282. den (So) - Ve vodě a u vody

8. června 2009 v 16:46 | qlarinka |  Čína
Typické víkendové chození spát pozdě, které jsem praktikovala i celý předešlý týden, se projevilo na tom, že se mi po osmé nechtělo z postele. Nedalo se ale nic dělat, protože jsem s Anni a jejím italským spolužákem Albertem (tím, jak mi říká Zara) šla do bazénu. Ano, ségra, kdyby si četla můj blog, tak ti vypadnou oči, protože JÁ jsem šla do bazénu. Po asi 8 letech.

Já totiž nemám ráda plavání, voda je mokrá, člověk tam musí v plavkách, což je už jen krůček od toho, že na sobě nemá nic... Navíc v hradeckém bazénu měli vždycky horkou vodu ve sprše a ledovou v bazénu, takže jsem tam pravidelně (2x) dostávala křeče a pak ještě týden pajdala. A navíc místní bábrle pozorujou každého návštěvníka nepříjemným okem a hrozně se rozčilují, když se někdo před vstupem do bazénu neosprchuje a nebo, což je snad ještě horší, se osprchuje v plavkách. Ono je totiž strašně příjemný se sprchovat nahá, když na vás čumí 60-ti letá bába, jestli se fakt umejete nebo jen tak ošplouchnete, vůbec vám ten její pohled nepřijde úchylný, ne, ani trošku...

Já jsem tam nebyla zas tak často, ale když to samé dělala ségře a jejím kamarádům, kteří jako závodní plavci měli tréninky 8x týdně, fakt jsem nechápala. Když je člověk v bazénu ráno do půl osmé, tak je odpoledne ve 4 opravdu tak špinavý, že se musí mít bez plavek, protože vodu dlouho neviděl... A navíc k tomu potřebuje několik párů buzerujících očí, jasný...

I přesto jsem se rozhodla, že moje návštěva Číny by nebyla úplná, kdybych alespoň jednou nešla plavat veřejně. Ne, že by to někde šlo soukromě...

Po deváté hodině jsme se tedy všichni šli do bazénu, zaplatili 15Y vstupného, vyfasovali klíčky a hurá převlékat. Po spolubydliných zkušenostech z veřejných čínských lázní, kde na ni jako na cizinku, a jako na blondýnku obzvlášť, koukaly všechny Číňanky, že jako jestli je blonďatá všude nebo jestli náhodou cizinky nevypadají jinak..., jsme radši s převlíkáním docela spěchaly. Sprchy jsme taky zvládly a hurá do bazénu. Cestou jsem stihla v bazénku na máčení nohou ztratit pantofel. A když jsem ho vylovovala, ztratila jsem druhý, ale nakonec jsem je chytla a bylo zase dobře :-)

Areál bazénu je poměrně velký, je tam vnitřní 25m a dětský a venku 50m a další dětský. Bylo pěkně, tak jsme zamířily ven. Anni měla sportovní jednodílné plavky, takže jsem musela zatnout zuby a jediná se tam producírovat v bikinách. Naštěstí jsem se na Hainanu už docela otrkala, tak to nebylo tak hrozné a cestu k vodě jsem přežila.

Byly tam natažené dráhy, tak jsme se vrhli do proudu dění. Anni se docela divila, že opravdu budeme plavat a ne jen se čochtat, ale co jiného chcete na dráhách dělat.

Nefunguje to tu jako v Čechách, že si přijdete kdy chcete a taky si kdy chcete odejdete, ale náležitě podle toho zaplatíte. Namísto toho je bazén otevřen od 6:00 - 7:30, pak od 9:30 - 11:00 a pak ještě 2x nebo 3x odpoledne. Podle toho, jestli přijdete ráno, v poledne nebo večer se mění i cena, ale je jedno, jestli přijdete na začátku 90-ti minutového intervalu nebo na konci, tak jako tak vás vyženou v jejich určenou dobu a dají si chvíli pauzičku... Ještě jsem se nerozhodla, jestli upřednostňuji náš nebo jejich systém...


V bazénu jsem mohla pozorovat spoustu zajímavých věcí. Číňany v plavkách, kteří se strkali do vody ze břehu a hráli soutěž o nejlepšího placáka. Číňanky v jejich obvyklých sukýňkovitých plavkách. Asi 9-ti letou holčičku v plavecké čepici CHINA (jako že v národních barvách), která plavala tak rychle, že jsem ji skoro ani nestačila sledovat, všichni 3 cizinci, co jsme tam byli, se domníváme, že se jedná o jednu z nadějí komunismu, která celý den nedělá nic jiného, než že plave a plave a plave... Slepou paní, která bazén obcházela se slepeckou holí v ruce (nechápu, jak pozná, že je u kraje bazénu, když je ve vodě, já jednou neotevřela oči a byla to rána jak z děla přímo do kebule). Bezrukého kluka, teda jako že měl ruku jen 1.

Nejlepší ze všeho ale byla paní jen s jednou nohou, kouknu takhle z bazénu a na břehu vidím, jak se paní protahuje. Na tom by nebylo divného, kdyby pahýl stehna, který jediný jí zbyl z pravé nohy, neměla položený na ruční podložce francouzské hole. Vůbec se tím ale neznepokojovala a jela protáhnout doleva, protáhnout doprava... Pak uchopila hůl za horní opěrku (jak je normálně zapřená za nadloktí) a nadzvednout a krok druhou nohou a nadzvednou a krok druhou nohou... Byla fakt šikovná!!!

Když jsme se vyblbli a začala nám být trochu zima, rozhodli jsme se to zabalit. Cestou jsem opět lovila patofle z bazénku se studenou vodou, už počtvrté, protože jsem ještě mezitím šla jednou na záchod... Sprchování i převlékání jsme zvládly s Anni bez větších problémů a dokonce jsme i Číňankám radily, že voda se spustí tak, že si stoupnete na takové stupačky, jinak že nic nepoteče.

Od bazénu jsem se s Albertem vypravila pro kebab, protože to bylo za rohem, a Anni pokračovala na kolej, aby si nachystala věci na balík, začíná jít totiž do finále, takže všichni posíláme jak o závod :-)

S Albertem byla celkem sranda, ale kebab mu nechutnal... A ještě se mi smál, když jsem si půlku salátu vysypala do výstřihu, evidetně mě ještě nikdy předtím neviděl jíst, jinak by věděl, že jsem prasátko...

Na koleji Anni sebrala naše společného Přítele (toho vánočního dědulu, je těžkej, tak jsem jí přenechala svou půlku, já bych ho asi domů neposílala, tak ať si ho vezme ona), dalších milión věcí, Seana jako doprovod a vydala se na poštu. Já se mezitím vrhla na učení, u kterého jsem s menšími či většími pauzami setrvala až do večera.

Před šestou hodinou jsme se v sestavě já, Anni, Maria a další 2 Dánky, které jsem přijely na návštěvu ze Šanghaje, kde studují, vydaly na jezerní představení. Normálně bych asi nedala 200Y za 60 min zábavy, ale slyšela jsem předem, že tohle za to stojí a rozhodně jsem to aspoň jednou vidět chtěla. Později jsme zjistily, že Dánky koupily lístky v neautorizovaném obchodě o 20Y na osobu dráž, ale tak stane se ;)

Holky si koupily popcorn (já ho nebaštím) a mohly jsme zamířit do sedadel. Sektor A1 se zdál být trochu z ruky, ale jak jsme později zjistily, byla to báječná sedadla se super výhledem.

Představení se konalo ve tmě na hladině jezera. Číňané jsou koumáci a tak těsně pod hladinu nainstalovali plošiny, po kterých herci a tanečníci chodí, ale divákovi se zdá, jakoby se pohybovali přímo po vodě. Byla to nádhera! Hudba, světelné efekt i příběh - o pomíjivosti lásky. O tom, jak se do sebe na Západním jezeře, které je chloubou Hangzhou, zamilují 2 labutě, všichni to oslavují, ale jak labuť nakonec opustí svého labuťáka. Jak krása se pomíjivá a vášeň má jen stejně krátkodobé trvání jako plameny ohně (ta poslední věta je okopírovaná z programu)... I slzička mi ukápla, ale skryla jsem to ;) Asi by se o tom dalo napsat víc, ale... přijeďte se radši podívat ;)


Nesmělo se tam fotit, ale co bych pro vás neudělala ;) Mám i video, ale to bude, společně s videem z Christinina koncertu, až nejdřív v červenci, protože youtube nám pořád nejde (stejně jako blogspost, yahoo a hotmail...).

Plné dojmů jsme se vrátily na kolej, kde se Anni vrhla do postele, já do učení a Dánky do víru filmu. Prostě príma den ;)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama