170. den (So) - Valentýnská nakupovací mánie

18. února 2009 v 6:33 | qlarinka |  Čína

Ráno jsem se vzbudila ještě před budíkem a ne a ne usnout, tak jsem vytáhla cestovní deník a dopisovala, aby se mi po návratu lépe psal blog. Přeci jen si nemůžu pamatovat všechno ;) Když jsem to dokončila, vytáhla jsem dopisní papíry a konečně aspoň rozepsala dopis pro Jirku, vzhledem k tomu, že mi on napsal už asi 10 dopisů a já jemu dopis žádnej, i když nějaké pohledy, tak bych se měla ohánět :-D


Tak jsem se zapsala, že jsem samozřejmě nekoukala na čas a pak nestíhala domluvený sraz. Nakonec jsem došla k MiMi do pokoje zrovna ve chvíli, kdy ho oni opouštěli. Neměli jsme žádné zásoby jídla, tak jsme se stavili v potravinách cestou. Neodolala jsem sendviči a už ani nevnímala, že je chleba sladký. Člověk si snad zvykne na všechno :-D

MiMi se vydali na Bund, tedy na procházku podél řeky. Já už jsem tam ale byla a chtěla jsem si koupit mikinu, tak jsem vyrazila na druhý konec Šanghaje sama. Miluju metro, člověk je strašně daleko za malou chvilku. Netrvalo dlouho a vstupovala jsem do Decathlonu. Chtěla jsem si koupit stejnou mikinu, jako už mám bledě modrou, ale v tmavší barvě, abych měla nějakou pořádnou na tábor. Zbyla jim sice ideální tmavě hnědá, ale jen v neideální velikosti XS. Nakonec jsem ale objevila skoro stejnou jen rozepínací, takže super. V rámci prohlížení zimních bund (bohužel bederní pás měla jen jedna a byla celkem drahá) jsem narazila na výprodej plavek, tak jsem si jich koupila 1,5. Tedy 1 celé a od dalších jenom spodek, protože vršek neměli. Ne, že bych někde plánovala chodit bez vršku, ale nějaký černý už k tomu vždycky kdekoli seženu, takže super a za dobrou cenu :-)

Pokud chcete v Číně potkat cizince, vypravte se do prodejny sportovních potřeb. Narážela jsem na samé bělochy a většina Číňanů byla součástí personálu. Celkem nezvyk :-D

Mamka mi napsala, kam mám jet, abych je našla, ale já už byla bohužel v metru. Celou dobu jsem se bála, že mám nepřestupní lístek, ale nakonec jsem bez problémů vystoupila, takže zbytečný strach. Na zastávce jsem si jako správný táborník zorientovala mapu o 180° špatně, takže jsem vyrazila přesně na druhou stranu, než se po mně chtělo. Klasika :-D Ještě že jsem jen externím členem oddílu, jinak by mě asi museli vyloučit, protože mapa nade mnou vždycky vyzraje.

Na druhou stranu mě ale nasměrovala tam, kde na mě čekalo více zábavy, takže těžko říct, jestli to vlastně nebylo od ní úmyslné :-D

Narazila jsem na céáčko (C&A), které jsem v Číně zatím nikde neviděla. A zrovna měli slevy. Tyhle obchody, které mají pobočky i v Evropě mají vždycky dostatečně velké oblečení i pro neasiaty, takže jsem doufala, že tam něco objevím. Nakonec jsem si koupila bílé kalhoty (první bílé kalhoty v mém životě, a velikost L, ale měla jsem si koupit M, protože mi padají, holt po půl roce v čínských velikostech jsem byla nadšená, že nepotřebuju XXL a tak mě ani nenapadlo, že by M mohlo stačit :-D ) a halenku. A mamce napsala, že spěchám za nimi, ale že se plánuji vrátit.

Nakonec jsem přišla na to, že jdu na úplně druhou stranu. Stane se. Tak jsem se otočila a spěchala zase zpátky. Šťastně jsme se našli, já jsem byla jemně označena za blbce a mohli jsme jít na oběd. Jako by se jim nikdy nestalo, že se ztratili... Vybrali jsme si japonskou restauraci, tak jsem si s mamkou užívaly sushi a Míra salát, protože mu syrové ryby nejedou.

Po jídle jsme se vrátili do C&A, nemám ráda, když na mě někde čeká dvacet tisíc lidí a tváří se znuděně, tak jsem je poslala pryč a zkoušela sama. Nakonec jsem si vybrala ještě další dvoje kalhoty, tak teď už bych neměla mít problém, že nemám v čem chodit. Oboje kalhoty jsou v základu šedé doplněné kárem (čtverečkované), jedny mají šráky (kšandy) a druhé zajímavě řešený pásek, tak teď k tomu zas budu muset dokoupit něco nahoru a budu mít celý nový šatník :-D

Vzápětí jsem objevila v sousedním obchodě úžasné tričko, ale bohužel už jsem u sebe neměla dost penízků, tak snad příště ;) Nezbylo mi, než se vrátit na hostel, kam mezitím pěšky došli i MiMi.

Na večer jsme se s mamkou vypravily opět na Nankingskou třídu a strávily několik hodin prohrabáváním šátků. Nakonec jsme ale žádný nevybraly. Míra si vyrazil na své vlastní nákupy. Nakonec jsme se opět sešli v kavárně. Já si po předchozí zkušenosti radši odběhla na evropskou bagetu, která mi ale moc nechutnala. Měla jsem celou dobu tendence jíst něco méně čínského, ale většinou mi to moc nechutnalo, tak se v Hangzhou asi vrátím ke své obyklé stravě :-D (rýže s rýží)
Později na pokoji jsem si asi 2 hodiny povídala s Číňankou a Němcem. Přibyl nám další spolubydlící, asi Američan, ale moc s námi nemluvil :-D Bylo to fajn a dobrou noc jsme si popřáli až někdy kolem půlnoci.


Ještě bych se měla zmínit o tom, jak v Číně vypadají oslavy svatého Valentýna. Stejně jako Vánoce je to svátek, který se sem dostal z Ameriky, takže i kdyby se srdíčka dávala jen v Americe a všude jinde třeba hvezdičky, v Číně budou také srdíčka, protože Ameriku berou jako největší vzor.

Během celého dne byly po městě k vidění zamilované dvojice. Dívky dostávaly plyšáky všech rozměrů a obrovské kytice z růží nebo lilií. Každá květina byla obalena v papíře a celý pugét pak také, takže to byla taková spousta papíru a sem tam květ, často nastříkaný třpytivým sprejem. Objevili jsme i několik kytic vytvořených z plyšových medvídků, prostě kytice, kde místo květin byli k tyčkám přivázaní plyšoví medvídci. Ale ty papíry tam zůstaly, takže kýč jak má vypadat :-D

Výhodou byly všeobecné valentýnské slevy o 50% :-D TRADÁÁÁÁÁ ;)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama