199. den (Ne) - A přišlo jaro, všechno, všechno kvetlo...

16. března 2009 v 13:43 | qlarinka |  Čína
Hodně moc dlouho jsem se těšila, až budu moct konečně napsat tenhle nadpis. Mám k tomu několik důvodů, ale žádný z nich není nějak extra velký, takže vlastně nevím, co se mi na něm tak líbí.

  1. Jaro mám sice ráda, ale asi stejně jako léto, podzim a zimu. Jsem moc ráda, že se v Čechách tyhle období (celkem) vyrovnaně a pravidelně střídají, takže se můžeme v zimě těšit na teplo a v létě zase na zimu. Chudáci v tropech nebo naopak na dalekém severu. Tam mají buď pořád zimu nebo pořád vedro. To by se mi teda nelíbilo.
  2. Mám ráda Broučky, ale stejně tak mám ráda i spostu jiných pohádek. Přesto mě příběh pana Karafiáta něčím upoutal. Jako dítě jsem ho nesnášela, copak to je za pohádku, když na konci všichni umřou. A nepomůže ani to, že se promění na chudobky (bílé jako sníh a některé s kraječkem jako krev červeným). Sice jsou květiny pěkné a o sedmikráskách jsem napsala v 5. třídě básničku a pak ji přednášela na vystoupení ke Dni Matek, přesto ale jejich krása tu smrt nevyrovná. Smrt ráda nemám!
    A navíc jsem ty Broučky poslouchala na kazetě v podání Veškrnky, kterou moc nemusím (subjektivní názor, který nikomu nevnucuji), takže to taky nějak nepřidalo... Ale tuhle větu mám prostě ráda...
  3. Hangzhou už opravdu začíná kvést a jaro je tady...
  4. Z toho, že čas tak rychle letí a za chvíli pojedu domů, zas až takovou radost nemám. Budou mi chybět kamarádi a místa a … všechno no...

Dopoledne jsem strávila tím, že jsem přemýšlela o tom, co bych měla odpoledne udělat, aby Anni neřekla, že jsem za celý víkend, kdy byla výletovat, nehnula v pokoji ani prstem. Odpoledne jsem pak přemýšlela o tom, jak vysvětlit, že jsem tím prstem nakonec opravdu nehnula.

Před 12 mi napsala Christina, že asi umírá (později se ukázalo, že to bylo díky půl flašce vodky, kterou vypila předchozí večer), že není schopná se hnout z postele a že jsem její nejlepší kamarádka (osobně se domnívám, že to bylo proto, že jsem jako jediná byla připojena na internetu), takže jí v tom jistě nenechám a dojdu jí pro oběd. No, nezastřelili byste ji :-D Ale teda když jsem vlezla k ní do pokoje, pochopila jsem, že to pro ni opravdu musím udělat, protože vypadalo hrozně.

Ještě předtím jsem si ale zašla na oběd s Mariou jen dolů do menzy. Bylo tam neskutečně narváno, tak jsme si to nechaly zabalit, teda poslaly nás pro vlastní mističky a že nám to přesypou. Už to nikdy více neuděláme, protože jsme tam postávaly 40 minut. Kdybychom byly seděly, tak by nás obsloužily rychleji. Ponaučení pro příště ;)

Ale aspoň jsme se najedly na sluníčko na zahrádce :-))

Maria pak spěchala za novým čínským kamarádem (musím si nikoho konečně taky najít) a já Christině pro rýži k rýžařům. Servírka mě během čekání vyvzpovídala, takže teď víme, že jsme stejně staré, že nemám přítele, ona taky ne, že školu budu končit až za dlouho a že nechci být učitelka, i když Číňani mi to pořád vnucují. Ono je totiž učitelské povolání v Číně jedno z nejlepších, protože je tam záruka místa a je to státní zaměstnání, takže je s ním spojen i dobrý plat a různé další výhody. Není to tedy jako u nás, kde učitelé pořád jen na něco nadávají (ale vždycky si vzpomenu na gympláckýho chemikáře, který nám prozradil, že neví, nač si stěžovat, když má 3 měsíce v roce prázdniny a ještě jezdí na sportovní a lyžařské kurzy zdarma a každý rok).

Odpoledne jsem doladila nějaké úkoly a pak už přišla Anni, ukázala nám fotky ze Suzhou, takže se s Mariou těšíme, až pojedem taky :-)

Sedm krás sedmikrásky
(napsala jsem v 5. třídě v 7:30 ráno, neboť jsem zapomněla, že máme úkol...
a pamatuju si jen kousek)
První bílá ze sněhuje,
růžová je z červánků,
motýl nad ní poletuje,
pak se nese ve vánku.

Zelená je od trávy,
také svěží krása,
neseme dobré zprávy,
slunce nad ní jásá.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama