205. den (So) - Moritz

22. března 2009 v 14:46 | qlarinka |  Čína
Zjistila jsem, že mému tělu nejlépe vyhovuje chodit spát kolem půlnoci a vstávat po osmé. Dřív neusnu a ráno se tak jako tak v tuhle dobu budím, takže si budu muset jednou najít takovou práci, aby mi to vycházelo v tomhle rytmu :-D


Dopoledne jsem se aktivně vrhla na úklid. Patrně proto, že se mně nechtělo se učit :-) Rozhodně to ale nebyla činnosti marná, protože to prospělo minimálně mému stolu :-) Kdyby to vydrželo déle než 3 hodiny, měla bych z toho radost ještě větší.

Krom toho jsme se dopoledne stihly vlastně jen naobědvat :-) Ve škole totiž máme pauzu na obědy od 11:30, tak jsme zvyklé jíst brzo. (zde bych ale chtěla upozornit babičku s dědou (J+J), že nehrozí, že by mi tento zvyk vydržel do léta a že bych se tudíž i nadále stravovala před 12 hodinou dopolední... snaží se mě k tomu vést pokaždé, když za nimi přijedu a i nadále proti tomu budu protestovat... Když v 10 snídám, tak prostě obědvám ve 2 nejdřív, no... :-))

Po jídle se Anni vypravila do optiky, protože jí poslední dobou bolí oči. Pan doktor jí ale stejně řekl, že to bude jen z únavy a že brýle nepotřebuje :-)

Mně volal Moritz, že kdy a kde se teda sejdeme :-)

Moritz je Němec studující architekturu ve Švýcarsku. Tenhle semestr ovšem studuje v Nankingu a čínsky se učí jen velmi sporadicky. Potkala jsem se s ním na pokoji v Šangaji, když jsem tam byla s MiMi. Tenhle víkend přijel ještě s kamarády výletovat do Hangzhou, tak jsme se domluvili, že se sejdem :-)

Rychle jsem odhodila tužku, protože jsem zrovna začala překládat další text na gramatiku, namalovala se, převlíkla a mohla jsem vyrazit :-) Živile je zlatíčko a půjčila mi svoje slevové kartičky na volný vstup do všech parků a na všechny pagody v Hangzhou. Sice je blondýnka a to navíc taková ta bez jediného tmavého vlasu (prostě nemá pigment), ale Číňanům přijdou všichni cizinci stejní, tak jsem se to rozhodla risknout.

Cestou na autobus jsem se trochu proběhla, ale stihla jsem to. Při výstupu mi spadly na zem mobil, tužka, sluchátka a mikina, tak jsem byla moc ráda, že jsme na konečné a pan řidič tudíž nebude tolik nadávat, že ho zdržuju :-)

Trochu jsem se motala po okolí Lingyin chrámu, než se mi podařilo Moritze najít. Přijel ještě se Španělem (lepší angličtinu od Španěla jsem ještě neslyšela, mají brutální přízvuk, ale teda pořád lepší než Francouzi) a Brazilkou (jejíž oba rodiče jsou Číňané). Koupili jsme lístky (teda oni si koupili) a vyrazili do parku. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mě skutečně nechali na blonďatou fotku projít :-)

Bylo tam moc hezky, prošli jsme se v jeskyních, kde byli vytesaní kamenní buddhové (a já, jako nejmenší člen, jsem se solidně praštila do hlavy o strop... holt jsem zvyklá si cedulí Pozor, nízký strop!nevšímat... nějak jsem zapomněla, že jsem v Číně, kde patřím se svými 160cm k průměru).

Viděli jsme i želvy plavající v rybníčku. A jednu na chodníku. Chudera nějak zabloudila. Číňani ji málem zašlápli, tak jsme ji zachránili. Teda Španěl ji zachránil, prostě ji sebral a odnesl do vody. Sklidil za to zasloužený potlesk :-D

Přemýšleli jsme, jestli půjdeme do velkého chrámu, ale nakonec jsme vyrazili radši do komplexu kláštera, kde dodnes bydlí mniši. Blonďatá fotka opět nezklamala. Ba naopak! Paní mě pochválila, jak jsem chytrá, že jsem si pořídila kartu s roční platností a jak tím hezky ušetřím :-) Musela jsem se smát... Ale jsem jenom malý podvodníček ;)

Udělali jsme spoustu fotek (všechno už kvete a je 25°C) a posadili se uprostřed jednoho dvorce. Neseděli jsme dlouho a už k nám přispěchal mnich s mandarinkami. Neodolali jsme :-) Dostala jsem sice grep, ale i tak ovoce dobylo vychozenou energii. Jako bonus jsme si navíc poslechli večerní modlitby (mniši sice zpívali v nějaké místnosti, ale bylo je slyšet až ven).

Pak jsme se vypravili na autobus. Byla docela sranda promotat se všemi těmi lidmi, ale podařilo se :-) Dokonce jsem trefila i správnou zastávku, kde jsme měli vystoupit. Tam jsem se ale bohužel ztratila a místo k hlavnímu vchodu nějakého dalšího parku jsme došli k vedlejší bráně, která vedla do části uzavřené pro veřejnost. Když jsme se konečně dostali k tomu správnému vstupu, bylo už zavřeno (ono by ale bylo asi i kdybychom tam šli rovnou, protože zavírali o půl šesté).

Výprava z Nankingu se chystala do hostelu, tak jsem se začala loučit. Bydleli na druhé straně jezera a mně se tam moc nechtělo ;)

Rozhodla jsem se, že jim ještě pomůžu chytit taxík, ale pak přišly problémy. Hodinu jsme neviděli žádný prázdný. Ještě, že jsme nikam nespěchali!

Nakonec jsme se prošli až k mé koleji, cestou si koupili baozky (pro mě večeře, pro ně svačina) a před hlavní školní bránou konečně objevili auto se zeleným světýlkem. Zamávali jsme si a že někdy čau ;)

Na koleji jsem měla jen 10 minut na přípravu, Will (Ekvádorec, co s námi taky tancoval) pořádal totiž narozeninovou oslavu. Poděkovala jsem Živile za kartičky, zabalila pár babiččiných perníčků jako dárek, rychle se převlékla a už společně s Laurou a Natašou utíkala na taxík. Anni tam dorazila již dříve a i spousta ostaních známých.

Oslava se konala na střeše domu, kam se Will společně s 2 dalšími lidmi nově přestěhoval. Bylo to úžasné! Party na střeše mrakodrapu (no dobře, mělo to asi 20-25 pater jenom, ale pro mě je to pořád mrakodrap). Bylo to tam fajn, ale díky tomu, že oslava začala už v 5, začali se hosté poměrně brzy vytrácet. Nakonec jsme na kolej dorazili ještě před 11. A to jsme cestou na schodech potkali policajty, kteří se nejspíš zrovna chystali oslavu rozehnat :-D Vtipálci ;)

Nebyla jsem ani moc unavená, ale už se mi nechtělo nikam chodit. Vytáhla jsem tedy učebnici, že začnu překládat další odstavec. Sotva jsem dosedla na židli, venku hrozně zahřmělo. Přišli jsme právě včas, protože jen co jsme vešly to pokoje, začala veliká bouřka. Po chvíli se zvenku ozvaly hlasy - Naste, Saša a Christina vyrazily ke šňůře pro prádlo. Po 30 vteřinách venku se vrátily úplně promočené :-D

Bohužel se s bouřkou přihnala i změna tlaku, takže mě během 5 minut přepadl neskutečný hlad a během dalších 5 se mi začalo dělat špatně a točila se mi hlava, naštěstí jsem se ale předtím nenajedla, takže jsem se zachránila zbabělým zavřením učebnice a rychlým přesunem do postele. Chtěla jsem se podívat na jeden díl House, ale oči se mi zavřely a už se nedaly otevřít. Usnula jsem sotva jsem se dotkla polštáře.
 


Komentáře

1 Maminka Maminka | E-mail | 22. března 2009 v 21:41 | Reagovat

vydařený  den, blahopřeju...těším se na fotky s kytičkama, těch jsme si  spolu moc neužili

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama