228. den (Po) - Vajíčková pomazánka na oslavu koupě letenek na dovolenou

14. dubna 2009 v 17:33 | qlarinka |  Čína
Dopoledne ve škole proběhlo bez váznamných událostí, prostě jako každý normální školní den. Na oběd jsem se sešla s Mariou, protože hned po něm jsme přes banku pokračovaly do Trust Martu, kde jsme byly kvůli nedostatku zboží nuceny místo bagety koupit chleba a místo pomerančového džusu jablečný, ale i tak jsme si výlet užily.


Na koleji jsme brzy dostaly hlad, protože oběd se moc nevyvedl, tak jsme ozkoušely vařená vajíčka na chlebu s majolkou a cibulí :-) Domove, můj drahý domove, zastesklo se mi po tvých strdím a normálním jídlem oplývajících stráních, ale tento pokrm mi je dokonale připomněl.

Rozhodly jsme se konečně vyřešit náš dovolenkový problém a koupily letenky. Nakonec ale ne do Vietnamu, ale na Hainan, kde bude stejně teplo, bude tam pořád čínština a zpáteční letenky nás vyjdou levněji, než jedna cesta do Vietnamu. Já už jsem tam sice, na rozdíl od Marii, byla, ale klidně se tam podívám znovu. Letíme skoro na 2 týdny, takže bychom se měli na prvního máje vrátit krásně odpočinuté, opálené a s novými zážitky :-)

Letenky nám zabraly spostu odpoledne, takže jsme se opět nestíhaly moc učit. Napsala jsem Vendule, která tu je s Adamem až do neděle, jestli si s námi nedá vaječnou pomazánku, ihned odepsala, že ano, tak jsem opět trochu poklízela, aby mohli hosti přijít :-)

Krátce po sedmé hodině to vypuklo, internetový recept se nám jakž takž podařilo dodržet a pomazánka z vajíček, cibule, majonézy, soli a pepře chutnala jako domácí :-) A za odměnu, že nám tak chutnalo, se s námi pak Venda podělila o české Fidorky, mňam!!!

Chris brzy odešel a Maria ho následovala, po dlouhé době mě čekalo pár pěkných hodin v češtině :-) Povídaly jsme si až skoro do půlnoci, Adam přišel jen na poslední půlhodinku, protože byl předtím s Róbem na kung fu, chudák byl v obličeji pěkně červený, asi schytal pár ran. Domluvili jsme se, že se ještě do mého (sobota) a jejich (neděle) odjezdu uvidíme a oni se mohli vydat do pelíšků a já do znaků. Slíbila jsem si totiž, že se dnes naučím dvě lekce, jinak bych to totiž skutečně neměla šanci stihnout.

Opět se potvrdilo známe pravidlo mého výkonu, který se úměrně zvyšuje s přibývajícím stresem, takže za hodinku jsem už ležela v posteli s dvěma lekcemi znaků uloženými v hlavě :-) Já prostě potřebuju stres...
 


Komentáře

1 CinK* CinK* | Web | 17. dubna 2009 v 11:19 | Reagovat

No jo no jsme vychrtliny:D Ale verča je z nás nejvíc:D
Teda já vážím nejmín ale ona zase je nejvíc vychrtlá:D Tak víš co:D

2 >xxxx >xxxx | 6. června 2009 v 19:20 | Reagovat

trapnyyy

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama