84. den (Čt) - Je to tu, Miluju klimatizaci, Hodina zpěvu, Zbraně, Smraďoch, Mexiko

22. listopadu 2008 v 3:15 | qlarinka |  Čína
A je to tu!! Definitivně se to přiblížilo a nikdo už to nemůže zvrátit. Dralo se to k nám pomalými krůčky a na poslední chvíli si to šetřilo velký skok! Skoro jako v čínských dějinách, ale tam šlo o kulturu všeobecně, tady jde jen o oblečení..


Ne, nebojte, nechci vám tady dávat přednášku z čínské módy, i když by to za to stálo. Dnešní ráno souvisí s oblečením úplně jinak. Probudila jsem se kolem půl deváté, protože jsem potřebovala dospat náročné nakupovací odpoledne. To co mě čekalo ale vůbec, vůbec nebylo příjemné. Předchozí dny to řádilo jenom venku, ale dnes poprvé se to odvážilo vloupat se to i k nám do pokoje. Bez pozvání i bez zaklepání.

Prostě to přišlo, pěkně se to u nás uvelebilo a čekalo, až se vzbudím. Jen co jsem otevřela oči a vystrčila nohy z pod peřiny, zaútočilo to na mě bez varování...

Ano, tušíte správně. Přišla zima!! To strašlivé období, kdy má člověk problém hnout se jen na pár metrů ze záchytného bodu zvaného postel, protože tam je teplo a měkoučku (a králíček Azurit, když se zadaří). Po návštěvě koupelny jsem ocenila, že se paní zima odstěhovala z našeho pokoje, aspoň něco. Na chodbě bylo totiž skoro mrazivo, ani si nechci připomínat, jak jsem se cítila, když jsem musela na záchod. U nás holek to totiž bezpodmínečně funguje stylem komplet kalhoty dolů, žádný jen tak aby se neřeklo neexistuje...

Po gramatice jsem musela rychle najít Sudána (jehož jméno je ve skutečnosti Sultan, ale Sudán je hezčí), který se rozhodl přidat k našemu tancování. Bohužel mu to nadšení moc dlouho nevydrželo protože jakmile mu učitelka vnutila na vyzkoušení kostým, rychle si celou akci rozmyslel. Srab!!

Na oběd jsem šla s Laurou a jejími kamarády do mezinárodní jídelny. Minimálně nejlbižší měsíc tam ani nepáchnu!! Sedělo nás u stolu 10 a můj lilek s vepřovým masem přinesli teprvé poté, co všichni ostatní dojedli. Zrovna když jsem měla jednou hlad... Docela jsem se držela, ale nakonec jsem svou cholerickou povahu neudržela na uzdě a pěkně jsem vybouchla. Ostatní mě trochu uklidňovali, ale nakonec se přidali a pokřikovali na servírky tady (to je tady při nespokojenosti normální), protože to, že mi jídlo nedonesli do 10 minut fakt normální není!!

Pak si asi chtěli vylepšit reputaci a přinesli mi hodně velkou porci se spoustou masa. Tak aspoň něco, ale stejně mě neudělali radost, to se prostě nedělá. Když to nemají "na skladě", stačí říct a já si dám něco jiného, ne;))

Na poslechu zas nuda, to už je asi klasika;)) Na konverzaci to ale bylo celkem vtipné. Měli jsme vyprávět o tom, co bychom si koupili, kdybychom měli milión Y nebo co bychom dělali, kdybychom měli rok na to dělat cokoli.

Na první otázku jsem odpověděla příběhem o opičákovi Sů, že ho kamarád koupil a nechce ho prodat, ale že kdybych měla hodně peněz, tak že bych si taky koupila opičáka. Na druhou otázku jsem obratně odpověděla v rámci žhavé debaty mezi mou sousedkou a učitelkou. Problém spočíval v tom, že přece když budu mít milión a ne rok, tak to nebude kde utratit. A naopak, když budu mít rok a nebudu mít peníze, tak že toho taky moc nepodniknu.

Obratně jsem využila situace a prohlásila, že pokud bude ona mít peníze a já rok, tak bude stačit, když mi ty peníze dá a bude to vyřešené... No, moc se jít to nelíbilo, no... Škoda...

Pak už ale přišlo to zpívání. Učitelka nám rozdala texty písní, které jsme měli vymyslet za úkol. Můj i Lauřin chyběl. Na její učitelka zapomněla a můj mail ani nedostala. To je divné, ale co, pošlu to znova;))

Každý z přítomných autorů si měl vybrat nějaké parťáky na zpěv. To bylo!! Mě si samozřejmě vybral můj černoch Kemi. Je to jeden z těch, co chodí jen na konverzaci. V neděli nám přišli na maily kontakty na ostatní spolužáky a od té doby mi chlapec nedá pokoj. Pořád mi píše a snaží se mi volat (někdy se pochroumaný telefon hodí). Prý jestli můžeme být kamarádi, že by o to moc stál... Má francouzskou koncovku mailu, tak jsem mu napsala francouzsky a teď si dopisujeme...

Teda hlavně on mně, já moc neodpovídám. Prostě láska jako trám :-D

Bylo nás víc než písniček, takže jsem si nakonec vybrala ještě do trojice Lauru, abych se před afričanem trochu pojistila. Člověk nikdy neví;))

Po dlouhé době nacvičování se Kemi přiznal, že písnička není podle těch, které jsme se učili na hodině, ale podle nějaké naprosto jiné - anglické. To nám tedy opravdu pomohlo, zpívat písničku, u které neznáte ani melodii, ani slova a ani nemáte nikoho, kdo by vám to předzpíval (Kemi zapomněl melodii i text), je to docela problém.

Když pak naše skupinka musila předstoupit před tabuli, dostala jsem takový záchvat smíchu, že jsem neviděla na znaky v textu a celou dobu jsem se jen smála a tekly mi slzy. Ideální pěvecká partnerka. Aspoň víte, že si mě nikdy nemáte vybírat;))

Všechna ostatní pěvecká seskupení byl lepší než mi. Některá víc a některá míň, ale opravdu všechna...

Cestou ze školy jsem potkala Seana a měli jsme zajímavý rozhovor na téma zbraně. Vzhledem k tomu, že tématu ani za mák nerozumím, jednalo se o velmi duchaplnou debatu. Obzvlášť z mojí strany. Tušili jste třeba, že radar se anglicky sice taky píše radar, ale čte se to rrrrrrdrrrrrrrrrr?? Já tedy ne. Bohužel Sean zas nerozuměl mojí české výslovnosti, takže problematika umístění amerického radaru do středu českých luhů a hájů mu zůstávala dlouho utajena...

Na koleji mě čekalo velmi nepříjemné překvapení. A sice rozbil se mi počítač. Jen co jsem ho zapla, začal podivně připáleně smrdět. Vůně oběda přináší sliny, vůně pálícího se plastu naopak spíš nervy a vztek. Veselé...

Obepsala jsem všechny své na-počítače-experty kamarády a výsledek mě víc něž potěšil. Rychle vypni počítač a hledej servis... Rychle jsem na stránkách výrobce zjistila, že nejbložší servis je v Turecku. Ach, to mi je teda hodně platné, že;))

Anni mi dovolila v případě potřeby používat její počítač, ale já vím, že jsem závislák, takže bez vlastního se neobejdu..

V důsledku neradostné situace jsem přijala nabídku vyrazit na večeři do mexické restaurace Panchos. Čtvrteční večer je tam velmi oblíben především dívkami, protože mají mezi 18:00 a 21:30 libovolné množství margarity zdarma.

Dali jsme si opravdu výbornou večeři, super dobrou;)) A s Anni a Živile jsme se činily v margaritách. Spolubydla jich vypila 5, my v těsném závěsu po 4. Miší a Sean pili pivo a museli ho platit... chudáci;))

Když pak skoro v 10 přišel čas platit, zjistili jsme, že to nějak podivně spočítali, takže jsem ve výsledku za tenhle super večer platila jen 15Y, což je doslova neuvěřitelné. Jinak muzika tam byla taky boží, konečně nějaké latinské - taneční rytmy, rozhodně lepší než ten všude přítomný hip hop.

Takže v případě nevyužité čtvrtku doporučuju mexické Panchos, hlavně pro dámy;)))
 


Komentáře

1 Maminka Maminka | E-mail | 22. listopadu 2008 v 8:52 | Reagovat

no konečně námět do plánu..čtvrtek u Tebe a slatinskými  rytmy...díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama