2. článek speciál - Nevýhody kosmopolitní společnosti

2. listopadu 2008 v 5:34 | qlarinka |  Čína
Nedá mi to, abych na závěr měsíce nenapsala pár speciálních řádků.

Často se mě ptáte, jaké to je v jiné zemi, v Číně a s Číňany... Musím říct, že je to pro mě podobné, jako když jsem z Hradce odešla do Olomouce. Člověku chvíli trvá, než si najde kamarády, než zjistí kdy a kam a s kým, ale za chvíli se to všechno poddá a jste tak nějak doma. Nebo spíš v druhém domově;)


Samozřejmě záleží na tom, jak si vyberete, v Olomouci jsem šťastná, město je krásné a mám tam spoustu kamarádů, nejlepší spolubydlící, jaký si můžu představit, a spoustu koníčků. Tady jsem zas ráda, že jsem si vybrala Hangzhou, prý nejkrásnější čínské město. Zatím jsem byla jen v Nankingu a Šanghaji, takže toho moc na srovnání nemám, ale rozhodně se mi tu hodně moc líbí.

Jací jsou Číňani můžu posoudit jen hodně zprostředkovaně, protože v 99,9% se mezi nimi nepohybuju. Školu máme speciální, koleje taky, v okolí univerzity jsou všichni prodavači zvyklí, že místní cizinci jsou z jazykových kurzů... Ty pravé Číňani tak člověk potkává spíš při cestování a to se pak nestačí divit. Obě strany...

Když se dostanu do míst, kam noha bělocha nevkročila, přijdu si jak zvířátko v ZOO, děti na mě ukazují a maminky zdraví Hallo a vysvětlují dětem, že to je slušné, takhle pozdravit cizince. No, kdyby říkaly ahoj, bylo by mi to milejší...

Jednou z prvních otázek zpravidla je, jestli jsem Američanka, po záporné odpovědi se ptají, jestli teda když ne Američanka, tak Němka. Nevím, kde se tu vzalo po Američanech tolik Němců, ale už se mě takhle ptali spoustakrát...

Českou republiku překvapivě většinou znají. Někdo jen tuší, že je v Evropě, jiní znají Československo, takže vždycky vysvětluju, že mají pravdu, ale teď jsme 2 země, ale pořád jsme velký kamarádi (proč jinak by z mých 5 olomouckých spolubydlících byly 2 Slovenky). Pokud někdo zná naše sportovce nebo spisovatele, jsem naměkko. Tohle se tedy netýká jen Číňanů, ale i ostatních cizinců. Je ale pravda, že většina z nich zná Prahu.

Z neznámých důvodů se mě taky ptají, z jakého jsem města, jako by někdo z nich mohl znát kromě Prahy něco jiného :-D Tak vždycky hodím do placu Hradec a Olomouc a pak si vyslechnu, jak je mrzí, že to neznají. No, já u nich taky nic neznám, takže se nedivím :-D

Nejradši odpovídám na otázku, jestli je čeština těžká. Říkám, že jo, že máme skloňování a časování a jedno těžké písmeno, které nikdo z nich asi nebude moct říct. Správně tušíte, že se jedná o písmenka Ř. Pak jim začnu vyprávět o jménu Řehoř (mimochodem znáte nějakého?? Já jen jednoho románového hrdinu) a rostlině Řeřicha. Oni padají do kolen, zkouší to opakovat a pak, když jim to nejde, to nutí opakovat aspoň mě. Nejlepší je na to Christina, je schopná si říct o Řehoře 10x denně :-D

Ale každý jazyk má něco takového, já zas nejsem schopná rozlišit anglické beg- pokud je to napsáno back, jedná se o záda, pokud bag, jde o tašku, ale výslovnost je pro mě stejná. Oni to samozřejmě slyší, já bohužel ne...

Koukám, že se tady už na stránku rozepisuju o něčem, o čem jsem původně vůbec mluvit nechtěla. Ráda bych vám totiž řekla něco o soužití s tou spoustou cizinců, myslím totiž, že na článek o Číňanech bude lepší počkat, až tu budu ještě o něco dýl. S cizinci je to fajn i nefajn, mnohem víc se projevují rozdíly, které mezi námi jsou. Máme jinou výchovu, historii, jiné hodnoty... Každý si tak trochu žije jinak, podle toho, na co je zvyklý doma. Občas je z toho takový kulturní guláš. Kdybychom měli slavit všechny svátky všech zemí, ze kterých jsme tady, asi bychom slavili skutečně každý den :-D

Problémem spojeným se všemi zahraničními kamarády je to, že se vás dotýkají věci, které byste jinak sotva vnímali. Obvykle mi je jedno, co se děje v těch všech -stánech nebo kam zas vtrhli američtí vojáci, ale když mám Pákistánského spolužáka, dotýká se mě útok na tamní hotel, při kterém tahynul i český velvyslanec tak nějak víc. Když vedle mě na čínských tancích stojí holčina ze Sýrie, vnímám útok Američanů na její zemi mnohem víc, než kdybych byla doma. A tak je to se vším. Pokud tu z dané země nikdo není, minimálně jede z nás tam byl na dovolené, takže pořád je tu nějaké spojení...

V pátek večer, když jsem přemýšlela, jestli vyrazit na Halloweenskou párty nebo ne, zaklepala jsem na Živile, která obvykle nikam nevyráží, jestli neuděláme jen takové kolejové posezení na pokoji. Našla jsem ji se zarudlýma očima a tak nějak úplně mimo... nakonec z ní vypadlo, že v Peru byla veliká bouračka nějakého autobusu a jeden její kamarád byl v tom autobuse a …

Já nikoho v Peru neznám, o bouračce bych ani nevěděla, nic by pro mě neznamenala, ale když jste v kontaktu s někým, kdo tam přišel o kamaráda, hned máte k Peru taky vztah, i když zprostředkovaný... Doufám, že se z toho Živile tak nějak co nejdřív zpamatuje a že ten její kamarád se tam nahoře bude mít dobře...

Abych nekončila článek smrtí, hodí se přihodit i něco veselejšího. Ivana nás poprosila, abychom popřáli jejím sestřičkám, dvojčatům, všechno nejlepší k narozeninám, které včera slavily. Bohužel mi to video nějak blbne, takže se s vámi o něj nemůžu podělit, ale je to skvělý pocit, podílet se na mezinárodním popřávání všeho nejlepšího k narozeninám. Holky jsou původem Srbky, teda narodily se všechny už v Austrálii, ale rodiče jsou Srbové (a maminka rozumí česky), takže jsme jim přály srbsky, anglicky, německy, litevsky, česky, rusky, ukrajinsky, hebrejsky... No bomba prostě, tak se těšte, až budete mít taky narozeniny;)
 


Komentáře

1 Danka Danka | 2. listopadu 2008 v 11:49 | Reagovat

strasne pekny clanok...o tych pocitoch a empatii k ludom,ku krajine...mam z toho zimomriavky:) (dufam ze to budes vediet prelozit:P)

2 qlarinka qlarinka | 2. listopadu 2008 v 12:05 | Reagovat

no, dokazu si predstavit, co to asi znamena, diky za pochvalu;)

3 Maminka Maminka | E-mail | 3. listopadu 2008 v 5:57 | Reagovat

Těším se na Tvé další  speciály. Postřehy, myšlenky, které jsi napsala jsou zajímavé a krásné.

Když jsme u těch narozenin, tak přejikrásné přednarozeninové pondělí. Pro neznalé narodila jsi se 4. 11. v úterý shruba v 9, 30, takže zítra nás vlasně Tebe čeká velké slavení.

4 Jíťa Jíťa | E-mail | 28. listopadu 2008 v 11:29 | Reagovat

A to přání k narozeninám je jen pro příbuzné nebo i známé? Já mám za měsíc (29.12.), tak že bych jej dostala v 10-ti jazycích? :)))

Jo a minule jsi psala, že máš pěkné čínské jméno. Jak to vzniká? To si prostě vymyslíš a pak to používáš?

5 Chica de la Esperanza Chica de la Esperanza | E-mail | Web | 6. listopadu 2009 v 1:43 | Reagovat

Krásný článek! Něco takového jsem tu úplně čekala, protože mě zajímalo, jaké to je, když jsi takhle delší dobu mezi lidmi z velmi různorodých kulturních prostředí.
To s těmi vztahy, i těmi zprostředkovanými, úplně chápu. Též to tak mám.
A přeji vše nejlepší k tvým včerjejším, vlastně už předvčerejším narozeninám.
A když už je to takový mezinárodní článek, popřeju ti i ve španělštině: Feliz cumpleaños!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama