242. den (Po) - Já na to mám

3. května 2009 v 12:22 | qlarinka |  Čína
Po snídani jsme vyrazily na pláž, ale počasí nám tentokrát moc nepřálo, tak jsme se ještě před polednem rozhodly vyrazit do města. Málem bych zapomněla, že jsme se taky přestěhovaly přes chodbu do levnějšího pokoje. Bordel mamá nám chtěla se stěhováním pomoci, ale když viděla, jak jsme v pokoji stihly rozkramařit naše věci, rychle si to rozmyslela.


Ještě předtím se nám povedlo úspěsně vzdorovat trojitému podvodu při kupování banánů. Nejdřív nám paní nahodila cenu 5Y za půl kila, ale my věděly, že se dají koupit za 1,5Y. Pak nám 4 malé banány navážila jako 2 kila a nakonec mi chtěla vrátit o 1Y míň. Ne, že by mi tolik šlo o tu jednu bankovku, ale tady jde o princip... No, každopádně na Hainanu z čínštinou nejdál dojdeš...

Ve městě jsme zamířily do supermarketu, kde jsme si koupily bagetu, sýr, salám (kterej byl ale fakt hnusnej) a pár rajčat a vyrazily jsme k nedaleké řece. Obědvaly jsme a přitom pozorovaly 5 dětí, které šly na obědovou pauzu domů - na hausbót. Když přišel čas jít zpátky do školy, naskládaly se na obdélník polystyrénu a přeplavily se zpátky na břeh. Máme to celé fotograficky zdokumentované, ale nestíhám všechno najednou, takže nejdřív blog a pak fotky.

Počasí se moc nelepšilo, tak jsme se rozhodly zůstat v centru. Brouzdaly jsme po okolí a couraly se po krámech a tržištích. Netrvalo dlouho a dostaly jsme se zpět do "naší" Číny, protože ubylo cizinců a spadly ceny. Brzy jsme našly dvoupatrovou tržnici plnou oblečení a bot, prostě něco pro nás, obzvlášť v tomhle počasí. Nakonec jsme koupily 5 párů bot za celkem 150Y, letní šaty nám bohužel nepadly a to i přesto, že mají místní Číňanky normálnější postavy (tedy ne tak anorektické jako v Hangzhou).

Autobusem jsme se vrátily zpátky na hostel. Původně jsme chtěly jít na pláž a na pizzu, ale Maria se potřebovala vrátit do města kvůli výměně kraťas za větší, tak jsme se jen rychle osprchovaly a pádily zase zpátky. Slečna od kraťas si nás pamatovala, ale bohužel neměla ty správné kraťasy zrovna s sebou. Slíbila nám ale, že je přinese zítra, takže se tam musíme vrátit ještě jednou.

Nakonec jsme zjistily, že návrat do města byla dobrá volba, protože jsme objevily další pobočku těch úžasných muslimských nudlí a pořádně si daly do nosu. Navíc tam po nás pořád pokukoval vrchní nudlo-vyráběč, tak jsme mu slíbily, že zítra přijdeme zas.

Cítila jsem se neskutečně unavená, ale nechtěla jsem Marie zkazit radost a vyrazila jsem s ní na noční trhy. Nebyly tak dobré, jako máme v Hangzhou, ale i tak jsem si tam koupila letní šaty za 25Y (všude jinde je měly za 65). Rozhodly jsme se vyzkoušet neznámé druhy ovoce, tak jsme si koupily tmavě červené chlupaté třešně a podivná zelená jablka. Paní nám tam dala dobrou cenu, ale já si zas jednou spletla půl kilo s kilem a zlobila jsem se, že ta cena, co říká, není správná... No stane se...

V supermarketu jsme ještě potřebovaly koupit něco na snídani a na plánovaný výlet lodí, mně už ale docházely síly ve velkém a sotva jsem pletla nohama. V autobuse jsem měla problém neusnout a na pokoji jsem se zvládla jen svalit na postel a zavřít oči.
 


Komentáře

1 CinK* CinK* | Web | 5. května 2009 v 9:57 | Reagovat

:) Já to Nellince vyřídím;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama