259. den (Čt) - Bad day - Den blbec

15. května 2009 v 18:24 | qlarinka |  Čína
Ve škole docela nuda. Aspoň mi zvedla náladu třídní, když mi pochválila úkol - neměla jsem tam totiž jedinou chybu, takže mi dala 100% :-) A já zas překvapila celou třídu, když jsem jim řekla, že si dokážu představit vyžít v Číně s 1000Y (asi 3000Kč) měsíčně. Dodala jsem tedy, že asi bez bydlení a bez nakupování nějaké spousty oblečení nebo elektroniky (ach ano) a bez cestování, ale že by to neměl být problém. Docela se divili :-D Vzhledem k tomu, že mám zhruba stejnou částku na měsíc i doma (taky bez bydlení), tak vím, že se to dá, resp. se dalo, než jsem odjela, protože kvůli krizi se prý zdražovalo, ale to já posoudím, až se vrátím... Asi jsem holt jiná :-D


Na konverzaci jsme si povídali o rozdílech v námluvách a svatbách u nás a v Číně. Teda spíš učitel vyprávěl o tom, jak je to tady.

Hangzhou má jednu specialitku, která by se dala nazvat trhem manželů. Rodiče, kterým se zdá, že jejich dítka už jsou zralá na svatbu, ale ten pravý/ta pravá stále nepřichází, si vytisknout velkou fotografii svého jedináčka (politika jednoho dítěte, no) a vyrazí na trh. Fotografie chlapců jsou vyrovnány v řadě a nechybí stručný popisek se jménem, věkem, zaměstnáním a dalšími důležitými údaji, jako jsou např. příjem nebo stav bydlení (s rodiči, ve vlastním bytě, v podnájmu...).

Rodiče budoucích nevěst se chodí promenádou mužských obličejů a vybírají toho, kdo by se nejlépe chodil právě k jejich dceři. Pokud najdou vhodného partnera, který je hezký (chudáci ti nefotogeničtí), má dobré zázemí a majetek, je napůl vyhráno. Promluví ještě s jeho rodiči a když dojde k výměně telefonních čísel, je vyhráno úplně. Tedy neznamená to, že za týden bude svatba, zas až tak rychlé to není, ale minimálně rande se uskuteční brzy a rodiče doufají, že je jejich výběr správný.

Aby nedošlo k omylu, musím znovu upozornit, že 1) je to jen tady v Hangzhou a 2) jen pro lidi, kteří si partnery nenašli sami, ať už proto, že nehledají, mají moc práce, jsou ostýchaví nebo prostě cokoli. Pokud si najdete sami, nikdo vám nebrání. Je tedy pravda, že slovo rodiny (rozuměj otce) má velkou váhu, ale aspoň určitá šance na úspěch podle vlastního výběru. Na druhou stranu pro rodiče, kteří mají jediné dítě a pravděpodobně budou mít i jediné vnouče (i když pokud jsou oba v manželském páru jedináčci, mohou mít pak děti dvě) je celkem rozumné si svého budoucího zetě nebo budoucí snachu pořádně proklepnout.

Po škole jsem se cítila nějak unavená, ale odpoledne neusnu, ani kdybych předtím vrazila hlavou do zdi, takže jsem se věnovala takovému tomu všemu a ničemu, co žere čas a žádnou práci tím neuděláte. Tedy vlastně jsem aspoň trochu poklidila v pokoji, už to bylo potřeba ;)

Nálada byla tak moc nijaká, že se mi ani nechtělo na tajči. Navíc mi ta nová sestava nejde a je docela rychlá, takže se tam motám vítr v bedně a vůbec mám pocit, že mému tělu nějak nesvědčí. Ale třeba je to jen počáteční problém s novými pohyby. Musím doufat ;)

Přímo z taj jsem pak šla, tentokrát bez Marii, opět do elektroprodejny, že si teda konečně koupím foťák, abych nevymýšlela kraviny z dovozem z Dánska či odjinud a místo toho radši mohla trochu fotit a dokumentovat.

Cestou jsem poslouchala Xindla-X, kterého mi doporučil kamarád a hlasitě si zpívala. Tady se necítím tak divně, protože to Číňané dělávají taky, ale vzhledem k tomu, že to 1) dělávám i v Čechách a 2) tady jsem cizinka, takže budím pozornost, zkoumavé pohledy okolí jsem ani moc nevnímala.

Na druhou stranu jsem ale byla ráda, že mému: "Jsem anděl, co tě dostal na povel, ale mám-li tě vzít do nebe, chci z toho něco pro sebe, mám rád řeč těla, v kapse lubrikační gel, tak mi namaž perutě a já do nebe vemu tě...." nikdo nerozuměl. Text s evidentně sexuálním podtextem by jistě vzbudil rozruch, kdyby Číňani, pro které je toto téma na veřejnosti tabu, asi neocenili (v učebnici čtení jsme měli článek o myších, kterým se "po svatbě", rodí spousta dětí a tak zamořují svět).

Jediným problémem cestou tam bylo, jestli tedy zelený nebo růžový. Veřejný výzkum mi moc nepomohl, protože každý hlasoval pro jinou barvu a bylo to, jak se říká, fifty fifty. V obchodě mě pán nadšeně vítal a společnými silami a jeho přesvědčováním, že jen růžová to může být, jsem nakonec vybrala zelený foťák.

Snesl mi na hromádku foťák, kartu 4GB, na kterou se vejde asi milión fotek, druhou baterku, bílý futrál (měla jsem na výběr bílý nebo zelený ale takhle to vypadá velmi elegantně) a ještě mi jako bonus přidal fólii na displej, aby se mi nepodrápal. Taky mi nabízel nějaký kryt na objektiv, ale nakonec jsem ho nevzala, tak pokud se v tom někdo vyzná a myslí si, že ho nutně potřebuju, dejte mi vědět, abych si ho kdyžtak ještě došla dokoupit ;)

Když přišlo na placení, omluvil se pán, že za platbu kartou je příplatek 10Y, s čímž jsem nemohla udělat nic, a vyrazila jsem k pokladně. Bohužel se brzy ukázalo, že se tam sice kartou platit dá, ale jen čínskou, s VISA jsem si tam mohla dělat psí kusy a nebo taky utřít slzy, když foťák mizel v poličce a ne v mé tašce.

Pán se na mě soucitně podíval a že mě tedy doprovodí k bankomatu, jestli mi to pomůže. No, jistě, výborný nápad. U brány se ukázalo, že je 17:30 asi za 2 minuty a tudíž že už se budova zavírá. Bankomat byl ale hned na rohu. Poprosila jsem ho teda 2x o maximální částku 2500Y (foťák a všechny ty serepetičky okolo jsem ukecala na 1780Y - sice víc, než jsem čekala, ale je to opravdu dobrá investice, jak mi potvrdil úplně každý) a on mi laskavě ani jednou nevyhověl. Zoufale jsem se na pána podívala, co teď.... Nakonec jsme se domluvili, že si peníze vyberu v jiné bance, kde to půjde, a že tedy zítra na shledanou a ádié...

Taková škoda, už jsem ho držela v ruce, už jsem s ním udělala první fotku a on teď bude muset strávit noc beze mě. Nebude se tam bát? A co já? Když už ho znám, jak bez něj budu celý jeden den žít?

Byla jsem naštvaná a smutná, protože jsem ty denní procházky do poměrně dost vzdáleného obchodu chtěla dneska konečně uzavřít a zase nic. Chtěla jsem si spravit náladu Morálním sexem a orální kocovinou (další písnička od Xindla-X), ale MP4 zahlásila, že baterie jsou vybité a že teda SORRY ale BYE BYE.

Potřebovala jsem se se svým utrpením někomu svěřit, tak jsem volala Marie, ale nezvedla mi telefon. Později jsem se dozvěděla, že to bylo proto, že neměla uložené moje studenstké krátké číslo (studenti mají k normálnímu číslo ještě kratší bonusové a volání mezi studentskými čísly je levnější nebo dokonce do určitého časového limitu zadarmo) a myslela si, že je to jen nějaká pitomá reklama. Volají nám takhle poměrně často...

Nezbylo mi, než si vztek vybít během. Mohla jsem tedy ještě řvát nebo brečet, ale to bych vzbudila takovou pozornost, že bych stejně musela utéct, tak jsem radši utíkala rovnou. Bohužel mi to v dlouhých kalhotách (mezi odchodem na tajči a návratem uplynuly 3 hodiny a překvapivě se s večerem neochladilo, ale oteplilo) a s taškou přes rameno, navíc bez muziky, šlo asi jako psovi pastva, takže jsem věčně zastavovala a nadávala. Opět jsem mohla ocenit, že jsem v zemi, kde nikdo nerozumí česky...

Zamířila jsem do Bank of China, kde mám účet, že si teda vyberu peníze tam, protože jako národní banka by tam měla VISA karta fungovat. Maximální částka - nic, 2000Y - nic, 1500Y - nic. Zoufalý odchod. Nápad. Návrat. Zoufalé vložení karty do bankomatu. 1000Y - penízky!!! Problém byl v tom, že jsem si, z důvodu bezpečnosti, na kartě nastavila limit maximálního výběru na 3000Kč a vzhledem k tomu, že jsem tak vysokou částku v Čechách nikdy nevybírala v hotovosti, nenapadlo mě, že v levné Zemi středu by tomu mohlo být jinak.

Vrátila jsem se tedy na kolej s tím, že zítra musím do obchodu znovu - pošesté za posledních 7 dní. Asi rekord, myslím, že kromě zaměstnanců tam nikdo tak často nechodí. Měla bych si s nimi začít tykat :-D

Vynechala jsem dnes i běhání a jen si s Mariou rychle zašla na večeři do školní jídelny. Jak je tam zvykem, opět skoro nic neměli a když už jsme si objednali, za minutu nám přišli oznámit, že teda bohužel, ale právě došlo i to. Nakonec jsme tedy jedly úplně jiné jídlo než jsme chtěly a slzely nad pálivými paprikami.

No, aspoň jsem ještě napsala úkol a v půl jedenácté už mazala do postele. Kéž by takových dnů nebylo víc, i když na druhou stranu jen 15 hodin a hned tolik zážitků.
 


Komentáře

1 Alfonzínka Alfonzínka | Web | 15. května 2009 v 18:49 | Reagovat

Jaký sis nakonec vybrala foťáček? :-)

2 Terka Terka | Web | 15. května 2009 v 19:51 | Reagovat

:-) to je vtipné, až dobrodružné, tak přeji hodně štěstí, příznivé bankomaty a foťák v kapse, pardon, v bílém pouzdře :-)

3 wero wero | Web | 15. května 2009 v 19:51 | Reagovat

zaujimave tie cinske tradicie s manzelstvom ci co...hehe ale aspon niekoho najdu x) ale ja by som to asi nebrala.Hm....a preco si vlastne v Cine?
Heh dobreee slova na pesnicku a to som sa rehlila nad pesnickou co zlozil moj gitarista (mam totiz kapelu) ako:Pod na to,pod na to dnes sa budeme hrat...pod na to pod na to budeme sexovat....a tak dalej nehovorim dalej lebooo...neni to moc vhodne,....alee ako je to nieco tak ja tamten oneen...ou neviem jak sa vola x)
Ou s tym fotakom sranda to mi pripomina ako som ja chodila kazdy den okukovat CD v obchode aby som ho dostala na vianoce  a kazdy den som tam 2 tyzdne chodila....ze az ho mame dali so zlavou XD leboo ja uz som tam stala zakaznicka furt nieco nakupujem v hudobninach XD
heh co mi pripomina chcem kupit new album od the devil wears prada-with roots above and branches below....aleee este musim kupit new kombo na bassu (moje totiz nestastnou nahodou rachlo XD ) taaakze sa setri...ouu asi sa moc rokecavam...maj sa zatial a zelam vela stastia s tym fotakom x)

4 MaRky=* MaRky=* | E-mail | Web | 15. května 2009 v 19:56 | Reagovat

Tak doufam, že ten foťáček budeš mít co nejdřív :)
A už se těším na další zápis, protože tohle mě fakt baví číst :)

5 Terka Terka | Web | 15. května 2009 v 21:31 | Reagovat

jůů tak to se těším... ještě víc na to CVVZ :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama