150. den (Ne) - Čínský Silvestr v čínské rodině

27. ledna 2009 v 6:33 | qlarinka |  Čína
Tak velký den, na který bylo potřeba sebrat hodně odvahy, je konečně tu. Asi před měsícem mi Terezka, spolužačka z gymplu, poslala kontakt na Číňana, se kterým si její mamka píše nejen pracovní maily. Osud tomu chtěl, že Číňan je tady z Hangzhou. Požádala jsem ho o radu, jak nejlépe oslavit čínský nový rok a on mě pozval k nim domů, abych ty oslavila viděla pěkně zevnitř. Dalo by se taková pozvání odmítnout?? Těžko!!

Na desátou hodinu jsem si to štrádovala k hlavní školní bráně, v sukýnce, kterou jsme včera tak pracně slaďovali s ostatním oblečením, s batohem na zádech, abych tam mohla přespat, a přesvědčovala jsem se, že to bude fajn. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Pan Cao (čti cchao) mi jen napsal, že se na mě s manželkou, dcerou a synem všichni moc těší. Nevěděla jsem, jestli nepojedeme někam do pororozpadlého domku autobusem, jestli mě třeba neunesou nebo jestli to nebude totální propadák ;) Ale tak nějak jsem se přesvědčila, že to prostě bude fajn a že na to nikdy nezapomenu.

Měla jsem naplánováno, že tam dorazím s 5 minutovým předstihem, protože Číňané si potrpí na dochvilnost, dřív jsem si přijít netroufla, asi bych tam zmrzla ;) Bohužel byl pan Cao rychlejší a volal mi, když jsem byla na cestě. Snad nečekal dlouho. Zahlédla jsem malého sympatického Číňana vystupovat s obrovského černého auta a přešel mě veškerý strach. Otevřel mi dveře k zadnímu sedadlu a nechal mě se posadit vedle své starší sestry a zase za mnou zavřel, to snad ještě nikdy nikdo neudělal, cítila jsem se jak královna. Bylo mi jasné, že o mně bude dobře postaráno :-)

Jeli jsme autem poměrně dlouho, ale aspoň matně jsem pořád tušila, kde že to jsme. Ti dva si povídali čínsky hodně rychle, takže jsem moc nerozuměla, ale pak se mě taky snažili zaplést do hovoru. Docela legrace :-)

Když jsme dojeli ke čtvrti, kde rodina bydlí, zdravil nás hlídač salutováním. Vjeli jsme do komplexu luxusních paneláků, v chodbě "našeho" vchodu stály 2 gauče, konferenční stolek... Prostě luxus!! Dojeli jsme výtahem do 18. patra a já jsem nestačila zírat. Jednoduché, vkusné, krásné, moderní vybavení... Jak z Bydlení je hra :-) První, co jsem viděla ode dveří, byla dětská sedačka, doufala jsem, že tam bude prcek, a moje přání se splnilo.

Seznámila jsem se se zbytkem rodiny - maminkou, 10-ti letou holčičkou a ročním chlapečkem. Přidělili mi pokoj s obrovskou postelí a posadili mě to obýváků. Uvařili mi kapučíno a nechali mě osudu ;) Po druhém kapučínu jsem je poprosila o čaj a oni žádný neměli, to mě ale v čínské rodině vůbec nenapadlo, tak jsem se cítila pěkně blbě. Obzvlášť když tatínek zmizel a vrátil se za půl hodiny s místním zeleným čajem v podpaží...

Pak mě nabídli, že mě vezmou na procházku po okolí. Starší sestra vystřídala maminku v kuchyni a všichni ostatní se mě jali doprovázet. Místo procházky jsme pak asle 3 hodiny jezdili po obchodech a kupovali zapomenuté věci. Mamku by asi švihlo, kdyby tohle měla absolvovat na Štědrý den, který se svými přípravami zhruba vyrovná čínskému novému roku.

Po návratu jsme zbaštili oběd, jehož součástí byli říční krabi :-)

Zapomněla jsem napsat, že v celém bytě byla taková zima, že jsem si přes to krásně sladěné oblečení, ve kterém jsem vypadala jak ve školní uniformě, musela obléknout ještě teplou sportovní mikinu. Aspoň že byla modrá a puntíky na sukni taky (i když mikina světlá a puntíky tmavé), bohužel bych tam ve svetříku zmrzla.

Odpoledne jsem se sestřičkou (holčička mi měla říkat starší ségro, tak já jí budu říkat mladší ségra) hrála na počítači. Byla to docela sranda, hry, které nešly mně, šly jí a obráceně. Kolem páté hodiny jsme vyrazili pouštět rachejtle. Práskalo to pěkně, ale měla jsem radost, že to máme venku za sebou.

Pak už byla večeře. Tentokrát krab mořský (a samozřejmě plný stůl všeho možného). Chutnají oba asi stejně. Zas jsem se úžasně ztrapnila, když mi upadla hůlka. Jen co jsem dostala nový pár, upadla mi druhá. Vzápětí mi jedno krabí klepeto ulétlo pod skříň. Ani ten roční chlapeček nebyl ak nešikovný jako já :-D Naštěstí jsem cizinka, tak mi to odpustili.

Po večeři jsme vyrazily se sestřičkou na střechu a pálily prskavky. Byly jsme tam samy dvě, tak jsme musela zapalovat. Poprvé v životě takové ty čínské vynálezy - prskavku, který vydává zvuky a mění barvy. Ani jedna jsme to nečekala, takže jsme vyskočily, zaječely a pak se tomu celou dobu smály :-D

Poté pro nás přišli sousedi, že jdou pouštět velké rachejtle pře barák, tak jsme šli i tam. Nějaká přehnaná bezpečnost tady nikoho nezajímá, takže děti běhali půl metru od rachejtlí a tak. TO bylo opravdu šílené. Pak strčili sestřičce do ruky dlouhou papírovou trubku, že se nemá čeho bát. Já z ruky nic pouštět nechtěla, to přeci jenom z českých zpráv znám až moc dobře, jak někde zkolabovali čínské výrobky a ruk si cením. Bohužel ale trvalo hrozně dlouho, než začala trubka něco střílet, takže ruka sestřičky polevovala a když to konečně začalo, mířila přímo na auto. Nakonec jsme to teda musely zvládnout ve dvou. O ruce jsme ale nepřišel nikdo, takže dobrý ;)

Pak mě posadili k televizi. Vzhledem k tomu, že bylo všechno v čínštině, bylo to náročné. Koukali jsme na takové ty estrády jako jsou v české televizi na Silvestra. Taneční a pěvecká vystoupení byla celkem v pohodě, ale herecké scénky byly jazykově velmi náročné. Pokud tam jen 2 lidi stáli, mleli a ani se nehli, nechápala jsem nic a lehce usínala.

Takhle jsme tam vydrželi až do půnoci. Já měla rýmu, jenže před Číňanama jsem nemohla smrkat, takže jsem pořád lítala do pokoje nebo na záchod, abych to mohla odbýt tam.

Ve dvanáct jsem nestačila koukat. Obyvák je na šířku přes celý dům, takže jsme točily hlavami zleva doprava, podle toho, kde se zrovna práskalo. Většina ohňostrojů vybuchuje právě na úrovni 18. patra, takže nám to práskalo přímo před okny. Poprvé jsme viděla ohňostroj shora a fakt to stálo za to.

Na obzoru byly vidět další mrakodrapy a nad nimi zářilo celé nebe rudě od ohňostrojů. Nikdy jsem jich neviděla tolik pohromadě. Bylo to úžasné!!!

Asi po půl hodině jsme si zase sedli k televizi. Byla jsem hrozně unavená, ale nevěděla jsem, jestli nebude hloupé, když se seberu a půjdu spát. Nakonec to vyřešil tatínek, který prohlásil, že už je unavený. Odešla jsem hned po něm a jen co jsem zavřela dveře do pokoje, slyšela jsem, jak zbytek rodiny vypnul televizi a vydal se taky do pelechu.

Dobrou noc a šťastný nový rok ve znamení Krávy ;)

Ps: Tak nám to pěkně slavnostně vyšlo, že ten 150. je právě posledním dnem čínského roku Krysy :-)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama