167. den (St) - Lamaistický chrám

17. února 2009 v 15:34 | qlarinka |  Čína
Poslední celý den v hlavním čínském městě jsme chtěli strávit v okolí hostelu. Nejdřív kouknout na rozhlednu a pak vyrazit na nákupy suvenýrů, abyste, až se MiMi, vrátí domů, nepřišli zkrátka.


Cestou k rozhledně, o které nám jeden Číňan prozradil, že se dovnitř na vyhlídku dopoledne dostaneme zadarmo, nás postupně zastavilo asi 10 malých pionýrů. Běhali po náměstí ve školních uniformách (šusťákových soupravách), s červenými šátky kolem krků a bločky a tužkami v rukách. Dostali za úkol ve vymezeném čase získat podpisy co nejvíce cizinců, tak jsme se podepisovali jako diví :-)

U vchodu do pagody nám bohužel řekli, že je tam vstup sice zdarma, ale jen pro omezený počet lidí a že na únor jsou už všechny vstupenky rozebrané. To je pech, ale nenaděláš nic ;)

Mamka rozhodla, že se místo rozhledny vypravíme na Lama Temple, ted y do lamaistického chrámu. Upozornila jsem MiMi, že s sebou nemáme ani mapu ani průvodce, tak aby se pak nedivili, když něco nebudeme moci najít, že to přeci jen není tak lehké, cokoli najít. Kolikrát jsem se ztratila i v Praze, kde se mluví česky. V Pekingu je čínština a navíc je město mnohokrát větší. MiMi se shodli, že mapu neoptřebujeme (na co by ji taky potřebovali, když jsem vždycky všechno hledala já) a mohli jsme vyrazit.

Metro zastavuje přímo u chrámu, takže nebyl problém budovu najít. Zaplatili jsme vstupné a zamířili dovnitř. Moc se mi tam líbilo. Už jsem navštívila několik různých chrámů, buddhistický, taoistický i kofuciánský. Byla jsem i v čínském kostele, ale tady se mi líbilo nejvíc. Lamaismus je tibetský buddhismus, takže v chrámech byly k vidění díla tibetských mistrů. Nedá se to ani popsat, byla to prostě nádhera ;) Jediné, co se mi moc nelíbilo, byl ponurý chrám na samém konci komplexu. Vše tam bylo jakoby zelené a černé a prostě... temné. Odtud jsem utekla, ale jinak jsem si užívala. A když jsem se dostatečně naprohlížela, hřála jsem se na sluníčku, které krásně svítilo.

Z chrámu jsme zamířilo do obchoďáku, kde si mamka chtěla koupit hrnec na vaření rýže. Ptali jsme se mnoha lidí (teda já se ptala) a kdovíjak bloudili snad 2 hodiny, ale neuspěli jsme. Supermarket byl prostě v mnohamiliónovém městě k nenalezení. Nakonec jsme to vzdali (MiMi to vzdali, já už jsem proti čínskému posílání (je to za rohem, nebojte) už celkem odolná, takže chodím, dokud nenajdu). Naobědvali jsme se v cukrárně, nechali se poslat na metro a přesunuli se zpátky k hostelu.

Konečně jsme se vypravili na nákupy suvenýrů a vrátili se s plnými taškami. Tedy spíš s plným kufrem, který byl součástí nákupu (Mírovi se totiž rozbil ten, se kterým přijel, rozbil).

Na večeři jsme si naplánovali pekingskou specialitu neboli pekingskou kachnu, která je stejně vyhlášená, jako čínská zeď. Kdo ji nejedl, jako by nebyl ;) Vydali jsme se k restauraci přímo naproti hostelu, vyřvával před ní takový chlapík velmi hlasitě něco ve stylu Pekinský kachna, staropekingská restaurace, kdo nepřijde prohloupí, tak o hodně přijde ;) Míra pořád tvrdil, že to musí být Japonec, že Číňani takhle neřvou, ale později mi pán sám sdělil, že je skutečně Číňan.

Objednali jsme si větší kachnu (na výběr byla větší a menší). Na obrázku byla celá (tedy bez hlavy) ale přinesli nám pak jenom vykostěné maso. A bohužel i hodně kůže, ale i tak to bylo dobré ;) Česká kachna se zelím a knedlíkama, jakou dělá mamka při slavnostních příležitostech (Klárky odjezd z Číny, Klárky příjezd z Číny apod. ;))

Po jídle jsem MiMi přesvědčila ke zdravotní procházce. Prošli jsme se naší ulicí a nestačili se divit, co tam všechno je, na tuhle stranu jsme totiž nikdy nešli. Objevili jsme několik krámků s čínskými masážemi, obchůdek s buddhistickými náramky a hudbou a krejčovství, před kterým byly vystavené krásné hedvábné šaty a ještě hezčí sáčko, to bylo fakt úžasné. Neodolala jsem a zeptala se na cenu, prý 400Y za kus, což je na oblečení ušité na míru luxusní cena. V Hangzhou by se to mohlo sehnat ještě levněji, tak už se těším, až si nechám udělat čínské šatičky a tak :-)

Pak už jsem se jen stihla pohádat s paní od ovoce, která si vymýšlela směšně vysoké částky za ovoce, koupit ovoce jinde a mazat na film a do pelechu. Hangzhou se blíží, za chvíli jsem doma, protože být v Hangzhou už je pro mě jako být doma ;)
 


Komentáře

1 Maminka Maminka | E-mail | 17. února 2009 v 23:22 | Reagovat

tak Ty si přeješ kachýnku při příjezdu ???

2 qlarinka qlarinka | 18. února 2009 v 3:42 | Reagovat

no, ja se zcela uprimne obavam, ze budu nejakou tu dobu jist doma ryzi, aby to zaludek zvladl :-D jeste uvidime ;) jinak jste ani nenapsali, ze uz jste doma, tak mam radost, ze jste dojeli ;)

3 Maminka Maminka | E-mail | 18. února 2009 v 6:14 | Reagovat

Psala jsem průběžně Lucii s prosbou, aby informovala všechny potřebné, nebruč

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama