67. den (Po) - Lenoch, Táta - přání, Party v Medůze, Byronova pochvala;)

6. listopadu 2008 v 14:25 | qlarinka |  Čína
Poznámka na okraj, omlouvám se za opožděné psaní, ale dneska jsme psali tu písemku, tak jsem se tomu potřebovala aspoň trochu věnovat, ale teď už k deníku:

Pondělí se neslo v tradičním duchu. Snídaně, škola, oběd... V hlavě mi pořád hučely myšlenky na blížící se narozeniny a nenachystanou party. Respektive na to, jestli vůbec nějaká party bude, protože se to tenhle zkouškový týden moc nehodí.

Cestou ze školy jsem narazila na nějaké červené stánky, které jako by zrovna vyrostly ze země. Kousek od nich byl vyvěšený nový rudý transparent s velkým žlutým nápisem. Visí to tu na každém rohu, takže už to ani nevnímáme, ale tenhle se evidentně týkal nových stánků, tak jsem neodolala. Ukazovala jsem si na znaky prstem, abych žádný nevynechala a i z toho mála, co jsem rozuměla, jsem pochopila, že tu dnes a zítra probíhá festival jídla. Všiml si mě jeden Číňan s kolem, tak se hned zastavil a začal se mě anglicky vyptávat, jestli jsem to pochopila a tak. Já se nedala a odpovídala mu čínsky, až to nakonec vzdal a bavili jsme se v čínštině.

Kdybych se ráda seznamovala na ulici, tak asi budu mít spoustu čínských kamarádů. Já jsem ale podezíravá ke všem, kdo mě na ulici osloví, takže bohužel. Asi se budu muset začít míň bát, protože to byla sranda docela, Číňan mi řekl, kdy se festival koná a ať večer přijdu a tak. Pak se ptal, kde bydlím a kam jdu, tak jsem mu řekla, že nejdřív musím koupit jablka (už jsem těch 17 snědla), tak nakonec nasedl na kolo a odjel. Ale dobrý, aspoň něco;))

Na mailu jsem našla přání od táty, pro jistotu asi o jeden den dřív... (Jo, tati, jestli to čteš, tak jsem snad kromě jednoho mailu odepsala na všechny, ale nevím, proč ti nechodí).

Kromě přání v mailu stálo, že by strašně rád nechal hokeje, protože už je na to bruslení starej, ale že je vždycky na zimáku desátej, takže musí hrát. Táta nechává hokeje už od doby, co jsem se narodila, tedy 22 let (to to letí). Každý rok si ale nakonec najde nějakou výmluvu, proč se tenhle jeho plán musí odložit o další sezónu. Z toho plyne, že jeho stesky neberu vážně, protože kdyby chtěl, tak by toho opravdu nechal. Prostě by na zimák nedorazil a nebo aspoň bez věcí, ale to on ne, to on radši řekne, jak ho přemlouvaj. Známe, známe... No nic, tak ať se ti pěkně hraje;))

Odpoledne jsem se tak pěkně nutila do učení, že jsem stihla přečíst celou jednou stránku v učebnici. Já se fakt překonávám :-D

Na večeři jsem vyrazila s Thomasem na již zmíněný festival jídla. No, bylo tam lidí jak Číňanů a podle toho taky vypadala země. Obvykle je všude spousta odpadků, takže si toho, jak strašný čuňátka Číňani jsou, ani nevšimnete. Bohužel tady nebylo k hnutí i bez uklízečů, takže jsme se na ten svinčík museli dívat. Všude po zemi byly papírky, papíry, špejle, zbytky a kdoví co... Pražský nádraží po srazu bezdomovců je proti tomu čisté jako klícka;))

Ta spousta lidí na mě začala brzo doléhat, takže jsem snědla jen něco málo (a nic moc dobrý to teda nebylo), koukla se na barmanskou soutěž a rychle se omluvila, protože bolehlav s natřískaných prostor není nic moc a na večer jsem měla ještě jiné plány.

Na devátou hodinu jsme totiž byli hromadně pozvaní do Natashinu narozeninovou oslavu. Ukrajinka to udělala ve velkém stylu - na diskotéce. A nejen to, chodí tam tak pravidelně, že už se se všemi zná, takže jí dokonce vytiskli plakáty. Sešlo se nás tam pěkných pár, ale my přišly s holkama včas, tak jsme měly i místo k sezení. Nevýhodou bylo, že přímo před námi byly obložené stoly, takže jsme to měly všechno blízko. Ano, schválně říkám nevýhodou, protože to pak neznáte míru.

Ze začátku byl podnik celkem prázdný, ale oslavenkyně se i tak starala o všechny hosty a neustále kontrolovala, jestli máme co pít a tak;)

O tom, že jsem zas začala pít vodku, už jsem tu psala, takže se není co divit, že mým drinkem večera se stal džus s vodkou... No, ono možná spíš vodka s džusem, s ohledem na poměr, jakým to Natasha míchala;)

Než jsem se nadála, měla jsem v sobě 3 nebo 4 skleničky, takže jsem se náramně bavila;) Já totiž normálně skoro nepiju, ale když už, tak si to užiju :-D Ne, bylo to v pohodě, pamatuju si všechno, tak co;) Došlo mi, že nemůžu nadále sedět na jednom místě, abych za chvíli nebyla pod stolem, tak jsem vytáhla foťák a toli vrchní fotografky jsem plnila znamenitě, aspoň myslím, fotek je spousta. Pokud by vás to zajímalo, tak jsou fotky už online, ale asi to bude spíš album pro účastníky, protože jsou tam hlavně obličeje, takže vám to moc neřekne;))

Na oslavu přišel i Abas, můj africký partner na tradiční čínské tance (dobrá charakteristika, co;)) Nenechal se zahanbit a jako správný partner mě vyzval k tanci, takže jsme uprostřed diskotéky zkoušeli naši zvedačku, to bylo fajn;))

Původně jsem plánovala zůstat jen tak symbolicky, přeci jen se druhý den šlo do školy, ale nakonec se mi to nějak vymklo z plánu a náramně jsem se bavila až do dvou do rána.

Natasha pro nás připravila spoustu vtipných soutěží. Každý si vytáhl číslo z pytlíčku a ona pak z druhého losovala soutěžící. První úkol spočíval v tom, že soutěžící museli nakreslit portrét oslavenkyně. Aby úkol nebyl tak jednoduchý, museli to udělat se zavázanýma očima.

Druhý úkol spočíval v nejrásnějším provedení písně Happy birthday v národním jazyku soutěžících. Australanka Ivana zpívala anglicky, i když její rodiče jsou Srbové a doma se baví srbsky, neukecali jsme jí holt no... Pak zazpíval Many v hebrejštině a nakonec Angela v italštině. Dobrý to bylo.

Na třetí soutěž byl vybrán Pablo a jeden černoch. Vyfasovali čepičky do sprchy a měli předvést co nejvíc sexy pózy. Výsledky si, stejně jako všechny ostatní soutěže, můžete prohlídnou ve fotoalbu;) Ale musím poznamenat, že bez pomoci samotné Natashi, by to pánové pěkně projeli;))

Čtvrtá soutěž byla velmi vtipná. Tři soutěžící vyfasovali po pytlíku bonbónů a v každém kole si museli vložit jednu ňamku do pusy a popřát všechno nejlepší. Soutěž měl vyhrát ten, kdo to bude schopný říct s nejvíce bonbóny v puse. Soutěž se nakonec trochu vymkla z rukou, protože oslavenkyně dostala neskutečný výtlem, Noémi vypadla brzo, ale kluci byli vážně s těma napěchovanýma pusama k pokukání;))

Následovala soutěž v krmení spoluhráče se zavázanýma očima. Chudáci byli od šlehačky zapatlaní až za ušima.

Poslední soutěž ani nebyla tak úplně soutěž, protože šlo o nafukování balónků, aby to tancování stálo za to;))) Jo, vlastně jsme pak měli v párech tancovat s balónkem mezi sebou, skončili jsme s Abasem na stejném místě jako Casper a Anni. Holt jsme taky byly jediné dva soutěžící páry :-D

Ve třičtvrtě na dvanáct oslavenkyně předčasně vyhlásila půlnoc (kdybych pak nešla fotit, tak to ani nevím, protože nemám hodinky) a před všemi mi na pódiu popřála krásné narozeniny. Pak mi všichni zazpívali písničku a bylo to super a bezva a tak;)))

Abas mi popřál a udělal se mnou půlnoční zvedačku, takže nám pak ještě všichni zatleskali. Všimni mě postupně poobjímali a přáli mi a v životě jsem neslyšela všechno nejlepší v tolika jazycích;))))

Bylo to vážně super;))) Nesmím opomenout, že první, kdo mi popřál v pravou čínskou půlnoc byl Casper, takže první přání bylo v dánštině, juhůůů;)))

Pak už se jen tancovalo a tancovalo, lidi pomalu ubívali;))) A spousta lidí mi řekla, že netušili, že umím tancovat, njn, holt mě neznáte, pánové :-D Nejvíckrát to opakoval Byron myslím, sranda veliká....

Kolem druhé hodiny už jsem začala být unavená, Pablo byl na tom podobně, tak mě naložil na svůj skůtr a jeli jsme na kolej. Moje první jízda na skůtru. A nejen v Číně, ale vůbec, protože v Čechách jsem jezdila jen s tátou na motorce. Nikdy jsem skůtr nechtěla, ale fakt to bylo dobrý, takže třeba někdy jednou časem budu taky pirátkou silnic :-D Doufám, že mi to půjde líp než v autě :-D
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama