76. den (St) - Na šestou, Deka a rozinky

14. listopadu 2008 v 16:46 | qlarinka |  Čína
Běhání mi svědčí. Kdyby nic jiného, tak mám po něm dobrou náladu. Protože jsem se rozhodla, že se nechci každý den mračit na své spolužáky, musela jsem jít běhat ráno před vyučováním. Bohužel ve středu se jede od osmi, takže mě věrný kamarád budík začal zdravit už v šílených 6 ráno.


Nechtělo se mi z postele, ale nakonec jsem překonala svůj vnitřní hlas a vystrčila jsem z pod peřiny nejdřív jednu nohu, pak druhou... a za chvíli už jsem si to ve sportovním oblečení vykračovala po ulici. Vrátní trochu koukali, ale což;)

Běhání po ránu bylo zas úplně jiné, než běhání po odpoledních. Nebylo tam tolik lidí, minimálně teda zcela chyběla kategorie čumilů. Zato tam bylo k vidění několik tajči skupin. Jedna, průměrný věk cvičenců tak 65 let, dokonce cvičila stejnou sestavu, jako děláme my. I se stejnou hudbu (řekla jsem vám vůbec, že to cvičíme na hudbu?). Byla jsem zrovna ale kolem běhající, takže jsem se nemohla přidat, tak Třeba příště(to je krom jiného název jedné hudební skupiny, kdybyste nevěděli).

Ve škole jsem se cítila dobře, sice jako by už bylo dávno odpoledne a celý den byl za mnou, ale zato v pohodě.

Na odpoledne jsem měla naplánovaný výlet do Trust martu, ano, opět;)

Jako správná sousedka jsem se zeptala všech okolo, jestli nechtějí něco koupit. Anni chtěla chleba a Casper si to na stopadesátý pokus rozmyslel a že by teda chtěl mléko (ale nějaký extra speciální druh), ovesné vločky a rozinky. No, proč ne;)

V obchoďáku jsem si vybrala růžovo-červenou fleecovou deku. Ještě sice není taková zima, ale zatím ji můžu používat jako přehoz přes postel;)

Taky jsem si koupila takové to velké puzzle pro děti, jak k sobě můžete skládat spoustu různých gumových puzzle kostiček, ve kterých jsou barevné obrázky, které taky můžete skládat (vysvětluje se to špatně, tak snad aspoň tušíte). Po vzoru sousedek jsem ho později použila jako kobereček před postel a pod stůl. Máme totiž na zemi dlaždičky a jsou tak studené, až mi z toho mrznou nohy v bačkorách. Fakt to funguje, skvělá izolace - doporučuju;)

Chleba nebyl problém. Mléko mi dalo trochu zabrat, ale nakonec jsem našla to, které chtěl Casper. Ovesné vločky byly trochu složitější (proboha, proč mají tolik druhů?), ale ještě se to dalo. Kamenem úrazu se však staly rozinky. Pokud si chcete udělat spoustu kamarádů v čínském obchoďáku, zeptejte se, kde mají rozinky. Jo, ale musíte k tomu vědět, jak se rozinky řeknou, což já samozřejmě nevěděla. Vybafla jsem tedy na holčinu, co stála u ochutávky Mentos žvýkaček, kde mají takové to, jako že, no prostě hroznové víno, které ale nemá vodu. Pak jsem ukázala na oříšky a semínka a že je to trochu podobný.

Slečna byla génius a na počtvrté pochopila, že hroznové víno bez vody by měly být nejspíš rozinky. Mezitím už kolem nás ale zas stál hlouček nadšených obdivovatelů, budu to brát asi jako hru na celebritu (stejně jako smlouvání jsem na mamčinu radu začala brát jako táborovou hru, kdo déle vydrží).

Nakonec jsme je společně se zástupem a několika dotázáních u prodavaček našly. Jsme dobré!! Dokonce je měli ve slevě, tak jsem si taky vzala;)) Pokud se v obchoďáku nebudete chtít seznámit a stejně budete chtít rozinky, tak jsou u bonbónů;)

Na koleji jsem pak roznesla nákupy, dostala od Byrona pár horkých kaštanů a rozložila puzzle a deku. Když jsem i napsala úkoly na 2 dny dopředu a třikrát zkontrolovala, jestli se neobjevilo něco nového na mých oblíbených stránkách, nedala se už ta nuda vydržet.

Dopadlo to tak, že jsem se po včerejším tajči úspěchu rozhodla vyzkoušet si sestavu sama. Vydala jsem se k Maovi a pěkně mu cvičila u paty. Pak se tam ale objevil jeden Číňanec a začala chodit kolem sochy dokola. Chodil tak furt a furt a já nebyla schopná vůbec žádného pohybu, tak jsem se nakonec přestěhovala pod stromy o kus dál. Do stínu, aby mě nikdo neviděl, protože se tajčovat pěkně stydím;))

No, můžu říct, že v davu to je fajn, ale takhle sama, abych si na to vzpomněla, to mi teda ještě moc nejde. Obzvlášť ta první půlka se mi strašně míchá, takže jsem ji tak trochu skoro až přeskočila. Druhá půlka je ale lepší, tak aspoň vím, na co se mám zaměřit příští hodinu.

Bylo to docela fajn, ale pořád jsem se bála, že mě někdo pozoruje a směje se, jak mi to nejde, tak jsem dlouho nevydržela...

Večer jsem se ještě čílila kvůli časovému posuny, který dost často znemožňuje i základní komunikaci, ale holt se to změnit nedá, tak si musíme poradit jinak;)) Ale my to zvládnem;))
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama