139. den (St) - První prázdninový den aneb jak nám vlastně nic nevyšlo ;)

15. ledna 2009 v 7:34 | qlarinka |  Čína
Překecala jsem spolubydlu, že se mnou vyrazí na velký nákup do Decathlonu, sportovního obchoďáku. Chci si tam koupit ještě jednou fleecovou mikinu a prý tam mají i normální velikost kalhot ;)


Anni se vzbudila až v 11 (nebo pro ni možná už ;)), takže když jsme se dostaly na zastávku, bylo skoro 12. V tu chvíli volal Thomas, že by asi uvítal doprovod do nemocnice, kam se rozhodl se svým nachlazením zajít. Navíc se k nám odpoledne chystaly její Číňanky, že se společně kouknou na film, takže se nám nakupovací výlet zrušil tak nějak sám od sebe. Koupily jsme nějaké dobroty k tomu filmu a rovno si skočily na oběd. To, že jsme v 11 snídaly a ve 12 měly hlad na oběd vůbec neřešte...

Thomas nakoec na doprovod sehnal někoho jiného, takže Anni nikam nemusela. Číňanky přišly dvě, ale na film se dívat nechtěly. Dobroty taky nejedly, tak co s nima ;)

Poprosila jsem je o pomoc se zabookováním (objednáním) letenky z Pekingu do Hangzhou. Našla jsem si totiž už spojení, ale nevěděla jsem, jak lístky objednat. Kdybych byla bývala tušila, jak dlouho nám to zabere, byla bych si nic takového nevymýšlela.

Nejprve jsme ztroskotaly na tom, že jsem neměla dot peněz na čínské kartě (smůla, všechny jsem vybrala včera). Vymyslela jsem tedy plán, že skočím do banky vyměnit a nechat na účtu. Když už jsem byla oblečená, Číňanky mě zadržely, že možná ani nemám internetové bankovnictví. Volaly asi 20 tisícům lidí a nakonec jsem do té banky šla stejně. Jedna Číňanka mě doprovodila, tak jsme trénovaly čínštinu, bylo to fajn. Už skoro zavíraly, takže jsme ani nečekaly. A že teda můžu platit přes internet.

Na koleji jsme pak zjistily, že platit přes internet sice dá, ale ne tak letenka, kterou jsem chtěla já, protože letecká společnost nemá smlouvu s mojí bankou. Trochu to nechápu, protože mám účet u největší čínské banky.

Dalším krokem bylo to, že objednáme lístky, které bych pak platila až na letišti. To jsem ale nakonec zavrhla, protože by byl docela solidní průšvih, kdyby pak mamka s tím známým, který s ní přijede, nestihli letadlo domů. Ano, konečně jsem prozradila, kdo se za mnou v zimě chystá a s kým se chystám procestovat Čínu ;) Už se těším :-)

Nakonec jsme zjistily, že se dá zaplatit kreditkou, tedy kartou mé české banky. Objednali jsme to, přišla potvrzovací SMS, rozloučily jsme se s Číňankami a s hrůzou zjistily, že mi s tím pomáhaly 4 hodiny. A to jsem pro ně ani neměla nic za odměnu. Jedna odjíždí příští semestr do Německa, ale ta druhá tu bude, tak ji aspoň musím pozvat na večeři nebo tak něco.

Sotva jsme se vrátily na kolej, zvoněl mi telefon. Bohužel mi volali z letiště, že na mojí kartě není dostatek peněz. Opravdu netuším, co je tam za problém, protože by tam peněz mělo být dost. Asi jim nějak nešel transfér koruny - čínský... Přesvědčovala jsem je, že to není možné a ať se jdou vycpat. To jsem ale neuměla říct čínsky, takže jsem je jen ubezpečovala, že peníze tam jsou.

Nakonec mi zavolali, že teda ať sbalím peníze v hotovosti a že mám 30 minut na zaplacení v nějaké pobočce v Hangzhou. Adresu mi nakonec museli poslat SMSkou, protože mail mi nepřišel. A musela jsem je k tomu dost přesvědčovat, pořád nechápali, co se mi na těch 30 minutách nezdá, ale copak můžete tušit, jestli se někam dostanete do 30 minut v 7 miliónovém městě??

Živile měla taky nějaký problém s letenkami, takže vyrazila se mnou. Bylo už půl osmé večer a měly jsme tam být do celé. Taxikář si se mnou povídal, což mě celkem uklidnilo. Asi jsem byla po odpoledni rozmluvená, tak mi to ani nedělalo problémy :-D
Budovu nám ukázal, ale chvíli nám trvalo to najít. Byly tam 4 vchody a samozřejmě to byl až ten poslední někde zezadu budovy. Nakonec jsme to našly a musela jsem tam paní trochu přesvědčovat, že co po ní vlastně chci.

Pak jsem jí dala peníze, ona mně aspoň kopii potvrzenky, snad je to ta správná, protože by mi normálně nedala nic, kdyby jí nepoprosila, a že teda se máme na letiště vypravit s pasama a mělo by to být v pohodě. Tak doufám, že to tak bude... Takže máme letenky a aspoň něco se nám už z výletu rýsuje...

Živile tam nepořídila nic, tak jsem jí aspoň chtěla pozvat na taxík zpátky, když už jela se mnou. Místo toho jsme ale našly autobus, tak jsem jí pak pozvala na večeři.

Anni mě odchytila na chodbě a šly jsme zazpívat Cobusovi všechno nejlepší ka narozeninám. Ona německy a já česky. Čerstvě plnoletý Američan (tedy 21) to totiž tak přehnal s oslavami, že strávil celý den v posteli :-D

Večer jsme pak přemýšlely o tom, jak se budeme mít u moře a odpočívaly po náročném dni ;)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama