171. den (Ne) - Katolická mše a Vědecko-technické muzeum

18. února 2009 v 8:50 | qlarinka |  Čína
Na nedělní ráno se naplánovalo brzké vstávání a návštěva katolického kostela. Mohla jsem si vybrat, jestli se akce zúčastním nebo ne, ale když už jsem do Šanghaje přijela a utrhla se na jeden den, bylo mi hloupé s nimi opět nejít. Vstala jsem a byla připravená právě včas.

Rozhodli jsme se koupit si snídani cestou. Během celé naší dlouhé výpravy jsme nejedli moc zdravě, tak jsem už potřebovala změnu a rozhodla si koupit banán. MiMi si kupovali něco v potravinách, tak jsem si koupila vodu. Bohužel se mi zazdálo, že prodejna ovoce, kam jsem měla zavřeno, je ještě zavřená, tak jsem rychle prohodila, že jsem hned zpátky a odběhla do té, co jsme před chvilkou minuli. Za minutu jsem byla zpátky, ale MiMi na mě nepočkali a vykročili na metro. To mě naštvalo. Kdybych se tam zdržovala kdoví jak dlouho, ale ne.

Šla jsem tedy pořád s odstupem a když se došlo na křižovatku, zase jsem zahla špatně. Klasika! Aspoň jsem se podívala na 3 babky, jak tancují uprostřed Nankingské třídy ča-ču na hudbu s kazeťáku. Vypadalo to tam úplně jinak než v noci. Mamka si to nemohla v noci za plného osvětlení vynachválit (jako by nikdy nebyla v centru žádného města), ale mně se tam víc líbilo ve dne. Nevypadalo to tak...americky...

Napsala jsem mamce SMSku, že to najdu sama a courala se na metro. Tam mě jeden stařeček poprosil o pomoc, abych ho dostala z metra, protože ho turnikety nechtěli pustit. Byl chudák celý pomatený, tak jsem ho pak poslala k obsluze, snad mu pomohli. Asi proto jsem se měla zpozdit, Číňané v metru pořád někam spěchají a neporadili by mu.

Největší problém byl najít příslušnou zastávku, protože jsem neměla ani mapu ani poznámku o tom, jak se to tam má jmenovat. Měla jsem chuť se na celý výlet vykašlat a vrátit se do postele, ale když už zítra letí domů, tak to ještě jeden den přežiju. Snad... Nakonec se to nějak vyřešilo a už jsem si to pelášila do vagónu. Kolem cílové zastávky jsem pak ještě bloudila asi 30 minut, takže jsem přišla pozdě.

Našla jsem si místo v poslední lavici a k oltáři jsem ani neviděla, protože přímo přede mnou byl sloup. To má ale někdo štěstí ;) Mše byla v čínštině a ani tam neběhaly titulky, takže jsem rozuměla jen to, že je to o nemocných. Později jsem byla opravena, že o malomocných. Vzadní části kostela byla uvolněná atmosféra a všude kolem běhaly děti a sem tam vykřikovaly Mami, mami!! Docela legrace. Když se nesly dary, tak kostelnice v modrém oblečení sesbírala všechny děti v kostele a nastrkala je doprostřed kostela, aby nesly květiny. Byla to docela legrace, protože tam byly děti všech možných barev a národností. Chtěla jsem si zazpívat a dokonce i viděla do zpěvníku Číňanky přede mnou, ale bylo to ve znacích a v čínském notovém zápisu (žádná osnova a noty, ale jen čísla značící zřejmě intervaly), měla jsem smůlu. Strašně mi chybí sbor. Ale teď je Jarda (náš olomoucký sbormistr) stejně v Lipsku na Erasmu (na studijním pobytu), takže má BASTart pauzu a obnoví se v září a to už tam budu taky ;)

Z kostela jsme vyrazili na metro. Nakonec byl schválen můj návrh na návštěvu vědecko-technického muzea. Cestou jsme se stavili na oběd v italské restauraci. Měli tam neskutečně draho, ale opravdu moc, tak jsem si ani nedala nic k pití. Stejně jsem ještě měla vodu, tak jsem byla tu. MiMi si dali maso a já špagety s omáčkou. Přinesli mi strouhaný parmezán a kečup, tak jsem dlabala sýr jako divá ;)

Muzeum se nakonec ukázalo jako výborný nápad, protože se venku rozpršelo. Poprvé za celý náš výlet. Počasí nám opravdu vyšlo báječně. Slevu jsem jako vysokoškolačka nedostala, ale o muzeu jsem už předem slyšela, že stojí za návštěvu, tak jsem se těšila dovnitř.

Nejprve jsme zamířili do sbírky zvířat. Zajímavé bylo, že tam nebyly žádné popisky, tak jsme se mohli jen dohadovat, o jaká zvířata se jedná. Bylo tam snad vše a ze všech koutů světa. Naprostá většina zvířat byla vycpaná a v životních velikost jsem se nestačila divit, jak vypadá třeba takový mrož a jak maličký je lachtan. Velký zážitek :-)

Následovaly expozice deštného pralesa, motýlů, ryb (které plavaly i bod skleněnou podlahou), brouků, klonování a DNA, bakterií (tam byl nelepší plastický model trepky velké, která ve skutečnosti nevypadá jako placka, ale jako míč na rugby), pavouků, vesmíru (ale tam byly jen popsané tabule a skoro žádné exponáty). Navštívili jsme i část věnovanou životnímu prostředí (ale představení voskových figurín vyprávějících o Suzhou jsme rychle opustili, protože jsme nerozumněli ani slovu), lidskému tělu (tam vyhrály kabinky věnované reprodukci, gauč pro 2 se dal zakrýt tlustým závěsem a dvojice se v klidu mohla věnovat videu o tom, jak se dělají děti, jestli jsem se spletla, tak se omlouvám, ale opravdu to tak působilo, celé odpoledne jsme se bavili představou, jak Číňanky, které touží být babičkami, posílají své děti do těchto kabinek). Naše kroky vedly i do oddělení robotů. MiMi to odsoudili, ale já jsem byla nadšená. Holt nejsem strojař a technik, takže jsem nic podobného nikdy neviděla. Byly tam stroje předprogramované na střílení z luku, model výroby aut na pásu nebo robot hrající na piano. Ukecala jsem mamku a vyrazily jsme i na divadelní představení robotů, byly tam ale pořád ty stejné stroje, jen různě oblečené, tak jsme asi po 5 minutách odešly, jsem ale ráda, že jsem viděla apsoň kousek.

Z muzea jsme pak metrem zamířili zpátky k hostelu. Naše poslední zastávka byla zase v kavárně. Dala jsem si radši horkou čokoládu, abych se nemusela bát, že to zas bude chutnat jako kafe, a snědla půlku mamčina zákusku. Mňam ;)

Večer jsem si sbalila, odmítla pozvání na čaj od mé čínské spolubydlící a vypravila se za MiMi, abychom strávili poslední večer spolu. Já jediná jsem měla hlad, tak jsem vyfasovala penízky a v pantoflích vyrazila ven pro palačinku a ukecala jsem mamku, aby šla se mnou. Podobně vymóděná :-D Nakonec jsme totiž dostali instrukce, ať vezmeme pro každého jednu ;)

Bohužel měli zavřeno, tak jsem šla do vedlejší restaurace, abych si objednala něco s sebou. Nakonec jsme vybrali nějaké hovězí, zeleninku a kungpao. A samozřejmě rýži. Mamka sběhla zpátky do hostelu pro víc peněz, protože jsem si na palačinky vzala jen drobné. Nakonec jsme koupily ještě víno a šlapaly zpátky. Tentokrát v dešti :-D

Ťukli jsme si, baštili výbornou večeři a znovu koukali na film o britské královně Alžbětě. Prý to byl druhý díl, tak se těším, až někde seženu díl první. Po filmu jsme si popřáli dobrou noc a já šupala naposled do svého pelíšku.
 


Komentáře

1 [M!ss]>AshleY*< [M!ss]>AshleY*< | Web | 18. února 2009 v 8:51 | Reagovat

wow maš upe hezu dess :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama