196. den (Čt) - Čínská nemocnice

14. března 2009 v 10:29 | qlarinka |  Čína
Ráno jsem se vzbudila brzo, ještě před sedmou. Chvíli jsem jen tak ležela a nakonec se začala chystat na velký výlet. Neměla jsem teplotu, ale stejně jsem se cítila, jak kdyby mě přejel parní válec navíc naložený sbírkou těch největších možných mamutů přišroubovaných na těžkých mramorových podstavcích.


Vyrazila jsem před půl osmou. V prodejně s telefonama jsem zjistila, že otevírají až v půl desáté, takže jsem si nemohla dobít kredit ani napsat učitelce.

Do nemocnice jsem se vypravila sama, což považuju za dosti odvážné, když si uvědomím, že tam nikdo neumí anglicky. Není nad univerzitní nemocnici, že....

Zvládla jsem si koupit nemocniční kartičku a říct, co mi je. S hledáním doktora to bylo trochu těžší, ale nakonec se mi i to podařilo. Strčili mě na kardiologii. No, nevadí! Řekla jsem panu doktorovi, že mám nos (protože jsem nevěděla, jak se řekne rýma, ale pan doktor to pochopil... po chvíli), kašel, bolení v krku a že mě bolí hlava. Přidala jsem svou domněnku o 2 dnech v posteli a návratu do normálního života.

Pan doktor se na mě podíval z půl metru, ani se mě nedotkl a když jsem na něj vyplázla jazyk a udělala áááá, odsunul se ode mě ještě dál. Vůbec si nevšímal mého posmrkávání a pokašlávání a poslal mě do lékárny s receptem na 4 různé přípravky. To jsem fakt potřebovala...

Vyfasovala jsem sirup na kašel (mňam, bylinky), čínský paralen, antibiotika (o kterých jsem byla už předem rozhodnutá, že je brát nebudu, protože tak blbě mi nebylo) a něco dalšího. Pak mi ještě řekli, že omluvenku do školy mi měl dát pan doktor, tak jsem se k němu musela vracet. Vše bylo odbyto za 30 minut. Doufám, že mi těch 250Kč proplatí pojišťovna.

Na pokoji jsem měla radost, že jsem oficiálně nemocná a nepřijdu si už jen jako lemra. Vzala jsem si první dávku léků (kromě antibiotik) a za chvíli přemáhala oči, aby se mi nezvařely. Nějak mě to zazačalo uspávat.

Nakonec jsem ale neusnula a pokčavala v Harrym, který zdárně spěl k vítězné bitvě. V podvečer jsem knížku dočetla. Dopadlo to dobře a víc vám neřeknu, pro případ, že to někdo z vás ještě nečetl. Celou heptalogii (7 knih) bych shrnula asi tak, že obdivuju autorčinu fantazii a že mi občas velmi připomněla amerického autora Johna Irvinga. Píšou sice o naprosto odlišných věcech, ale mají společný smysl pro detail. Tedy nenápadná událost, věc či postava, která se zprvu zdá absolutně zbytečná, je nakonec klíčovým faktorem pro vyřešení příběhu.

Když jsem si chtěla vzít druhou várku léků, brutálně mě rozbolelo břicho. Takové křeče už jsem hodně dlouho neměla. Nevěděla jsem, jestli je to z léků (a ze kterých) nebo jen z toho, že jsem je málo zapila vodou. Anni mi poradila všehoschopnou ohřívací láhev a naštěstí to zabralo, takže mi za chvíli bylo lépe. Pro jistotu jsem vynechala léky, o kterých jsem nevěděla, k čemu jsou, a před spaním jsem si jich pak vzala jen poloviční dávku. Snad se to břicho nebude opakovat a poloviční porce léčiv zabere.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama