Článek speciál - Zmizelá Živile

3. dubna 2009 v 5:47 | qlarinka |  Čína
Je na čase zas jednou napsat příběh mimo pořadí. Tentokrát jsem se rozhodla informovat vás o tom, jak nám zmizela Živile. Dalo by se to sice bezproblému zařadit do normálního deníku, ale nějak mi to nevyšlo, tak tedy speciál.

S Mariou a Živile jsme se domlouvaly, že o víkendu (o tom, co už byl) koupíme letenky do Vietnamu, abychom měly cestu připravenou a nic nás už nemohlo zastavit. Problém byl v tom, že jsem sice většinu času trávila právě s Mariou, ale Živile jsme od pátku ani jedna neviděla.

Říkaly jsme si, že se nám to jen zdá a že ji prostě vždycky hledáme zrovna v době, kdy není na koleji. V pondělí nám to ale už opravdu nedalo a začaly jsme ji skutečně hledat. Psala jsem ji SMSku, ale neodepsala. Pak jsme se teda šly zeptat ke zbylým Litevkám a... světe div se. Živile opustila Čínu.

Nevěřily jsme vlastním uším. Naste se to prý dozvěděla, když se v 5 ráno vracela z pařby a Živile byla zrovna na odchodu. Prý se zase vrátí, snad někdy kolem 12.4., a s Vietnamem počítá. Víc jsme z holek nedostaly...

Koukaly jsme na sebe s Mariou dost nechápavě. Už samotný fakt, že někdo jen tak zmizí z Číny a nikomu nic neřekne, považujeme za velmi nezodpovědný, když navíc plánuje akci s někým jiným a nestojíme jí ani za jediné slovo... Byly jsme hodně naštvané...

Co budeme dělat ve Vietnamu, když se najednou Živile rozhodne, že jí to nebaví a zmizí? To ji máme nechat jít nebo ji hledat nebo co... Holt asi nejsme dost španělské (lehkovážné), aby nám to bylo jedno... No, uvidíme...

Včera se mi konečně podařilo se s Živile spojit, protože jsem ji objevila na skypu. Původně jsem s ní mluvit nechtěla, ale pak jsem si řekla, že lepší, abych jí napsala, než abych se s ní pak hádala, až se vrátí. Obě dvě jsme docela povedené choleričky, takže si naši hádku asi dokážete představit :-) A hlavně už jsme si jednu odbyly v Šanghaji a po další netoužíme...

Řekla mi, že se prostě tak spontánně rozhodla a odjela... do hor. Ani mi neřekla, do kterého státu nebo alespoň na jaký kontinent...

Vůbec jí nepřišlo divné, že nám nedala vědět. Teda jako omluvila se, ale z té konverzace vyplynulo, že to bylo takovým tím bezstarostným tónem, kterým puberťáci vytáčejí rodiče.

Nevím, jestli očekávám moc, ale přijde mi to trošku... nefér...

Snad se to nějak vyřeší a cesta do Vietnamu bude opravdu stát za to. Nerada bych se tam s někým hádala a nebo měla přehnané nároky, ale vážně jsme se o ní bály a jí to bylo... jedno...

No, aspoň, že žije... A když se budete chystat zmizet, dejte to svému okolí vědět ;)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama