243. den (Út) - Pejsku náš, tancuj, tancuj, vykrúcaj

5. května 2009 v 12:24 | qlarinka |  Čína

Spavá nemoc si žádá své oběti a nutí mě spát neuvěřitelných 11 hodin. Vstávala jsem totiž až někdy kolem 10 a Maria prý byla vzhůru už asi v 8. Je teda pravda, že jsem v noci posílala Casperovi SMSku k narozkám, ale neptejte se mě, co v ní bylo... K snídani jsme si velmi netradičně daly chlebík se sýrem, ale já už si tak zvykla na ranní příděl cukrů, že mi to moc nejelo.




Vypravily jsme se k bankomatu, kde jsem poprvé během našeho putování nevybírala já, ale Maria. Sice jsme ještě nedojely všechny moje penízky, ale je lepší si i na mém účtu nechat nějakou rezervu. S naditou peněženkou míříme do prodejny hedvábných šatů, která nás láká od prvního dne. Šatičky nám sedí oběma, i když já bych jako prcek potřebovala zkrátit nebo naopak prodloužit sukni, protože mi délka pod kolena vyloženě nesedí. Nakonec se ale rozhodneme, že si nový přírůstek do šatníku koupí jen Maria, protože i tak máme stejných věcí spoustu a šaty si určitě zvládnu pořídit i jiné. Navíc není problém si i v Hangzhou nechat ušít šatičky stejného střihu, ale s jinou délkou sukně a v barvě, která se mi bude víc líbit než černo-bílá.

Nechtělo se nám trávit zbylé dny jen na pláži za rohem a chtěly jsme navštívit nedaleký ostrov. Znamenalo by to výlet lodí a opalovačku uprostřed moře pro mě a možnost potápění pro Mariu (pod vodu mě nikdo nedostane... aspoň ne teď). Zeptaly jsme se naší bordel mamá, jak se tam dá dostat, ale věděla asi to samé, jako my dvě. Běhala s námi asi 20 min po okolí, ale nakonec jsme to vzdaly, že když už jednou svítíčko sluní, že se půjdem válet do písku radši aspoň za ten roh, než abychom proběhaly den sháněním lodě.

Bleskové převlékání do plavek už jsme měly nacvičené a moře nás přivítala vlnami, ve kterých se dalo perfektně skákat. Maria bohužel opět ve vodě příliš dlouho nevydržela a co já tam mám chudinka samojediná dělat... ale stejně jsem se vyblbla :-)

Když na nás zaútočil hlad, vydaly jsme se poprvé na trochu hlubší průzkum okolních ulic. V italské restauraci, kde si člověk mohl vytvořit vlastní sandwitch, samozřejmě zavřeli 5 minut před tím, než jsme tam dorazili, v ruské měli draho.... no, nakonec jsme skončili opět u muslimů, neboť jedna z jejich poboček byla nedaleko. Jestli tam někdy půjdete, nedávejte si rýži, protože je fakt nic moc, jakékoli nudle však mohu doporučit jako delikatesu srovnatelnou se žabími stehýnky (ne, že bych je někdy jedla).

Po obědě jsme se chystaly na pokoj pro trochu odpočinku, ale vlezl nám do cesty další krámech se šatičkami a naše křehké dívčí duše nedokázaly odolat jeho svůdným pohledům. Když paní prodavačka zjistila, že umíme čínsky, začala nám všechno dávat za asi poloviční ceny, než bylo napsáno na cenovkách (chudáci Rusáci). Zkoušely jsme toho spoustu a zároveň hodnotily modely ještě s dvěma čínskými slečnami, které tu taky nakupovaly. Jedna z nich měla na čočky, které jejím černým asijským očím propůjčovaly modrou barvu, což vypadalo... nezvykle...

Nakonec si Maria vybrala bílou krátkou sukni s kytkami a já letní-taneční bílé šaty a pak dlouhou sukni, ze které se dají udělat rychlé letní šaty. Opravdu se nedalo odolat :-) Naše poobědové odpočívání se odložilo na neurčito a my už zase spěchaly na pláž, užít si vln a moře a slunce a písku... toho teda vlastně ani moc ne, protože jsme musely být skoro pořád ve vodě, foukal totiž vítr a písek, který s sebou přinášel, zrovna příjemný nebyl.

O zábavu se nám postarala zábavná čínská dvojice ve složení pán a pes. Pes byl naučený servovat. Pán ho na malém prkně odtáhla do moře a pejsek si sedal a lehal podle toho, jak zrovna šla vlna. Když se pak vrátili na břeh, položil pán pejska na záda do písku hned vedle nás a ta chlupáč byl tak poslušný, že se ani nehnul a prostě tam ležel a dělat mrtvýho brouka. My bez něj a on bez nás byly samy o sobě dostatečně velké atrakce a návnady pro hledáčky čínských foťáků. Kombinace obojího dohromady však způsobila na pláži dopravní kolaps osob, neboť se kolem nás rychle začaly srocovat davy... Naštěstí se pak pesan sebral a odešel, což přimělo i ostatní návštěvníky pláže k pomalému ústupu.

Já se šla naposled čochnout do azurově modrých vod a vzhůru na pokoj a do sprchy, kde tekla jen studená voda i přesto, že už bylo po 6 hodině (pokoj byl levnější proto, že tu tekla teplá voda jen mezi 6 a 9 hodinou večerní).

Na večeři jsme se chystaly do již známé muslimské restaurace v centru, takže jsme vyrazily do města. Už včera jsem na nábřeží viděla skupinu žen v červených tričkách a černých kalhot, když jsem je dnes spatřila znovu, donutila jsem Mariu vysotupit a vydat se tam podívat. Ještě před tím jsme se pokoušely fotit místní nábřeží v noci, ale chyběl mi můj foťák a s Mariiným to nějak nebylo ono, a davy, které se tam shromáždili, protože se na mostě právě něco natáčelo.

Když jsme spatřili červená trička, už se na nábřeží tančilo. Netrvalo dlouho a pochopily jsme, že nejde o žádné náhodné setkání, protože ženy synchronizovaně tančily na hlasitou hudbu linoucí se z reproduktorů a ani v nejmenším se nenechaly rozhodit davy, které je z povzdálí pozorovaly. Později jsme se dozvěděly, že se tam scházejí každý den v půl osmé večer na hodinku a půl až dvě.

Dalo mi to docela zabrat, ale nakonec se mi Mariu podařilo přesvědčit a přidaly jsme se k nim. Byla to paráda. Jednu skladbu kvůli nám dokonce opakovaly, abychom se to naučily pořádně. Pořád nás chválily a zvedaly palce, jako že dobrý a že se cizinky nezdaj ;)

Vydržely jsme tam asi 45 minut, i když později jsem tancovala už jen já a Maria se dívala. Nakonec jsme si daly jeden vtipný valčíček a opustily nábřeží před koncem seance, protože jsme chtěly stihnout večeři a nevěděly jsme, v kolik restaurace zavírá. Překvapilo mě, že jsou muslimové tak daleko, ale zavřeno ještě neměly. "Můj" kuchař zářil štěstím, že nás zase vidí a pořád nás pozoroval a smál se na nás. Maria se mi smála, že se chovám jak 13-ti letá holka, ale já prostě na takovou pozornost nejsem zvyklá, no...

Jinak jsme tam vymyslely skvělou teorii, jak se za kuchaře provdám a přesvědčím ho, aby se se mnou odstěhoval do Dánska, kde otevřeme muslimskou restauraci s těmi dobrými nudlemi. Do Dánska proto, aby to Maria, Jesper a Chris s Anni měli blízko. Navíc můžeme přibalit mojí ségru s jejím chalanem, který je českým kuchařem, takže by to vlastně byla restaurace čínsko-muslimsko-česká, což tu ještě nebylo... No, naštěstí jsme dojedly dřív, než jsme se dostaly k dětem apod....

Bez problémů jsme našly slečnu, která nám slíbila vyměnit malé kraťasy za větší a za odměnu si u ní koupily ještě každá jedny. V nedalekém supermarketu jsme ještě sehnaly vodu na večer a snídani na zítra, pak hupsly do busu a za chvíli si už rozestýlaly postýlky v našem ruském bordelu...
 


Komentáře

1 Sluníčko Sluníčko | E-mail | 5. května 2009 v 21:56 | Reagovat

..hele a kam by jste dali  Sluníčko ???..už vím..k dětem

2 Qlarinka Qlarinka | 6. května 2009 v 3:30 | Reagovat

no jisteeee, Slunicko casto trenuje u sousedu, tak je zvykly prece ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama