86. den (So) - Lenost, ta mě charakterizuje

23. listopadu 2008 v 7:35 | qlarinka |  Čína
Ráno mě Anni vzbudila, abych se mohla rozloučit s Miším, protože nadešel čas jeho odjezdu směr Vietnam. Vrátnej nás pěkně vyděsil, když Mišímu vracel zálohu za pokoj a při tom bručel něco o falešných penězích, kterých je v Číně všude plno. Po desátém opakování jsme pochopila, že bankovka, kterou nám vrací padělaná není, ale máme si dát pozor na to, abychom si nevzali padělanou někde jinde. A kdyby byly problémy, tak že za ním máme přijít, že nám poradí. No, začalo to vtipně.


Miší nám odjel a já vytáhla v rámci plánu učení sešit s gramatikou ze šuplíku. Dopoledne se vleklo a v době oběda jsem sešit i otevřela :-D

Bohužel jsem se nebyla schopná soustředit víc než 5 minut, takže jsem té přípravě opravdu moc nedala.

Kolem páté jsme vyrazily s Noémi na průzkum univerzity, kde máme test psát. Cesta busem tam byla jedna z nehorších, co jsem zažila. Málem jsem přišla o zuby, ruce, nohy, břicho, vlasy... Něco jako pravidlo čekání na další bus, když je první přecpán k prasknutí neexistuje. Když se tam vešli ti před váma, vejdete se tam taky.

Poté, co jsem strávila celou zastávku s loktem jedné staré babky v břiše a jejím nevoňavým kabátem pod nosem, přešla mě trpělivost a ozval se můj cholerismus. Chudák Noémi, musela mě poslouchat. A jeden Číňan se smál, tak jsem pro jistotu neustále střídala jazyky (čínština, angličtina, francouzština), aby nemohl pochopit všechno.

Nakonec nám spolucestující poradili, kdy máme vystoupit a to teprve začal ten pravý boj. Doufám, že to dítě (klukovi bylo tak 10), který jsem cestou praštila do hlavy, cestu přežilo. Jinak to nešlo promiň kluku. Ale když lidi se hrnou zároveň dovnitř i ven a řidič místo toho, aby v tom udělal pořádek, tak je ještě povzbuzuje, není to pro nenašince lehký.

Venku se lehce rozpršelo, ale já byla ráda, že jsem z pekla venku. Jestli byly vlaky do koncentráků jen z poloviny plné jako tohle, nechápu, že to ty lidi dokázali přežít, už jen za tu cestu by si zasloužili obdiv. Proč je proboha chtěl Hitler zabíjet i poté, co prokázali hrdinství v narvaných vagónech to fakt nechápu, největší hrdinové!!!

Školu i příslušnou budovu jsme našly za chvilku. Trošku horší to bylo se třídou, ale mobil místo baterky nám dobře posloužil:-))

Cesta zpátky už byla v pohodě. Já si mohla sednout a Noémi se houbala na držadlech. Je o hlavu vyšší než většina Číňanů a má novou velmi oranžovou barvu na vlasech, takže by na ní všichni koukali i bez toho houpání, no sranda :-D

Večer pak měla ještě s Japoncema párty, takže jsme ji až hluboko do noci slyšely vyřvávat na chodbě. Není nad kalbu před zkouškou :-D

Já si toho nakonec zas moc nezopakovala, ale aspoň jsem se naučila, kdy nemám jezdit autobusem;))
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama