249. den (Po) - Na otočku do Šanghaje

7. května 2009 v 7:21 | qlarinka |  Čína
No, po 14 dnech volna jsem fakt nemohla jít do školy víc "odpočatá". Mám totiž vždycky v noci nervy, když mě další den čeká nějaká velká zkouška nebo něco podobného, a dnes to bylo to velké setkání v Šanghaji, takže jsem spala asi jen 2 hodiny. Docela strašný, málem jsem do školy nevstala...

Celou gramatiku jsem proseděla jak na trní nebo napůl v mdlobách, podle toho, jestli jsem si zrovna vzpomněla na to, jak jsem nespala, nebo na tu Šanghaj. Po hodině jsem to sbalila a místo čtení se šla trochu vyspat. Spaní za světla mi dělá snad ještě větší problémy než spaní před zkouškami, takže jsem si přes oči musela omotat černou šálu a vypadala jsem jak Bajaja.

Nakonec jsem si přeci jen trochu odpočala a stihla se náležitě připravit. Dokonce jsem si vzala i boty na podpatku, abych udělala dojem ;) S Mariou jsme vyrazily právě včas, ale nakonec jsme se přeci jen rozhodly vzít si taxík, což se nakonec ukázalo správné, protože jsme jely z jiného nádraží, než které jsem znala.

Cesta uběhla celkem bez problémů a místo schůzky jsme taky našly docela rychle. Nechci tady rozpitvávat, o co že to šlo, protože to není důležité, tak jen řeknu, že to dopadlo dobře a víc se uvidí později.

Maria na mě čekala a mezitím se i stihla seznámit s jednou čínskou učitelkou, tak si aspoň taky trochu popovídala. Pak jsme šly na večeři, protože už byla spousta hodin. Tak dobré kung-pao jsem ještě nejedla. Nechaly jsme si ho udělat nepálivé a tak nám donesli vlastně jen kuřecí maso a arašídy, mňam.

Vzhledem k tomu, že nám vlak domů jel až skoro o půlnoci (mohly jsme jet o půlnoci nebo v 9, ale to bychom nic nestihly, takže vyhrála ta pozdější možnost), měly jsme ještě přes 3 hodiny času. Vyrazily jsme do obchodu se sportovními potřebami, kde už jsem to já dobře znala a kde Maria ještě nikdy nebyla. Dobře jsem odhadla, že z obchodu bude nadšená a užily jsme si tam celou hodinku před zavíračkou :-)

Koupila jsem si vršek k plavkám, protože jsem měla od černých jen kalhotky. Maria si toho koupila víc, ale taky tam byla poprvé, takže se není co divit :-) Jinak jsem si zkoušela sportovní kalhoty ve slevě, ale L mi bylo asi o deset čísel větší a menší neměli :-( Ale aspoň už nepotřebuju L no :-D

Původně jsme chtěly pokračovat do nějakého obchodu s módou, ale 1) bylo skoro už 10 večer, takže se zavíralo i jinak v nikdy neutichajícím centru, 2) Maria mrzla, protože měla jen tenký svetr a hlavně 3) já nezvyklá na podpadky už jsem se sotva vlekla. Nakonec jsme ale stejně zamířily do centra a ve Starbucksu si daly horkou čokoládu, protože kafe nepijem. Já jsem si pořád chodila dolévat mléko, které je tam volně k dispozici, takže jsem měla pořád plný kelímek :-)

Zavírali o půl jedenácté, tak jsme se vypravily zpátky na metro. Nastoupily jsme na linku směrem na nádraží, tam jsme vystoupily a zdálo se nám to nějaké divné. Po 10 minutách jsme pochopily, že nejen Hangzhou ale i Šanghaj má víc než jedno nádraží a že my jsme samozřejmě vyrazily na to špatné. Vrátily jsme se tedy do metra, kde zrovna z ampliónů hlásili, že poslední metro dnešního dne se právě chystá opustit kolej.

Takový sprint na podpatkách jste ještě neviděli, jaký jsem tam předvedla. No, stihly jsme to. Dokonce jsme ani neplatily, pán nás nechal projít, aby nám to neujelo. Fakt, že poslední metro jezdí těsně po 11 je nám sice záhadou, ale v Číně je možné všechno.

Naštěstí jela linka 1 i na to správné nádraží, horší bylo, že to nebylo zrovna blízko, takže jsme dorazily 10 minut před odjezdem vlaku, což je tady celkem dost na poslední chvíli. Musely jsme ještě vyjet dvoje dlouhatánské jezdící schody, projít kontrolou zavazadel, nají v té spleti nástupišť čtyřku...

Maria se cestou začala rozčilovat, že určitě jdeme špatně a že jsme si to měly na dolní ceduli ověřit. Jízdenky jsem ale měla já a na dolní tabuli náš vlak napsaný nebyl. Nakonec jsme doběhly 5 minut před odjezdem, abychom si přečetly, že máme zpoždění, jehož čas nelze určit. Vyklubalo se z toho pěkných 20 minut, tedy odjezd až skoro o půlnoci. Obě jsme už byly pořádně unavené a tak všelijak, takže jsme se nemohly dočkat Hangzhou.

V narvaném vlaku jsme seděly přes uličku. Maria poslouchala písničky a já se bála, že bych mohla usnout, tak jsem si radši vytáhla knížku. Znaky v ní vzbudily pozornost okolí, takže jsem následující hodinku strávila příjemnou konverzací na politická témata se svými sousedy. Byla to docela sranda, i když jsem nektěrým výrazům nerozuměla :-) Rozhodně mě to ale vzbudilo na dostatečně dlouhou dobu, abych nepřejela :-)

Bez problémů jsme chytly taxík, i když pan taxikář patřil k těm, kteří nemají rádi cizince. Dovezl nás ke koleji, kde jsme musely vzbudit vrátného a pak už rychle do pokojů, abychom co nejdříve zapadly pod peřiny. Už bylo totiž po 2 hodině ranní a ráno nás čekala škola, naštěstí mě od 10 a Mariu až od jedné, ale i tak. Anni se posadila na posteli a ze spaní se zeptala, jaké to bylo a prohládila, že se jí o mně zdálo. Nečekala však na odpověď ani nevysvětlila sen, zase si lehla a spala dál. Já si jen vyčistila zuby a šla jí následovat do země snů. Byl to dlouhý den.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama