172. den (Po) - MiMi jedou domů... a já vlastně taky ;)

18. února 2009 v 9:16 | qlarinka |  Čína
Vstala jsem něco málo po sedmé hodině a rychle napsala vzkaz na rozloučenou pro své spolubydlící. Pak jsem už jen pobrala věci, na chodbě je dobalila, abych nerachotila v pokoji a šla odevzdat klíč od skříňky a kartu od pokoje.


Venku jsme chytli taxík a Míra ani po dlouhém pobytu v Číně nepochopil, že taxikáři anglicky nemluví, a opakovaně mu říkal název naší cílové stanice v angličtině. Nakonec jsem to řekla jednou čínsky a mohli jsme jet. Dovezl nás na zastávku metra, abychom se s bagáží nemuseli táhnout daleko. V metru jsme koupili lístky a mohli vyrazit.

Když jsme vystoupili z metra, koupili jsme lístky na Maglev (vláček pohybující se díky magnetickému poli rychlostí až 500km/hod) a pokračovali. Pro ty, kteří přijdou s letenkou je tam sleva, ale nikdo to nekontroloval, tak jsem klidně mohla jet taky na levnější. Tak třeba příště ;)

Vláček jel jenom chvilku a už jsme byli na letišti. Bylo to pro mě stejné jako v normálním vlaku, jen to možná méně drncalo... Dobré zkusit, ale jednou stačilo ;) Možná jen, že to bylo opravdu rychlejší, takže ideální doprava na letiště, kvůli zážitku bych tam ale znovu nemusela.

Na letišti jsme nejdřív museli na takovou delší procházku, protože letadlo letělo z přesně opačného konce, než kam jsme dojeli Maglevem. Nakonec jsme to našli, nechali zabalit kufry do strečovky (každý po 30Y) a vyrazili k odbavení. Oba kufry bez problémů odjeli, i když jeden byl lehce přetížený. V Číně se na to tak moc nehledí, takže pohoda. Svých milion kilo ale stejně budu muset poslat balíčkem, protože je ani do kufru nenarvu :-D

Pak už jsme se jen rozloučili, já řekla mamce, ať mě 17. (myšleno července) čeká a každý šel svou cestou. Potom, jak rychle uběhl minulý semestr, jsem ani nebyla smutná, protože to bude jako když bičem mrskne (nebo se možná jenom napřáhne) a budu balit a pojedu domů taky.

Mezitím, co MiMi mířili k letadlu, jsem si to já šlapala k dálkovému autobusu směr Hangzhou. Cestou jsem si koupila něco k snídani, protože jsme na to ráno neměli čas. Musela jsem dojít až tam, kde jsme vysedli z Maglevu a pak ještě jednou tak daleko, než jsem objevila ušmudlanou pokladnu a ještě ušmudlanější čekárnu.

Spolucestující brzy zjistili, že umím čínsky, tak vyzvídali, odkud jsem a co v Číně dělám ;) Prostě jako vždycky. Sotva jsem dojedla snídani, přijel autobus. Moc nás nejelo, tak jsem seděla sama. Cestou jsem díky novému mobilu mohla poslouchat rádio, tak to i celkem rychle uteklo. V Hangzhou lilo jako z konve, ale naštěstí jsme zastavili kousek od autobusové zastávky, tak jsem se nechala odvést ke koleji.

Na pokoji už čekala Anni. Nechala se v Dalianu krásně ostříhat, tak jsem se rozhodla, že já půjdu ke kadeřnici ve čtvrtek (mamka mě během celého výletu posílala do každého kadeřnictví, které jsme cestou potkali s tím, že bych tam měla jít bez pobízení a tak všelijak, fakt to bylo otravné). Rychle jsme si vypověděly nejdůležitější zážitky. Já vybalila a zjistila, že jsem v Šanghaji nechala ručník, takže se naše cestovní ztráty rozrostly na 3 kusy - česká vlajka zůstala v Pekingu, v letadle do Hangzhou nechala mamka knížku a teď ten ručník.

Začala jsem prát a Anni se ponořila do učení, protože už ve středu jí čeká test, aby mohla přeskočit druhou třídu a jít rovnou do třetí. V pauzách mezi oběma činnostmi jsme si povídaly a ukazovaly si, co si kdo koupil (Anni 4 kabáty, 2 boty, 2 sukně, svetry a trička, plyšáky...).

Na obědo večeři jsme vyrazily do rýžové restaurace. Mňam! Už aspoň měsíc jsem tam nebyla ;) Večer jsem si pak hrála s počítačem a psala si po dlouhé době s Jirkou a tak všelijak a dlouho to netrvalo a šlo se spát... Tak šťastnou cestu a vítejte doma ;)
 


Komentáře

1 Maminka Maminka | E-mail | 22. února 2009 v 19:42 | Reagovat

rodič takový někdy je, tak už to  chodí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama