na Blog.cz

V půl deváté mě vzbudila doručenka, večer jsem totiž ještě mamce psala, aby to nepřeháněli s výměnou peněz, protože zpátky na eura nebo dolary je možné vyměnit jen polovinu těch vyměněných na čínskou měnu. To znamenalo, že už jsou v Šanghaji. Od té doby jsem čekala, až se mi ozvou, ale pořád nic a nic.

Ten nadpis nezní zrovna moc optimisticky a asi vás zaráží, proč poslední den prázdnin, když jsu do školy až po 20. únoru. zítra už totiž přijede M+M sestava (mamka + Míra) a teprve to všechno začne, cestování po Číně, naše velká výprava a sever. Jenže pro mě je to zároveň taková velká zkouška odvahy. Ani se moc nebojím toho, jak přijmout Hangzhou jako můj nový domov, ale spíš toho, co přijde potom.

No, o moc zajímavější než včera to dneska nebylo. Skutečně jsem přemluvila vrátné, že mamka může spát v posteli Anni a bude to mít zadarmíko ;) A Míra, ten kámoš, si teda bude muset zaplatit, no, ale s tím už nic neudělám ;) Aspoň že něco, ono to s nima zas tak lehký není :-D A když jsem se je snažila přesvědčit, že v pokoji, kde jsou 2 postele, klidně můžou spát 2 lidi rozdílného pohlaví bez toho, aby spolu něco měli, tak jsem taky moc nepochopila. Pro příště budem asi využívat podobnosti psané podoby naších příjmení a budem tvrdit, že je to můj strejda nebo tak něco.

Tak zas jeden velmi nezajímavý den. A celý jsem ho strávila v posteli :-))) Dopsala jsem blogovej deník, naházela na net fotky, rozbrečela se u videí ze ségřina maturáku a relaxovala.

Tak jsem si pohrála s fotečkama a na moje čínsko-novoroční se můžete juknout na

A mi sestřenka poslala kromě videí ze ségřina marutáku i odkaz na fotečky,

tak kdo by se chtěl podívat:

Tak velký den, na který bylo potřeba sebrat hodně odvahy, je konečně tu. Asi před měsícem mi Terezka, spolužačka z gymplu, poslala kontakt na Číňana, se kterým si její mamka píše nejen pracovní maily. Osud tomu chtěl, že Číňan je tady z Hangzhou. Požádala jsem ho o radu, jak nejlépe oslavit čínský nový rok a on mě pozval k nim domů, abych ty oslavila viděla pěkně zevnitř. Dalo by se taková pozvání odmítnout?? Těžko!!

Budík v půl páté ráno byl strašný, už nikdy víc!!! Obzvlášť, když jsem šla spát asi v jednu :-) Naštěstí jsem nemusela vstávat já, ale jenom Anni, tak jsem jí pozorovala z postele, jak zmateně poskakuje po pokoji a balí poslední věci, všechno komentuje a přemýšlí, co jí ještě chybí. Nemohla jsem usnout bez rozloučení, tak jsem tu půl hodinu soustředila veškeré své rozespalé síly na to, aby se mi nezavřely oči. Docela výkon.

V Číně se nic extra nedělo, ale dnešní den se navždy zapíše jako den, kdy měla maturitní ples moje báječná sestřička :-)) A já tam nemohla být :-(( Já teda nevím, jestli jí vadilo, že tam nejsem, protože si ani jednou neposteskla, ale mně to mrzí fakt hodně. To, že jsem nebyla doma na Vánoce nebo na Silvestra mi tak nevadí, jako že jsem propásla ségry maturák :-(( Ale ségra, tak hrozný, aby sis to měla za rok zopakovat, to snad ještě není ;)

I přesto, že jsem šla spát ve 4 ráno, vzbudila jsem se kolem 9. To už je fakt na ránu, zas 5 hodin, normálních 8 hodin už jsem nespala přes týden :-( Znovu jsem si hrála s vlasovým programem (pokusím se vám sem hodit obrázky) a čekala, až se spolubydla vzbudí. Popřála jsem jí a čekala, co si vymyslí za program.

Zase jsem skoro nespala. Nevím, čím to je, ale nedokážu spát víc než takových 6 hodin. Už mě to nebaví. Anni usne dřív než já, ale ráno jsem stejně vzhůru v 7 nebo 8. Chvíli jsem utahaná, pak to překonám a zas jdu spát kdoví kdy a druhý den se to opakuje.

Místo regenerace celého těla po náročném hainanském výletě se rozhodlo regenerovat jen moje trávicí ústrojí. V noci jsem zvracela a ráno lítala na záchod s průjmem. Doufám, že to nebylo z toho výborného řízku, ale pořád ještě z Hainanu. Vysvětlovalo by to i to, že mi bylo tak blbě v letadle. Vzbudila jsem se kolem 7 hodiny a nemohla jsem znovu usnout. Nakonec jsem se rozhodla jít prát. Na výletě nás bylo hodně, pračka je jenom jedna, tak proč to nevyužít a nevyprat hned.

Poslední hainanský budíček byl pro změnu opět o 10 minut dřív, než nám průvodkyně slibovala. Nesnáším povinné ranní vstávání!! Nakonec to ale nebylo zas tak na škodu, protože jsme si aspoň stihly pořádě sbalit a nic nezapomenout. Měla jsem celkem hlad, tak jsem i něco málo snědla k snídani, i když teda výběr veškerý žádný.

Typický čínský budíček v brzkých ranních hodinách už nás ani nepřekvapil. Na další hainanskou snídani se nám nechtělo, ale v pokoji nás překvapila uklízečka, tak jsme radši vyrazily. Překvapivě to bylo dobré, možná díky tomu, že předchozí jídlo stálo za houby, ale i tak ;)

Budíček byl ještě před sedmou hodinou, což bylo obzlášť těžké pro Anni, která strávila půlku noci v koupelně, holt prostě tady nikdy nevíte, jaké jídlo a jak moc vám nesedne. Na snídani jsme se ani neovtěžovaly a na pokoji snědly pár croissantů, co Anni přivezla z Hangzhou. Před autubusem jsem si pak ale koupila karambolu a mango za 7Y dohromady, což mi dost zvedlo náladu :-)

Jak už to při čínském cestování bývá, začali jsme brzkým budíčkem. Snídaně byla v ceně ubytování, ale v jídelně na nás čekaly jen nestkutečné patlaniny, takže jsme se zase otočili, zamířili zpátky do pokojů a posnídali aspoň čaj. K obědu a večeři se obvykle čínské jídlo dá, ale k snídani to tak lehké není. Většinou se tam najde aspoň něco, co se jíst dá, ale bohužel ne vždy.

Cestovací den začal vskutku výtečně, neboť jsem ve spánku shodila z nočního stolku džus. Ten bohužel nebyl v lahvi ale ve skleničce, takže jsem rychle odhazovala všechno, co stálo tekoucímu džusu v cestě. Kromě deky, pracího prášku a nové Anniiny učebnice to byl taky počítač, takže celkem veselé probuzení. Aspoň mě to donutilo konečně vyprat deku a ručníky, takže jsem aspoň udělala něco užitečného.

Jen se hlásím, že za 10 minut mizím na letadlo a pak na takřka tropický ostrov Hainan. Zpátky budu v pondělí, tak se o mně nebojte ;)

Snad se vrátím opálená, vy za mě pozdravujte sníh ;)

Překecala jsem spolubydlu, že se mnou vyrazí na velký nákup do Decathlonu, sportovního obchoďáku. Chci si tam koupit ještě jednou fleecovou mikinu a prý tam mají i normální velikost kalhot ;)

Vstala jsem pro jistotu brzy, abych si zopakovala těch pár papírů s teorií. Trochu jsem to přecenila, protože za půl hodinky už jsem to všechno věděla (aspoň v rámci možností) a neměla jsem pak zbytek dopoledne co dělat.