53. den (Po) - Zlatý rozvrh, Lunch Box, Resty, Rozbitý počítač, Sama

22. října 2008 v 7:19 | qlarinka |  Čína
Už nikdy nechci mít v pondělí od 8:00. Současných 10 hodin mi naprosto vyhovuje, i když bych teda ve vlastním rozvrhu potřebovala mít napsáno 9:50, protože neustále chodím pozdě. Gramatika utekla jako nic a já se mohla vydat na oběd. Laura potřebovala něco zařídit a tak jsem se musela do menzy vydat sama. Aspoň jsem si mohla vyzkoušet svůj nový vynález.

Jak už jsem psala dřív, zjistila jsem v Nankingu, že moje tělo se řídí podle pravidla bělošek v Číně, tedy 1 rok v Číně rovná se 10 kilo navrch. Já s tím ale zásadně nesouhlasím, tak jsem se rozhodla proti tomuto přírodnímu zákonu bojovat a stát se výjimkou. Výjimka přeci potrvzuje pravidlo.

To že nepřestanu jíst čokoládu je jasné, protože bez čokolády bych nebyla, takže tudy cesta nepovede. Ale to, že porce v jídelně jsou tak pro 100 kilového žrouta, to se změnit dá. Cestou do menzy jsem si koupila pěknou plastovou krabičku obrovských rozměrů, aby se mi do ní oběd pěkně vešel a vyrazila jsem si vybrat nějakou dobrotu.

Vyhrálo moje oblíbené rizoto na kari a pan kuchař mi naložil plnou (krabičku). Prošla jsem se na kolej, pěkně si přesypala půlku na talířek a zbytek si schovala k večeři. Tímto způsobem se mi podaří hned několik věcí 1) nebudu tolik jíst, protože jídlo nerada vyhazuju, takhle sním všechno, ale rozděleno na dvakrát, 2) nemusím obědvat před 12 a večeřet po 18, najím se prostě podle toho, kdy budu mít hlad, 3) ušetřím, i když teda podle toho, jaká jídla si vybírám, to bude znamenat, že nebudu kupovat skoro nic;)

Má to ovšem také jisté nevýhody. 1) budu jíst sama, ale myslím, že to budu řešit tak, že půlu sním v jídelně a půlku k večeři si odnesu na kolej, 2) musím mít nádobí;)

Převážnou část odpoledne zabralo dopisování blogu, tak si to doufám postupně všechno přelouskáte, dalo mi to docela zabrat, psát takhle zpětně. Abych to nepsala jen tak v tichu, rozhodla jsem se vyzkoušet ségřin zlepšovák, který jsem velmi ocenila. Jedná se o to, že si ve Windows Media Playeru pustíte film (prostě si pustíte film na počítači) a shodíte ho do lišty a pak si tam hodíte jen malinkou obrazovku, která má tak 3 na 3 centimetry. Můžete tak jedním okem sledovat děj filmu, ale přitom máte k dispozici skoro celou obrazovku pro normální práci.

Během psaní blogu jsem tak stihla zkouknout Tajnosti a Sněženky a machry (ty dokonce 2x). Bohužel nemám jiné filmy v češtině a angličtiny mám celkem plné zuby, jak jí používám pořád, takže mi nezbývá nic jiného, než se dívat pořád na stejné filmy dokola.

Odpoledne jsem čekala na Vietnamce, který se na mě ale vykašlal a už ani neodepisuje na SMSky, tak mě pěkně štve. Anni se ptala Dariny, která loni školu reprezentovala, a prý každý účastník dostane 3 dny cestování zadarmo. Anni se přihlásila na nějaký lidový tanec, já budu dělat cokoli, zpívat nebo tancovat, ono to vyjde na stejno, jen se o to musím trochu poprat, protože se asi hlásí víc lidí, než můžou přijmout.

Večer završil Jirka, který mi psal, že se mu rozbil počítač, takže si bude muset koupit nový, aby zvládal školu (nevýhoda studia informatiky je ta, že se bez počítače opravdu neobejdete). Na to bohužel padnou peníze, které si chystal na letenku, takže za mnou nebude moct přijet. Čert aby do toho...

Před spaním jsem se tedy začala celkem nudit, protože si se mnou nikdo nepovídal na ICQ ani na Skypu, holt tak to dopadá, když počítačový závislák ztratí spojení...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama