233. den (So) - Cruel advanture (Kruta dobrodruzstvi)

21. dubna 2009 v 16:22 | qlarinka |  Čína
Uvodem bych se chtela omluvit, ze to ted nejakou dobu bude bez hacku a carek a ze se mozna obcas i popletou pismenka S a Z, ale na cinskych pocitacich je jen cinstina a anglictina a asi by ze me nebyli moc nadseni, kdybych se jim sem snazila nainstalovat cestinu, tak to budete muset vzdrzet :)



Po nalezitem prospani jsem se dala do dohaneni emailu, musela jsem napriklad prelozit jednomu kamaradovi basnicku do cinstiny (doufam, ze tu moji verzi nikdy neuvidi skutecny cinan, asi by se zhrozil) nebo odmitnout vylet do Ningbo, na ktery me pozvala moje novorocni cinska rodinka, budu v te dobe totiz bohuzel jeste na Hainanu :) Tedy bohuzel pro Ningbo, ja si to tam urcite uziju :)

Kdyz dosly emaily, nebylo zbyti a musela jsem se vrhnout do baleni. Balit uz jednou sbalene veci mi problem nedela, ale to prvni baleni je celkem nuda :) Mimo jine jsem se rozhodla, ze si necham opravit sandale, protoze chodit 14 dni v zabkach by bylo utrpeni a na pevne boty tam nejspis nebude.

Sebrala jsem odvahu, rozbitou sandali a 5 penez a vydala se hledat obuvnika. Netrvalo to dlouho, protoze jeden sedel i se svym verpankem, nebo jinym strojem, hned narohu. Ukazala jsem na utrhly pasek, zeptala se, jestli to umi spravit a po jeho souhlasnem prikyvnuti mu botu podala. Za dve minuty uz jsem odchazela s opravenou botou a chudsi jen o pouhe 2Y.

Obed jsme pojali v cesko-slovensko-danskem duchu, protoze jsem se chtela rozloucit s Vendulkou a Adamem nez odjedu. Obed nebyl zadny zazrak (snad krome kukuricneho salatu) a nepatril ani k nejlevnejsim, ale tak priste uz neprijdem a bude :)

Po obede jsem se chtela stavit do banky, ale samozrejme jsem si zapomnela prinest pas. Porad nechapu, proc ho potrebuji pri kazde smene, kdyz mam u nich kartu, ale nenadelam nic. Musela jsem tedy zpatky na kolej a do banky znovu, prochazka neuskodi, ze :)

Pred odchodem jsem si chtela jeste nahrat nove pisnicky do MP4, abych byla na nadchazejicich 14 dni pripravena, ale co se nestalo, ozvala se cinska kvalita, misto nahrani dalsich pisnicek se mi smazaly i ty predchozi a pristroj nesel vubec zapnout. To fakt potesi! Kdyby aspon nebyl uplne novy! Jen co se vratim z dovolene, budu muset poprve vyzkouset cinsky system zaruk, snad to dobre dopadne...

Na posledni chvili jsem pak tedy celkem silela, ale co se dalo delat. Sbalila jsem posledni veci a ne v zcela nejlepsi nalade odchazela. Cestou jsme koupily lilek s ryzi a kari s masem a ryzi na cesty, skocily do taxiku a uz si to svihaly na autobus k letisti. Cesta probehla bez problemu, tak jsme se ji rozhodly trochu zpestrit.

Maria mela na svou krosnu pripraveny obrovsky cerny pytel, aby ji ji na letisti pri presouvani neznicili, zjistily jsme ale, ze pytel je dost velky na obe nase krosny. Zkuste si narvat do obrovske pytle 2 velke plne batohy a uvidite, ze vysledny balik vypada ponekud nevhledne, skoro jako
mrtvola. Docela jsme se divily, ze nas cerny balik ani nekomentovali, ale nebyl problem :)

Cekaly jsme na letisti skoro hodinu, takze jsme si stihly prohlednout uplne vsechno, vcetne obrovske drevene postele s povlecenim z kuze, ktera tu byla vystavena. Lehnout jsme si na ni ale nemohly, asi se baly, ze bychom usnuly a zmeskaly letadlo.

Kdyz konecne prisel nas cas a dostaly jsme se do letadla, zjistily jsme ze nasim sousedem u okynka (Maria sedela uprostred a ja jako vzdz v ulicce, vzdycky mam sedadlo v ulicce, nechapu proc je cinsky deda Dousa. Deda Dousa byl muj pradedecek, ktery byl velmi stary a byl to zemedelec telem i dusi. Nas cinsky deda byl taky velmi stary, cinsky umel hur nez ja (mluvil nejakym dialektem, kteremu nikdo nerozumel) a pravdepodobne letel letadlem poprve. Jestli to byl zemedelec netusim, ale ani bych se nedivila. Celou cestu se chrul a hybal a mlel sebou... neumel si zapnout pas a navic si rozepnul kalhoty... no dilo...

Dedu Dousu jsem mela rada, ale teda ten cinsky nic moc. Kdyz jsme pak pristali, hlasite komentoval, jak dlouho ze jsme to leteli a pak strasne spechal k pasu se zavadly, svuj uzlicek na drevenem klacku pres rameno, marne hledaje svuj pravdepodobne dalsi velky balik, v zavazadlech z Pekingu, prileteli jsme totiz ze Sanghaje.

Vetsinu tohoto pribehu mam ale z vypraveni, protoze mi v letadle bylo spatne, delala jsem, co jsem mohla, abych nezvracela, protoze i tak jsme tam s Mariou jako jedine 2 belosky pusobily velmi exoticky, a predstava, ze bych jim jeste predvedla, jak takovy exot zvraci, me desila. Kdyz jsem navic chvili postavala u zachodu, kde nebylo milion stupnu jako jinde v letadle (milujou topeni), letuska me hned vypoklonkovala, ze at si prej mazu sednout nebo uvidim...

V Haikou nas privitala obrovska vlhkost a hrozne horko, rozhodne jsme to necekaly tak hrozne v 1 rano. Navic nam na letisti nechteli nechat zavazadla, protoze jsme z pytle vyndaly 2, ale listek mely jen na 1. Nakonec se ale letuska nad cizinkami slitovala a nechala nas odejit.

Autobusem jsme to vzaly letistem do centra a pak taxikem k hostelu, ktery jsme si nasly na internetu. Cestou k hostelu nam pres cestou prebehlo nekolik krys a to se nam teda fakt nelibilo. Hostel byl otevreny dokonar a na recepci nikdo nebyl, ze pry jen do 12, ted uz ale byly skoro 2 rano. Pred vchodem jsme navic objevily obrovskeho svaba. Co ted...

Dosly jsme si aspon na zachod a pak se vydaly na cesty ulicemi. S krysami a svaby se nam nikde cekat nechtelo. Krys bohuzel v ulicich spis pribyvalo nez naopak, takze jsem odmitaly kdekoli zastavit. Nakonec jsme si vzaly dalsi taxik a nechaly se odvest na adresu uvedenou v nasem pruvodci.

Na ceduli meli napsano, ze jedna noc stoji 700Y, ale nakonec jsme dostaly 3luzkovy pokoj (2luzkovy nemeli) za 168Y na noc. V 3:30 jsme konecne ulehly do posteli. Haikou si asi neoblibime. Neni nad prvni dojem...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama