

V Hangzhou jsme se sháněly po taxíku, protože se nám nechtělo strávit další hodinu v autobuse. Než se nám ale podařilo najít nějaký prázdný, dotírali na nás dva pánové na motorkách, že nás jako odvezou. To tak!!! Ale byly fakt hrozný, nakonec mi Anni poradila, ať jim řeknu něco česky, že je to odradí. A měla pravdu, poslala jsem je pěkně nahlas do.... A hned byli pryč.

Taxík jel jako ďas, takže jsme za chvíli byly "doma". Ano, ano, už je to tady, po 50 dnech konečně začínám používat pro Hangzhou slovo doma. A je to dobře, vždyť tu ještě budu asi 250 dní, to je dlouhá doma na to nemít domov...

Zašli jsme ještě s Manym na polívku, rychle jsem napsala úkoly a SMSkou pozvala Vietnamce, abychom si mohli vzájemně poslechnout, jak zpíváme. Vietnamec se na mě ale vyprdnul a vůbec se neozval. Nakonec jsme ještě začaly prát, takže jsem šla spát až někdy po půlnoci, aspoň že si se mnou Jirka volal.

Zalíbilo se mi naše noční volání - já píšu, abych nebudila Anni a on mluví, protože proč by mi psal, když má mikrofon, je to sranda;)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama