77. den (Čt) - Polovina, Kolotoč, Posila, Chladno, Na trávníku, Hajaja

14. listopadu 2008 v 17:08 | qlarinka |  Čína
Ráno jsem se vzbudila celá nesvá, ale vyrazila jsem běhat. Měla jsem od deseti, tak stačilo vyhrabat se v půl osmé. Na hřišti se mi ale nějak nedařilo. Po dvou kolečkách už to bylo takové spíš cupitání, nešlo mi ani poskakovat nebo sprinty a podobné kravinky, kterými občas prokládám normální běh, prostě nic. Nakonec jsem to zabalila asi na 2 kilometrech a ani jsem se pořádně neprotáhla.

Na koleji jsem lehce posnídala, protože kdyby nic nejedla, tak bych byla jak mrtvola, to známe. K tomu jsem si pustila počítač a našla tam od přítele poslední zprávu z večera, takovou trochu nazlobenou, že jsem fakt odešla spát. Nejspíš to vůbec nemyslel zle, ale mně bylo, jako kdybychom se pohádali na život a na smrt. Ona ta vzdálenost přeci jen dělá svoje...

Do školy jsem přišla opět pozdě, i když jsem měla spoustu času se připravit a přepravit. Prostě neumím chodit včas, potřebovala bych mít v rozvrhu 7:50, přišla bych 7:55 a byla bych tam včas. Navíc jsem ani neměla dobrou náladu, protože jsem byla zklamaná běháním a smutná z té zprávy.

Celou gramatiku jsem si přišla jak zpomalený film. Učitelka, jako by mluvila nějakou šílenou hatmatilkou, které ani za nic nerozumím, znaky z tabule mazala snad ještě dřív, než je napsala, protože jsem vůbec nebyla schopná je opisovat a tak. Pak se mi taky začala točit a hlava a hop a je tu kolotoč.

Nestává se mi to často, ale když už, tak to stojí za to. Motala jsem se krásně. Podobné pocity mám někdy po běhání, ale to bývá taková euforie. Myslím, že něco podobné musí zažívat feťáci, úplná extáze;) Ale tohle teda moc příjemné nebylo.

Naštěstí jsem se nezkácela a Laura mě dotáhla na oběd. Vybírala jsem si snad hodinu, až jsem se nakonec rozhodla pro rýži a fazolové výhonky. Na kolotoč lepší nejíst těžká jídla a nic speciálního. Jídlo mě posilnilo a hned jsem se cítila o něco líp.

Odpoledne to pak celkem i přešlo. Nejspíš tomu napomohla i ledová třída, jak nazýváme učebnu, kde máme poslech. To se fakt nedá...

Na konverzaci jsme se přesunuli na trávník před knihovnu a celou dobu jsme tam brebetili na téma Co je jinak - aneb cizinec v Číně. Dali jsme dohromady docela slušný seznam věcí, takže se nejspíš v blízké době můžete těšit zas na nějaký speciál;)

Dokonce přišel i jeden Číňan student a přesvědčil učitelku, že si může přisednout a poslouchat. Bylo to docela vtipné. Nakonec nás nechal hádat, ze které je provincie, ale teda na Vnitřní Mongolsko jsme nepřišli;))

Nejlepší ale byla babka, která měla asi 80 igelitek, stářím byla shrbená tak, že skoro dřela nosem
o zem, a kroužila kolem nás jako vosa. Fakt sranda :-)))

Na kolej jsem pak šla s Ivanou, kterou jsem přesvědčila, že musí u nás někoho navštívit. Nechtělo se mi jít samotné. Cestou jsme zkoumaly, která slova jsou stejná v češtině a srbštině. Nebo spíš kterým slovům budeme rozumět. Je to celkem legrace;)))

Další sportovní aktivity jsem se rozhodla vynechat a i nadále se šetřit, abych se nevrátila na kolotoč. Nemám ho totiž ráda (pro ty, kdo stále nepochopili, kolotoč = když se mi motá hlava). Kolotoče se nedostavily, ale poslaly náhradníka. Teda spíš náhradnici - bolest hlavy.

Výborný to bylo. Hlavně když jsem si vzpomněla, že bych se měla naučit na diktát. Nakonec jsem zpatlala úkol, aspoň trochu přejela slovíčka a brzo, velmi brzo zalezla do postele.

Skoro jsem zapomněla, že se zrovna dnes koná česko-slovenská party, kterou zpunktovali kluci. Nejdřív nějaký bufet ve stylu Sněz, co se do tebe vejdea pak diskotéka Vypij, co můžeš. Obě akce fungují na principu Zaplať jednou víc a pak si už jen užívej.

Věřím, že to mohlo být fajn a kluci si to fakt užili, ale já jsem byla tak ráda, že můžu spát, spát, spát a nikam se nehýbat...

Holt jsem byla přetažená no - rodinné dědictví...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama