143. den (Ne) - Botanická zahrada, Památník Rudé armády, Bouřlivé vlny

21. ledna 2009 v 14:28 | qlarinka |  Čína
Typický čínský budíček v brzkých ranních hodinách už nás ani nepřekvapil. Na další hainanskou snídani se nám nechtělo, ale v pokoji nás překvapila uklízečka, tak jsme radši vyrazily. Překvapivě to bylo dobré, možná díky tomu, že předchozí jídlo stálo za houby, ale i tak ;)


První nedělní zastávka vedla do botanické zahrady, odsoudila jsem prohlídku s průvodcem, protože na lidi se můžu dívat pořád, a vyrazila jsem na soukromý průzkum s Byronem a Mielem. Při nejbližší příležitosti jsem zapadla do bláta, takže jsem si umazala bílý svetr a kraťasy, vypadalo to, jako bych nestihla dojít na záchod... Procházka to byla příjemná, ale pořád nechápu, co je tak úžasného na tropické botanické zahradě v tropickém pásmu. To je asi jako kdybychom v Čechách předváděli jabloně a topoly.

Ze zahrady jsme přejeli k památníku Rudé armády, kromě tanku, letadla a pár soch tam nic nebylo. Vlastně ještě bílé holubice, které měly symbolizovat mír. Číňané je chytře krmili na soše jedné kamenné holubice, takže to posilovalo umělecký dojem. Dalo se tam vyfotit v armádním kroji, ale dobrovolně jsem se této atrakce vzdala.

Oběd byl nejlepší ze všech jídel, co jsme na Hainanu jedli. Mohli si teda ušetřit nabídku kokosu a la teleshopping. Sličně oděná paní nám nabízela jeden kousek za 10Y, vzhledem k tomu, že jsme předchozí večer pořídíli lepší za 5Y, tak jsme jí radši ani nevnímali.

Po obědě jsme nakonec přece jen jeli k moři. Přepravili nás lodí na ostrov a dali nám rozchod. Vzala jsem si s sebou plavky i přes zákaz koupání, vzhledem k tomu, že jsem se do nich převlékala na pláži, byla jsem středem pozornosti. Dokonce i Číňanky se na mě dívaly, nejen Číňani. A na Anni teda taky, převlékala se hned vedle mě. A vedle nás stál vrchní učitel, který nakonec rezignoval a že teda aspoň nemáme chodit od břehu daleko. My zas respektovaly zákaz koupání a převlékly si jen spodek plavek a skákaly jsme ve vlnách při břehu. Dost tam foukalo, takže vlny byly velké a byly jsme celé promáčené i tak. Na cestu zpátky jsem si pak místo mokrého trička ovázala šátek a zas si na mě každý ukazoval. Nedokážu si představit čínskou nudapláž :-D

Na pevnině jsme bohužel zjistili, že se za místní šmejdský záchod platí 1Y, přišlo mi to trochu hloupé vzhledem k tomu, že se stejná cena platí za malý ananas. A ještě ke všemu oloupaný a napíchnutý na tyčce. Záchody byly zas takové ty prasečí chlívky, že jste rádi, že najdete dveře a že kotec vedle vás je prázdný, takže vás odtamtud nikdo nepozoruje při akci. Shrnula jsem to tak, že musíme platit, protože je to už i pro Číňany významná kulturní památka, takovej záchod, kde se splachuje kbelíkem...

Večeře byla taky celkem dobrá, tak jsme měla radost, že učitelky vyslechly mé stížnosti. Zlepšilo se jídlo, na pláži jsme taky byli a i to nakupování se omezilo.

Ubytovali jsme se ve stejném hotelu, jako první a druhý večer ve městě Sanya a večer strávili opět s calimocem na pláži, i když tentokrát v 6 lidech. Museli jsme si přece toho písku a teplo ještě trochu užít :-)
 


Komentáře

1 Terka Terka | Web | 21. ledna 2009 v 19:07 | Reagovat

no tady vidíš, že ozvat se má cenu ( ne že by to tobě dělalo nějaké prolémy), ale stejnak :-)

jinak super, že jste si to tam užili

a s tou zahradou s jabloněma topolama není špatnej nápad...založíme ji a pozvem na ni číňany a v závěru jim budem předvádět český jablka :-) - nebo jabkovici? :-D

2 qlarinka qlarinka | 21. ledna 2009 v 19:24 | Reagovat

to ja se ozvu, kdyz me neco stve, to je fakt, ale kdybys me videla, jak jsem vypadala, kdyz jsem si myslela, ze odchazim z boje porazena...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama