164. den (Ne) - Zakázané město, aneb na návštěvě u čínských císařů doma

17. února 2009 v 7:59 | qlarinka |  Čína
Ráno mi MiMi vyprávěli, jak večer vůbec nebyli večeřet, ale nakupovat. Místo dobrého jídla tak koupili čínské obrazy. Mamka ukořistila nějaký bambus, který jí prý bude zdobit ložnici, což pro mě znamená, že v létě přijedu z jedné Číny do Číny druhé ;) Totiž že to doma bude vypadat možná ještě čínštěji, než jak to vypadá tady ;)


Bohužel utratili na nákupech všechny penízky, takže jsme hned po ránu museli vyrazit do banky. To se ukázalo jako problém, protože nám sice dali na hostelu mapku, jak se k nejbližší bance dostat, ale byla nám houby platná, protože jsem to podle ní nenašli. Nakonec jsme chodili po okolí nejméně hodinu, než jsme konečně objevili maličkou cedulku s nápisem Bank of China. Peníze byly rozměněny za chvilku. Pán se přepážkou se mě čínsky zeptal, jestli může být kurz XYZ za 100 Euro, tak jsem mu řekla, že to asi nezvýším, ani kdybych chtěla, tak že líbí. Ti Číňané mají občas opravdu vtipné dotazy. Vyhovuje Vám kurz? :-D

Poté už jsme vyrazili k Zakázanému městu. Potěšilo mě snížené vstupné pro studenty a nepotěšili zástupy rádoby průvodců a zástupců cestovních kanceláří, kteří se na nás lepili na každém kroku a opakovaně nám nabízeli své služby.

U stánku s audioprůvodci (taková krabička, která vám ve vámi vybraném jazyce do ucha našeptává, co vlastně zrovna vidíte) mě pobavilo, že tam bylo napsáno třeba slovenčina, polski, ale taky czech. Tedy to, že pro Slováky a Poláky napsali název jazyka v jejich řeči a pro nás v angličtině. To jsem vážně nepobrala ;)

Zakázané město bylo krásné, ale trochu mě zklamalo. Je to stejné jako s Karlštejnem, kde jsem prozatím nebyla. Na obrázcích a ve filmech vypadají tyto stavby nádherně, honosně a pokud jste am nebyli, máte před sebou stále takové to Jednou se tam podívám. Teď jsem stála uprostřed čínského císařského paláce, koukala na všechny budovy kolem a uchvácená jsem nebyla. Asi je prostě lepší nějaká místa navštěvovat jen ve snách. Rozhodně tedy nelituju toho, že jsem tam šla. Jistě by mě mrzelo, kdybych tam nebyla, jen jsem byla překvapená svou reakcí, že to nebylo takové, jaké jsem čekala. Všude se strkala spousta lidí a stavby měly stejně zvednuté špičky střech, jako spousta pagod po celé Číně, jen jich tam bylo hodně pohromadě. Možná si řeknete, že jsem barbar, ale tohle je, jak jsem to vnímala já.

Zajímavé bylo, že po celém areálu byly rozmístěné obrovské kovové nádoby, ve kterých prý bývala voda na hašení případných požárů. Zřejmě tam hořelo často. Prošli jme několik nádvoří a nahlíželi do různých pavilónů a prohlíželi si výstavy. Viděli jsme oděvy vojáků, trůny císařů pro různé příležitosti a císařskou ložnici (i když bohužel přes sklo) i císařské sbírky. Byla to docela příjemná procházka.

Kolem 4 hodiny jsme dostali hlad, protože jsme od snídaně nic nejedli. Vyrazili jsme tedy z paláce. Na Tian´an menu se právě schylovalo ke střídání stráží, tak jsme se rozhodli chvíli počkat. Míra si vytáhl foťák a zrovna ve chvíli, kdy vojáci vypochodovali z podchodu, se k němu přitulila Číňanka, že chce fotku. Nebylo možné ji odmítnout, takže náš vrchní fotograf si ani neškrtl. Já jsem ale nelenila a mám vojáčky vyfocené, tak se na ně můžete podívat na fotkách ;)

Po vystřídání stráží jsme se už vydali na jídlo. Vybrali jsme si opět jednu z restaurací v hutonzích, i když pro tentokrát ne muslimskou ;) Paní nám poradila kung-pao, ale bylo mnohem pálivější, než jaké nám dělají v jídelně a hlavně se moc nehodilo k dalšímu výběru, ale vyplatilo se ho vyzkoušet :-) Dále jsme si dali výborný smažený lilek a nějaké skopové (během našeho dalšího pobytu v Pekingu jsme tam zavítali ještě dvakrát).

Cestou na hostel jsme koupili ovoce a plánovali, co budeme dělat po malé odpočívací pauze. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se už nikam nevypravili. Místo toho jsme si udělali filmový večer a před spaním zvládli filmy Spláchnutej (kreslený o myšákovi žijím u lidí, který pozná myši žijící ve stokách pod Londýnem, zamiluje se do jedné tamní myši a nakonec se tam přestěhuje), Já, legenda (o lékaři, který se snaží najít lék na virus, který zničil již téměř celé lidstvo, bylo to hororové, tak jsem se strašně bála, hrdina nakonec umřel, ale našel protilátku, takže zachránil planetu) a nakonec Mandolána kapitána Corelliho (o lásce řecké dívky k italskému vojákovi za druhé světové války), to taky dobře dopadlo a mamka u toho usnula, takže asi tak ;)
 


Komentáře

1 Maja Maja | Web | 17. února 2009 v 8:09 | Reagovat

Ahojky, chtěla jsem sem tě poprosit za soutěžící v SONC o nějaký hlasky, je to dost nerozhodny dekuji odkazek je tady http://andelskestranecky.blog.cz/0902/6-kolo-sonc

Omlouvám se za reklamku,ale je to spis probicka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama