Šprtka

19. listopadu 2008 v 14:07 | qlarinka |  To se může stát jenom mně
Dodatek k předchozímu článku a k depresi a zároveň takové zamyšlení nad sebou...


Ps: Zde stojí za to poznamenat, že mám problémy se školou. Nejde o to, že bych nezvládala, jsem tak v průměru, aspoň teda doufám, ale to je právě ten problém. 7 let na základce a 6 let na gymplu jsem v podstatě nemusela hnout prstem a byla jsem vždycky v top class (prostě za šprtku, dobré známky, chvála a tak). Na výšce přišel trochu šok, najednou jsem se občas musela učit, ale dalo se to zvládnout a výsledky byly v podstatě stejné (lépe řečeno malinko horší, ale furt fajné) jako předtím. Tady jsem ve třídě na základě jednoho testu. Každý máme za sebou úplně jinou přípravu, jinou výchovu, jiné hodnoty. Jiné výchozí znalosti čínštiny.

Se svými znalostmi najednou nestačím nadupaným Korejkám. V Koreji totiž stejně jako v Číně platí zákon silnějšího, kdo není nejlepší - není. Konkurence je tak veliká, že i největší šprti mají problém uspět. Darwinova teorie tu platí snad víc než u predátorů, kdo nemákne - nemá, kdo neútočí - nejí.

Já ale nikdy nebyla na ležení v knížkách (s naučným obsahem, beletrie jsem zhltla dost a do teď nemůžu odpustit češtinářce, že se jí na mém seznamu přečtené literatury k maturitě nelíbilo všech 7 dílů Káji Maříka - kdo to četl tak ví, že od tak asi 4. dílu to s pohádkou z 1. nemá pranic společného!!!). Ač to spousta lidí nechápala, stačilo mi učivo prolistovat a věděla jsem. Prostě stačilo pochopit a trochu přemýšlet a hned se našla správná (nebo aspoň skoro správná) odpověď. V čínštině to tak ale není. Tedy na KASu (Katedra asijských studií v Olomouci) se s tím žije docela dobře, ale v Číně to nefunguje.

Nedokážu přijít ze školy a do večera nezvednout hlavu od učebnic. Mám ráda svoje aktivity, radši strávím odpoledne běháním, tancováním a na závěr chvilkou taiči. Večer načmárnu úkoly, zavolám na Skypu domů a druhý den se vydám do školy. Prostě takový normální život, jaký jsem měla vždycky předtím.

Jenže se tady místo s chválou od učitelů a dáváním za vzor setkám leda tak se zoufalým oddechováním učitelek, když nevědí, jak mají práci vysvětlit, abych to taky pochopila...

Nejde o to, že bych na to neměla, možná bych ani nemusela zabrat tolik, abych dohnala Korejky, ale mě to prostě nebaví. Jediné, co mě trochu děsí (krom těch HSK, ale to je pro mě, ne pro čínskou univerzitu), jsou testy na konci semestru. Z poslechu a čtení to bude masakr. Na gramatiku se snad zvládnu podívat víc než 1 den a bude taky dobře. Konverzace - hehe - něco snad řeknu, ale není to jako vždycky.

Možná by bylo bývalo lepší, kdybych se dostala jen do 2. třídy. Pěkně bych si toho spoustu zopakovala a příští semestr byla na 3 pořádně připravená. Ale nebylo by to na škodu. Nestojí za to být někde, kde člověk opravdu má potřebu makat? Jenže kde vzít tu motivaci, odkud vzít sílu se přinutit, když lenošit je tak krásné...

I když asi mnoho z vás nebude souhlasit, pořád si nemyslím, že jsem šprtka. Za šprty jsem vždy považovala a považovat budu ty, co od knížky nezvedli nos a nedokázali se kromě učení zabavit něčím jiným. Pokud za šprty považujete ty, kteří jsou rádi vepředu, chválení a svým způsobem obdivovaní ostatními proto, že vědí, tak potom ano, jsem pro vás šprt. Byla jsem, jsem teď a nejspíš i budu...

Je to nezvyk, po tolika letech najednou začít zapadat. Není to špatně, vždyť to je správně, možná to je občas i lepší, než vyčuhovat, ale ono se to po těch letech docela blbě tráví...

Teď jde jenom o to, určit si priority. Stojí mi za to přestat se bavit a poznávat čínskou kulturu jen proto, abych měla tu školní chválu zpátky?? Já myslím, že ne... Nestojí to za to, nejde přece o to, být nejlepší, jde o to být šťastná, ale občas mám prostě pocit, že se to neslučuje, jenže ono jo, jde jen o to si to uvědomit. Znamená to, že se musím naučit mít ráda nevyčuhování a to nemusí být lehké... ale na druhou stranu mi to třeba přinese úlevu. Když to přijmu, zbavím se toho stresu a toho tlaku, co na mě někdo začal házet už jako na malou holkou.

Nebyla jsem to já, kdo si vymyslel, že jednička je dobrá, dvojka ještě ujde a od trojky dolů už je to na propadnutí. Já si to do hlavy nenarvala. Mám svého viníka, ale nebudu to tady řešit. Jen bych si ráda jednou, až budu mít děti, vzpomněla na to, že jim nemám říkat, že škola a jedničky jsou to nejdůležitější ze všeho.

Ono to v dítěti zakoření a vyroste z toho strom brutálního stresu, který člověka sice popohání, ale zároveň drtí. Stresu, který se nedá ničím zahnat, dokud si člověk sám neuvědomí, že to tak nechce, že to tak být nemá a že důležitějších věcí je moc a mnoho. Neříkám, že škola důležitá není, ale jsou věci, kterých bychom si měli hledět víc.

Ale pokácet ten strom je těžké, obzvlášť když jsou kolem lidi, kteří ho pořád zalévají. Aby to člověk dokázal, musí se osamostatnit. Musí se postavit na vlastní nohy, najít sekeru a taky odvahu a... seknout. Jenže ta odvaha se hledá těžko. Není jednoduché se zbavit něčeho, co ve vás klíčí od dětství...

Je těžké zjistit, že někdo taky nemusel mít pravdu, že třeba ta pravea je někde uprostřed, nebo že tam taky žádná být nemusí...

Je to dobře, dobrá životní lekce, ale těžko se to přiznává...

Ps: Nechci tímto článkem nikoho urazit, odsoudit, naštvat nebo cokoli jiného. Jen chci někde vyjádřit, že jsem si zas uvědomila něco nového a že jsem za to ráda. Vždyť přece proto jsme tady, abychom hledali a nacházeli. O bloudění a nepoučení se to přece není;)))
 


Komentáře

1 Maminka Maminka | E-mail | 19. listopadu 2008 v 15:39 | Reagovat

Jsem na Tebe hrdá, Klárko. Kráčíš mílovými kroky. Je spousta dospělých , kteří celý život uhýbají sami před sebou, chrání  se proslovy o tom, že život je těžký, mají plná ústa výmluv, aby si uchránili svůj klid, obhájili svoji  lenost. Jsi  bohatý silný  člověk, osobnost, která učí vlastní rodiče. Děkuju. Mám Tě ráda a hrdě to  každému řeknu, napíšu, prozradím.... Jsi  báječný  člověk. Bůh, láska je s Tebou. Pa.

2 Terka Terka | Web | 19. listopadu 2008 v 18:30 | Reagovat

Dokážu si představit, jak to cítíš. Na ZŠ a gymplu jsem byla úplně to samé( a nikdo mi nechtěl věřit že to samo) na VŠ přišel kapku zádrhel že jsem se musela začít učit. Přesto se mi nepodařilo dosáhnout výsledků jako na předchozích ústavech a dost mě to štvalo ( i naši mě popichovali a tak). No teď se to urovnalo a stejnak patřím do skupinky vyvolených, protože mám všechny zkoušky. Takže jsem tam kde vždycky ( relativně na špici) ale za delší čas. Tak si myslím, že u tebe se to taky poddá.

3 Maminka Maminka | E-mail | 20. listopadu 2008 v 7:49 | Reagovat

Ahoj Klárko, Terko, základní  školu jsem prošla jen tak mimochodem. Na střední  škole jsem  neusilovala o to být na špici, v podstatě jsem bez jakékoli  významější  snahy a úsili  odmaturovala na průměr 1,5 a přitom měla tisíce aktivit. Až  do  konce 4 semestru na strojárně jsem nevnímala, že jsem na vysoké . Pak přišla zkouška z pružnosti pevnosti a to mne nakoplo,  sednout si  a začít  se učit  učit se. Zkouška dopadla velkolepě, ale já  získala mnohem víc, zjistila jsem, že  studium na vysoké není  jen o  známkách, ale  hlavně o tom, že  umím sama za sebe pracovat, bez  tlaku  z venku a taky mne ten obor konečně začal bavit, protože jsme se prokousala z povrchu  trošku  hlouběji. Pravda je, že mi  nikdo  nikdy nepředhazoval, že mám špatné výsledky a snad  jsem tento  nešvar ukočírovala i  u  svých  dcer ( mluvím, teď sama za sebe). Studium na vysoké  škole je náročné  hlavně v tom, že každý student hledá  svoji osobní disciplínu.  Terezko, říkáš, že jsi  ve vyvolených, ba ne, Ty jsi  pracovala na tom, aby jsi  měla všechny zkoušky, pak  jsi klidná, vyrovnaná  a můžeš věnovat  dalšímu, co  tě baví. To  je Tvůj  úspěch a můžeš na něj být  právem hrdá. Někdo  zase dělá rád věci  na poslední  chvíli. Každý  jsme jiný, měli bychom žit  podle svých potřeb bez  ubližování  okolí a svému  okolí ponechat  stejné  svobody jaké  požadujeme my.

Zase Klárko, jedna velká  maminčina hlubokomyslnost. Místo  prenatální medicíny jsem vystudovala strojárnu, důvodů bylo mnoho, proč tomu tak bylo, ale ty roky na kolejích, ve škole mi přinesly nesmírné  bohatství  do života. Stejně se to  děje Tobě, Terezce a dalším.

Krásné odpoledne a já mažu  do práce.

4 Lída Lída | 19. ledna 2014 v 18:37 | Reagovat

Je až naivní, jak si o sobě myslíš :D. Nejsi žádná šprtka, protože šprtky jsou vždy nejlepší ;) a poctivě se učí a není na tom nic špatného , to mají správně dělat všichni. Ty se mezi takové vzdělanější lidi nepovažuj, je to až směšné. Nemáš se vůbec s kým rovnat!!!Místo toho jak tady píšeš, že máš úžasný život, plný pohody, by ses měla začít učit! Když to promrháš těď vrátit to už nepůjde !!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama