182. den (Čt) - Nemoc sílí, snad je to vrchol...

27. února 2009 v 9:51 | qlarinka |  Čína
Tak už mě to fakt nebaví. Je mi střídavě blbě už od minulého týdne. Škola začala v pondělí, zatím to celkem dobře zvládám, tak nechápu, co mě pořád vykolejovává. Do školy jsme šly tentokrát ráno s Anni spolu. Večer mi vypli horkou vodu (proč to proboha dělají už v 11), tak jsem se musela osprchovat ráno. Opět jsem ocenila umění čínského kadeřníka, protože za pomocí fénu jsem to měla za 3 minuty suché. Ještě před týdnem to i s fénem bylo aspoň na 20 minut, bez něj minimálně na 3 hodiny...


Není nic horšího, než když vás trápí střevní potíže, překonáte to a vydržíte do přestávky, vyběhnete na trasu třída - záchod, v rámci této trasy překonáte rychlostí rekord, zapadnete do kabinky, protočíte očima, když zjistíte, že místo normálního záchodu je tam jen díra v zemi, pochopíte, že vám stejně nic jiného nezbude, sundáte kalhoty, zaujmete pozici a..... NIC!!! Protože se z vedlejší kabinky ozve smích a zjistíte, že tam nejste sami a tělo vás prostě neposlouchá a po dvouhodinovém utrpení vás nechává trpět dál. Fakt doporučuju!!!

Nakonec jsem to nějak přežila, vrátila se na druhou hodinu v lepší kondici a čekala, až budu moct jít domů. Rozhodně jsem ale nevypadala tak vyčerpaně jako Naste, která byla večer oslavovat Sašin návrat do Hangzhou. Vrátila se na pokoj ve 3 ráno a do 5 psala úkoly. Klobouk dolů, že fakt na 8 přišla do školy.

Po hodině jsem se potkala s Anni už na chodbě. Zjistily jsme, že se naše trávicí ústrojí opět domluvila na společné stávce, i když tentokrát s malými změnami. Já musela často a spolubydla nemohla vůbec. Fakt sehraná dvojka, v průměru se stále řadíme mezi zdravé jedince :-D

Přes veškerá tato trápení jsme obě měly hlad (jsme se rozežraly v Číně, no). Vyrazily jsme na rýži s vajíčkem, kterou jsme vybraly jako nejsnadněji stravitelný pokrm. U Anni v břiše se pěkně zařadila do fronty a u mě všechny předběhla, takže jsem zas už pospíchala na kolej. Aspoň mě to konečně donutí vynechat všechny podezřelé potraviny.

Odpoledne jsem napsala úkoly na pátek a dopsala slohovku. Vzhledem k tomu, že jsem nenašla pero s modrým inkoustem, kterým jsem začala včera psát, a dopsala ji černou fixou, jsem si jistá, že pan učitel pozná, že jsem to dělala na dvakrát. Na konverzaci jsem si měla písemně připravit povídání o své kamarádce (kamarádovi). Je to sice mluvení, ale to vždycky obstarají jen 2 a zbytek odevzdává úkol písemně, abychom se tím nezdržovali. Je to docela fajn řešení, protože od 3. člověka nahoru už stejně vůbec nevnímáte, o čem kdo mluví.

Napsala jsem o Anni, nutila mě to pak každému předčítat, protože moje hlubokomyslené myšlenky (Anni je v Číně déle než já. Přesně o jeden den déle) na ni hluboce zapůsobily. Doufám, že zapůsobí i na pana učitele. (Anni má moc ráda čokoládu a kávu, často zve kamarády, aby s ní jedli a pili.) Do večera jsem chroupala už jen suchou bagetu a suché sušenky. Anni mi sice tvrdila, že potřebuju sůl, ale solit si je teda nebudu a slané mi nechutnají.

Večer se mi podařilo získat další díl Harryho, takže jsem i přes zákaz, který jsem si dala (kvůli nedostatku spánku v posledních dnech jsem si zakázala začít s dalším dílem Harryho dřív než v pátek po škole), začala číst.

Všem z vás, kterým jsem slíbila napsat dopis, pohled, slohovku, úkol nebo cokoli jiného se omlouvám, ale vlastně za to vůbec nemůžu. Stěžujte si u Harryho, že mě k tomu vůbec nepustí ;) Už jen 4., 6. a 7. díl a zase se vrátím do normálního života... (jestli se vám zdá, že chybí 5., tak je to správně, ten už totiž znám ;))
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama