156. den (So) - Čajové plantáže, Číské Prachovské skály a Bouračka

2. února 2009 v 17:25 | qlarinka |  Čína

První české vstávání bylo brzké. Tedy před osmou, ale odpustila jsem jim to, protože bylo opravdu české. Žádné good morning, guten Morgen nebo dobré ráno v čínštině, pěkně česky jsem to měla :-) Posnídali jsme co dům dal (bageta, rajčítka, okurky, sýr) a vypravili se na velký výlet.



První zastávka vedla do prodejny letenek, kam nás doprovodila i Christina, která s námi poletí do Xi´anu. Tam se tedy odpojí za holkama, které jedou už dříve vlakem, ale aby necestovala 20 hodin sama, rozhodla se nakonec pro dražší a rychlejší leteckou variantu s naší společností. Vše jsme zdárně vyřídili, Australanka se odpojila a náš český trojlístek vyrazil na autobus.

Po chvíli hledání se nám podařilo najít zastávku a už jsme se vezli k čajové vesničce. Už na parkovišti stály báby-lákačky, které nás zvaly k sobě domů na čaj. Zdálo se mi to podezřelé, tak jsme radši do vesničky vyrazili na vlastní pěst.

Vzhledem k tomu, že moje znalost čínských znaků je stále omezená a MiMi neumějí nic, tak jsme zahnuli na první možné křižovatce do lesa. Minuly jsme čajové políčko a udělali pár fotek. Jaké bylo naše překvapení, když jsme na kopečku objevili hřbitov. První čínský hřbitov.

Byly tam samé rotundy a betonové bunkry, všechny měly jen stěny, ale žádné střechy, byly zasypány hlínou a bordelem a na většině z nich už rašil bambus, plevel a nebo nějaká tráva. Nebyly nijak velké, spíš jak zmenšeniny nějakých velkých staveb. Všechny "hroby" měly kamenné dveře, na kterých byly vytesány informace o zemřelém. Něco jako naše náhrobní kameny. Zajímavostí bylo, že všechny vedly jedním směrem, ale bohužel nedokážeme říct, kterým.

Poté jsme se vrátili do vesnice a dále odolávali tlaku domácích, kteří se nás snažili pozvat na ochutnávku a prodat nám svůj čaj.

Došli jsme k místu, které se nazývalo 18 čajových stromů, zaplatili jsme vstupné (10Y na každého) a vstoupili do zahrad a kochali se Čínou. Člověk by jen těžko uvěřil tomu, že se nachází uprostřed velkoměsta s 6,5 mil obyvatel. Chtěli jsme se vyfotit před vodopádem, ale ve chvíli, kdy jsem konečně nastavila samospoušť, v něm vypli vodu. Číňani holt ovládají celý svět ;) Chtěli jsme se tam najíst, ale zjistili jsme, že to jde jen v rámci čajového obřadu v hodnotě 500Y, takže jsme radši hlad zahnali.

Aby nám to šlo snáze, rozhodli jsme se projít po čajových plantážích. Ty stoupaly prudce do kopce a my chtě nechtě s nimi. Alespoň jsme objevili cestičku přímo mezi keříky, takže jsme nenamáhali kolena na schodech. Na vrcholu už jsem nevydržela a prohlásila, že má hlad jak vlk.

Odbyly mě tatrankou, která však pro mě byla jak dar od mimozemšťanů. TATRANKA!!! Vychutnávala jsem si ji snad půl hodiny a přišla si úplně jak z té reklamy Energie sbalená na cesty, kdy celá rodinka šlape zvesela do kopce. Za tatranku v Číně s vámi půjdu až na konec světa ;) To by byl koukám docela dobrý slogan do dalšího kola, tak kdyby Opavia chtěla změnit reklamu, prodám ;)

Dolů už to šlo jako po másle a ani jsme neprocházeli bránou, takže při příští návštěvě můžu ušetřit za vstup :-)

Dalo nám docela zabrat, než se nám podařilo najít místo, kde bychom se najedli, protože všude samý čaj (Longjing tea, nebo-li Dračí studna, je jedním ze 7 nejlepších čínských čajů a pěstuje se mi tady po okny) a nikde jídlo. Nakonec jedna paní vytáhla z komory skládací stůl a rozložila nám ho na verandě.

Krásně svítilo sluníčko a ani v mikinách nám nebyla zima. Prostě úžasný poslední leden :-) Jídelníček byl jen v čínštině, což mě ale nezaskočilo. Paní ale nevěřila mých schopnostem a pro jistotu nás zavedla do kuchyně, abychom si jídlo vybrali naživo. Mám ráda qincai, takovou zelenou trávu, vypadá to jako listy od pampelišek, takže jasná volba, dále jsem vybrala lilek a pak nějaké míchaná vajíčka s vepřovými nudličkami. MiMi se oblizovali až za ušima, tak jsem na sebe byla pyšná.

Po menší procházce po okolí jsme se pak rozhodli vypravit dál. Neznalost čínštiny u mých spolucestovatelů mě nutí zkoumat mapu samojediná, takže mé funkce průvodce, překladatele a objednávače jídla byly doplněny ještě o mapohledače. Práce je to poněkud nudná, ale bohužel nutná (Malý princ). Horší je, že je taky poněkud znavující, protože na mapě je jen samý rozsypaný čaj a žádné normální písmeno, takže to zabere trochu času. Zatím jsem ale vždy obstála a cestu jsme našli.

Opět s pomocí autobusu jsme se zas přepravili o kousek dál a chtěli se projít k Tygřímu prameni, což je takové pěkné seskupení soch (aspoň podle fotek, ještě jsem tam nebyla). Cestu jsme ale nenašli. Zato jsme našli venkovní čajovnu se zahradou, která nás nalákala hlavně tím, že tam byly záchody. Mimochodem o ty v Číně není nouze, což velmi oceňujeme obzvlášť jako turisti. Byly to snad nejkrásnější záchody, na kterých jsem kdy byla. Vše bylo dokonale čisté, v kabince byla k dispozici celá polička doplněná několika háčky (tedy nejen háčky samotné), takže jsme si mohly odložit nejen bundy, ale i kabelky (kvůli kabelkám y, protože Míra žádnou neměl, takže se ho informace netýká), což je velmi pohodlné. Později jsme se dozvěděly, že na pánech bylo možné si vybrat mušli, byly tam totiž vypodobněna různá zvířata, např. panda.

Před tímto kulturním zážitkem jsme však v čajovně objevili něco, co bychom tam nidky nehledali, totiž jeskyně. Byli tam vytesaní Buddhové a nebýt jich, přišli bychom si jak v Prachovských skalách. Podivné schůdky vedly i na vyhlídku a mamce se podařilo objevit tajné shodiště, na kterém jsme se sice málem přizabili, protože to hrozně klouzalo, ale na druhou stranu jsme si prošli cestu, na kterou bychom se nikdy nedostali. Byla to nádhera.

Když nás jeskyně omrzely, vydaly jsme se zase dál. Čaj jsme si v čajovně nedali ;) Naše cesta vedla na další čajové políčko. Bohužel jsme zjistili, že tam kromě štěkajících psů není nic. Ani cesta. Takže jsme se zase otočili a vydali se jinam.

Uviděli jsme nádhernou pagodu, ale byla příliš daleko, takže jsme zamířili do lunaparku. Ten nám bohužel zavřeli před nosem. Pokračovali jsme tedy k Zoo, kde se situace opakovala. Aspoň jsem si ale zjistila ceny, což se bude hodit pro další pobyt. Tak tedy vstup do lunaparku je zas 15Y a za atrakce se pak platí od 5 do 25Y. Vstup do Zoo je pak také za 15, což mi přijde skoro zadarmo. Snad tam ta zvířata příliš netrpí. Příští semestr se tam ale rozhodně chystám!

Pokračovali jsme dále podél silnice, až jsme došli k mostu, ze kterého byla vidět pagoda, kde jsem byla na čínský nový rok. Možná jsme i viděli ten panelák, ve kterém jsem ho slavila, ale paneláků tam bylo tolik, že to není jisté. Neplánovaně jsme tam viděli nádherný západ slunce, tak snad se podaří i fotky.

Přešli jsme most, ale už v půlce jsem trochu litovala, protože měl snad 2 kilometry a bylo na něm zima od řeky. Na druhé straně jsme objevili zastávku a čekali na autobus, který by nás dovezl zpátky přímo ke koleji.

Přímo před našima očima došlo k něčemu, co jsem viděla poprvé. A to nejen v Číně. Poprvé jsem totiž viděla na vlastní oči bouračku (když nepočítám to, jak jsem najela do zdi). Jedna babka se motala v silnici, první auto zabrzdilo a druhé ne. Smůla no. Všichni hned vystoupili, prohlédli si auta, zavolali (asi policisty, koho jiného ;)) a čekali. Babka-motačka se tam motala dál, střídavě mezi osádkou havarovaných aut a mezi auty na silnici.

Poté už přijel autobus, takže nevíme, jak to dopadlo, ale snad dobře ;)

Na koleji jsme se jen rychle převlékli, nabrali Christinu a vyrazili na večeři. Grandma´s Kitchen, samozřejmě ;) Začínám mých praxi s objednáváním jídel, takže jsem se chopila jídelního lístku. Jako obvykle dýně, ta už nemůže chybět, dále pak vepřové ve sladkokyselé omáčce, lotos v karamelu, krevety (mamka je jedla poprvé) a takové zelené cosi, co je moc dobré, ale nevím, co to je ;) Tentokrát jsme se až za ušima oblizovali všichni, takže jsem na sebe byla ještě hrdější než po obědě :-D

Christina se vrátila na kolej a my vyrazili do obchoďáku koupit něco na snídani. To se nám podařilo celkem rychle a já přihodila nějaké ovoce, které v ČR nemáme, aby návštěvíci okusili i něco neznámého. V kombinaci s vínem, které jsme také koupili, to vytvořilo velice příjemný večer, který se krásně protáhl a završil namáhavý výletní den.

Navíc jsem neodolala a rozbalila cédéčko, které mi poslala ségra, takže jsme se všichni povinně dívali na její maturitní video. Strašně jsem se u toho nasmála. Jedna ségřina spolužačka si půjčila moje maturitní šaty, tak jsem měla radost, jak pěkně jsem si je vymyslela, protože vypadaly fakt úžasě. Taeční vystoupení bylo úžasné, ale nejlepší ze všeho bylo šerpování. Chodili jeden za druhým, dostali šerpu, kytku, potlesk a šel další. Když ale došlo na ségru, strhla se hotová bouře. Vzduchem létaly konfety, peníze, flitry... no prostě na co si jen vzpomenete. Navíc tam ségra pajdala s tou sádrou celý večer, takže jí teď zná na škole už opravdu každý. Psala mi na ICQ, že je ještě po týdnu školní hvězdou ;)

Krásné to bylo ;) Celý den byl krásný ;)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama