312. den (Po) - Goodbye party (Večírek na rozloučenou)

13. července 2009 v 17:28 | qlarinka |  Čína
Ve čtyři ráno nás vzbudila SMSka od Chrise, že už je v Dánsku. Věděla jsem, že právě teď by měla Maria s Kristianem odjíždět, protože jejich cestování začíná v takhle brzkou hodinu. Šla jsem tedy na záchod a cestou zpátky si ještě naposled zašla obejmout nejlepší kamarádku. Koukala na mě jak puk, ale já měla dobrý pocit. Ještě v noci jsem jí před dveře nachystala mističku a sušenky, co mi zbyly (o mističku prosila), ale chtěla jsem se naposled rozloučit osobně... i když teda v polospánku :-)


Ráno jsme balily a přebalovaly a vážily a nadávaly... Teda Anni ani tolik ne, protože ve velkém kufru může mít 30 kilo, já jen 20 a to byl oříšek... Taky ode mě spolubydla chytla průjem, i když si teda myslím, že u ní to bylo spíš strachem z cesty... Možná i u mě, ale teda takovou dobu mi to přijde divné. Já na tom byla díky Eucefurylu mnohem lépe, než předchozí týden, ale teda k normálu ještě daleko.

Maminka Anni nám ještě volala, abychom sehnaly další MP4, že prý se chce taky omladit a chodit se sluchátky v uších. Teda chtěla to po Anni, ale co já bych dělala na koleji sama. Vzaly jsme s sebou ještě Seana a jeho hongkongskou přítelkyni a vyrazili jsme naposled do elektro ulice.

Sean nepochodil se svým přáním vůbec a Anni naopak lépe než minule. Cestou zpátky jsme se stavily koupit letenky na letiště, ale nějak špatně jsme si to vypočítaly, takže nám do zítřka zbylo jen 10Y pro obě, což není zrovna moc. Vymyslely jsme to ale dobře a na koleji si dočasně půjčily 100Y od Laury, takže strádat nebudeme.

Moje bříško se bohužel stálo netvářilo jako zcela zdravé a tak jsem se rozhodla, že se sice zúčastním německé večeře na rozloučenou, ale že jí strávím o rýži a vodě (v Čechách by to byl chleba;)). Dopadlo to ale úplně jinak, protože Anni těsně před odchodem zabrala záchod na hodně dlouhou dobu a nebyla schopná jít nikam. Zavolali jsme tedy klukům, jestli by radši nemohli přijít za námi až po jídle, že máme rýžovou dietu. Setkali jsme se docela s porozuměním a těšili se na poslední návštěvu.

Postupně se v našem pokoji kromě nás domácích sešli ještě Mica, Živile, Thomas a Jann. Nechala jsem všechny zapsat pár řádek do mého cancáku a bylo docela veselo, i když tak zvláštně, protože jsme věděli, že se vidíme naposled... minimálně naposled na hodně dlouhou dobu teda...

Anni opět připomíná Oktober fest, ale já mám strach, že pro mě by to byl příliš drahý výlet. Anni si to neuvědomuje, ale zaplatit přes 60 euro za jednu cestu, přespat 2 noci (v lepším případě) a zase jet zpátky, mi přijde docela drahé.... Uvidíme, ještě mám čas se rozmyslet...

Návštěvy nás jedna po druhé opustily a my osaměly. Čekal nás poslední večer... Ani jedna jsme nemohla alkohol ani nic skutečně "osvěžujícího", abychom si nepokazily bříška ještě víc (i když jsme tedy konečně snědly Tofife, které jsem si přivezla ještě z Čech). Nakonec jsme si pustily pitomou americkou komedii, abychom měly pocit, že poslední večer nebyl zas až tak obyčejný...

V noci jsme pak ještě volaly po Skypu do Německa a čínsky zpívaly Anniině mladší ségře k 15. narozeninám. Další hovor směřoval do Dánska, odkud se nám hlásil ospalý Chris. My byly ospalé taky, protože už bylo pozdě, takže jsme se rychle rozloučily a naposled ulehly do našich čínských postelí...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama